®ádný les není obyèejný, ani ten nejobyèejnìjší. Tøeba ten náš Slavkovský. Chodili jsme po jeho okrajích i v jeho støedu nìkolik dní a poøád jsme nìco objevovali. Pokud chybìl výhled do dálky, všímali jsme si detailù, kvìtin, hmyzu a také ú¾asného ticha. Nìkdy kdy¾ vidíš míò, vidíš víc. A také slyšíš. Krásné léèivé ticho prolnuté jen cvrlikáním ptáèkù, bzuèením komárù a na krajích luk cvrkáním kobylek. Nádherná oáza klidu!
Leckdy jsme nìkolik hodin nepotkali ¾iváèka, neslyšeli auto ani motorovou pilu.
Pøíroda je tichý spoleèník, kterého zaèneme naplno vnímat, a¾ kdy¾ utišíme všechny své myšlenky. Pøesto¾e je tu klid, všude kolem nás se poøád nìco dìje...
Všude plno motýlkù, co¾ je fajn, i kdy¾ se chvílemi zdá, ¾e druhovou pestrost válcuje hojnì zastoupená baboèka paví oko. Ale kdo si poèká...
Na rašenilišti Kladská jako by se zastavil èas. Je to ú¾asný prostor plný malebných zákoutí.
Oko pøivykající si na všudypøítomnou øepku olejku ale potìší tøeba i "jenom" lán plný makovic.
Byla to krásná dovolená, která osvì¾ilo mé nitro tichem a mou duši pokorou.