V¾dycky v záøí
V¾dycky v záøí dorazí do naší ètvrti v Seattlu fotbalové šílenství.
®e fotbalová sezóna zaèala, poznáme v okam¾iku, kdy se u dveøí domù zaènou objevovat dìti prodávající drahé èokoládové tyèinky, aby si vydìlaly na dresy. Ty nervózní postavièky na pøední verandì jsou zelenáèi – ve fotbale i v podomním obchodování.
Takhle nìjak to probíhá:
Nesmìlé za»ukání na dveøe. Malé dítì. S hlavou sklopenou nìco mumlá a natahuje ruku s èokoládovou tyèinkou, jako by omluvnì vracelo nìco kradeného.
Dítì tady být nechce.
Ani rodiè schovaný o kus dál v køoví tady být nechce.
A vy ¾ádnou èokoládu nepotøebujete.
Ale proto¾e jste v tomhle skorošvindlu kdysi také byli dìtmi a nìkolikrát i rodièi, je tøeba zaujmout své místo v tomto rituálu, jím¾ se mladý èlovìk zasvìcuje do podnikatelského kapitalismu, sportu a amerického zpùsobu ¾ivota.
(A kromì toho je sice pravda, ¾e ¾ádnou èokoládu nepotøebujete, ale zato ji chcete, a máte pocit, ¾e je velmi správné tomu dítìti pomoci a ještì pøijít k cukroví.)
Devítiletá dcera mého kamaráda nedávno touto zkouškou dospìlosti prošla zpùsobem, který byl zároveò katastrofální i triumfální.
Byla první sezona jejího dru¾stva, a tak ka¾dé dítì musel kvùli dresùm prodat aspoò jednu krabici tyèinek. Ukázka fotbalové týmové solidarity – všichni nìjak pøispívají ke støelení gólu.
Holèièka pøijala svou krabici s èokoládou bez jakéhokoliv nadšení – pøesnì takhle bude za pár let smíøená s uhøíky; je to nìco, èemu je tøeba se pokud mo¾no vyhnout, ale jestli to jinak nejde, musí se to vydr¾et. S míèem si hrát chtìla. Netušila, ¾e podmínkou jsou nìjaké maloobchodní operace, ale co se dá dìlat.
Její rodièe si od ní nekoupili rovnou celou krabici, jak doufala. Plán A tedy nevyšel.Její bratr s kamarády jí nepomohli, i kdy¾ se kráde¾í nìkolika tyèinek pokusili její zásoby ztenèit. A všichni kamarádi v nedìlní škole èokoládu na prodej mìli také.
Týden mìla krabici s tyèinkami schovanou pod postelí v nadìji, ¾e si je nìjaká víla odnese a nechá tam za nì peníze. Smùla – nic takového se nestalo.
Otcova ješitnost se ozvala v okam¾iku, kdy mu zavolala èokoládová pøedsedkynì fotbalové ligy a chtìla vìdìt, co se dìje a proè ¾e jeho dítì nepøišlo na trénink ani nedoneslo tr¾bu za èokoládu. Pøislíbil výsledky.
V nouzi své dceøi poskytl rychlokurs obchodního cestujícího a také povídal o osobní odpovìdnosti. Zaèal to s dcerou nacvièovat. Ona odešla ke dveøím a trénovala klepání a otec køièel „Hlasitìjc, já tì neslyším!“, dokud nedokázala do dveøí bušit jako pøi policejní razii.
Otec ji uèil dívat se nahoru, mluvit zøetelnì a v pøípadì potøeby nabízet dvì tyèinky v cenì jedné. Nakonec ji pøimìl k výkøiku: „KUPTE SI TU ÈOKOLÁDU, NEBO VÁM PODPÁLÍM BARÁK!“, naèe¾ usoudil, ¾e u¾ ten kurs asertivity staèí. A odkráèel s dcerou nabitou odhodláním. Úplnì to z ní èišelo.
U prvního domu ji otec plácl pøes zadeèek, jako by chtìl øíct „a poøádnì do nich“. Schoval se za strom a sledoval, jak se jeho dítì èokolády zbaví. Holèièka stála pøede dveømi pìt muèivých minut a otci nakonec došlo, ¾e z ní elán vyprchal. Šel ji zachránit a v tichosti pak spolu kráèeli domù.
Následovala další nalejvárna, jak je dùle¾ité pøekonávat pøeká¾ky a mít odvahu a jaké to bylo, kdy¾ byl malý kluk. Apeloval na její budoucí postavení ve feministickém hnutí. Opravdová ¾enská nìco takového doká¾e, nebo snad ne? Jo, doká¾e. Tak jo, deme na nì!
Tentokrát chtìla jít sama – otec èíhající za postranní èarou ji znervózòoval.
V prvním domì zabušila na dveøe – a pak utekla.
Ještì nìkolik dalších lidí v sousedství se pak divilo, kdo ¾e jim to zaklepal na dveøe a potom utekl. Dítì si uvìdomilo, ¾e klepání na dveøe je nad jeho síly, a zbytek odpoledne strávilo v gará¾i – na zadním sedadle rodinného sedana. V pora¾enecké náladì se dcera objevila a¾ u veèeøe.
Ale otec to vzdát nemohl. V sázce bylo pøíliš mnoho. Šlo o klíèové období v ¾ivotì jeho dítìte. Zaèal zva¾ovat význam reklamy. Vyu¾ít výhodné polohy. Rodina bydlela v univerzitním mìstì ve ètvrti, kde fotbaloví fanoušci nechávají auta, kdy¾ míøí v sobotu odpoledne na stadion. Kolem procházejí stovky lidí. Urèitì budou chtít a potøebovat nìco sladkého!
Otec své dceøi vysvìtlil princip reklamy a pøesvìdèil ji, ¾e staèí vyrobit nápis, a ona se pak hodinu pøed utkáním postaví na rohu a fanoušci od ní všechno skoupí.
Nápis vyrobili:
„POMOZTE FOTBALOVÉMU DRU®STVU ŠKOLY V HILLSIDE S NÁKUPEM DRESÙ – BÁJEÈNÁ ÈOKOLÁDA ZA $ 1,00!“
Holèièka zmizela na celou jednu hodinu. Otec na ni vidìl z pøední verandy a obèas ji pohledem zkontroloval. Èokoládové tyèinky šly na draèku. Sláva!
Domù se vrátila s úsmìvem. Triumfálním úsmìvem. Prodala VŠECHNY èokolády – celou krabici. Moc se jí ulevilo. Otec byl na ni pyšný a mìl radost i ze sebe. Vynikající týmová spolupráce. Oslavili to banánovým pohárem politým dvojitou dávkou èokolády.
Za nìkolik dní pøišel soused, který byl do toho obchodnického dobrodru¾ství zasvìcený. Bylo pozdì veèer, kdy dìti u¾ jsou v postýlkách. Otec se sousedem si sedli na verandu a pøi pivu se kochali podzimní oblohou. A soused øekl: „Nìco ti musím ukázat. Je to moc milé, abych si to nechal pro sebe, ale slib mi, ¾e to svojí holce neuká¾eš.“
Z papírového sáèku na nákupy vytáhl pøelo¾ený kus lepenky: „Tohle jsem našel v popelnici.“
Byla to cedule, kterou otec vyrobil pro svou dceru. Ještì poøád tam bylo napsáno „POMOZTE FOTBALOVÉMU DRU®STVU ŠKOLY S NÁKUPEM DRESÙ – BÁJEÈNÁ ÈOKOLÁDA ZA $ 1,00“.
Ale pod tìmi slovy bylo neumìlou rukou jeho dcery pøipsáno:
“K tomuhle mì donutil táta.“