Pùlnoèní
Dnešní pùlnoc bude veselá, hýøivá a hlavnì hlasitá. Ne poka¾dé to tak ale je, mnohem èastìji je pùlnoc tou nejtemnìjší èástí dne...
Kdy¾ všichni kolem spí a vy jediní jste vzhùru, slyšíte podivné zvuky a vùbec vnímáte energii v pokoji jinak... Hodiny tikají hlasitìji. V klidu si ètete, ale periferním vidìním vnímáte, jako by právì kolem vás pøebìhl stín - vzhlédnete a nic. Ale kdy¾ vstanete a jdete se podívat dovnitø domu/bytu, z temných zákoutí vnímáte cosi, z èeho jde strach. Kdy¾ za sebou dveøe zabouchnete, musíte to udìlat rychle, proto¾e u¾... u¾ vás "to" chytá za ruku.
Pøipadáte si jako cvok. Ba ne, to se vám urèitì jenom zdálo. Znovu dveøe otevøete a s dùvìrou se obrátíte na vašeho domácího mazlíèka. Ten by "to" pøece vnímal, ¾e? Moc vás neuklidní, ¾e vaše koèka zaène na "to nìco" prskat, zatímco váš pes "to" se zájmem pozoruje - obzvláštì efektní to je, jde-li "to" ze schodù èi do schodù a váš pes kopíruje tu spojnici... pøímo k vám! Teï se vám to muselo vpít pod kù¾i, ale... nic necítíte. Je to jen nepøíjemná pøedstava.
Opravdu "jen" pøedstava? A co kdy¾ si o "tom" s nìkým zaènete povídat a ten vám potvrdí, ¾e mívá stejné pocity a ¾e ho u¾ párkrát v noci vzbudil divný pocit - a kdy¾ otevøel oèi, vidìl v pokoji divný opar ve tvaru postavy, který rychle zmizel, aby se pak dozvìdìl, ¾e nìkdo z jeho známých zemøel? A co kdy¾ jiný známý má zase zkušenost s klinickou smrtí? A další docela obstojnì popíše povahu èlovìka jenom podle aury, kterou vnímá?
Vìøíte na posmrtný ¾ivot? Povídáte si v duchu se svým strá¾ným andìlem nebo s nìkým, kdo ji¾ není mezi ¾ivými? Obracíte se nìkdy k Bohu? Zajímají vás meditace a jejich léèebná moc? Pokud jste na nìkterou z otázek odpovìdìli ANO, doporuèuji vám svou knihu na toto téma: Jen jeden svìt. Jeho hlavní hrdinka, mystièka Bianka, má toti¾ s tìmito tématy své zkušenosti. A duchù, tìch se nebojí.