Samovaøení a další experimenty
Pøesto¾e mì ve škole ¾ádné chemické ani fyzikální pokusy nijak zvláš» nezajímaly, dnes bì¾nì experimentuju v kuchyni. Ne ¾e bych byla tak nadšená kuchaøka. Spíš tak nìjak vaøím ála co dùm dal (proto¾e jsem líná jít hledat nìjaký skuteèný recept a pak ještì shánìt deset chybìjících ingrediencí, z nich¾ devìt se dá koupit jen v jedné specializované prodejnì v Praze nebo na trhu v Brazílii). Ale hlavnì jsem se stala specialistkou na tzv. samovaøení – a to mi pøineslo mnoho nových zkušeností a objevù.
Samovaøení je metoda nakrmení rodiny s maximální úsporou èasu. Aneb vaøení podle jednoduchého vzoru „naházet všechno do hrnce / pekáèe a uvaøit / upéct“. Je to velmi funkèní systém pro všechny aktivní ¾eny, které nechtìjí svùj ¾ivot strávit u sporáku. Jako u všech ostatních kuchyòských prací tu bohu¾el platí pravidlo, ¾e kuchaø musí hlídat èas. Proto¾e jídlo se sice samo uvaøí, ale klidnì taky samo pøipálí, mrcha. A tak jestli nemáte fungující minutku, popø. jestli nejste schopni si vzpomenout na to, abyste ji nastavili, ev. pokud tohle všechno sice zvládnete, ale pak se stejnì nikdy nezvednete ihned po zazvonìní, poèítejte s tím, ¾e vaše samovaøení bude mít karcinogenní dùsledky.
Já osobnì díky efektivní metodì samovaøení tu a tam vytvoøím té¾ nìjaký vedlejší produkt. Poslednì jsem tøeba zjistila, ¾e se zase a¾ tolik nemusím bát zubní protézy. U¾ toti¾ vím, jak to budu dìlat s jídlem. Pøišla jsem na to náhodou. Dala jsem vaøit kuøe na paprice a na dvì hodinky jsem na nìj zapomnìla. Kdy¾ jsem se pak sna¾ila hutný vývar zahustit do omáèky, maso se pøi míchání úplnì rozpadlo. Dobrá zkušenost do dùchodu. Ta kuøecí kaše s paprikosmetanovou pøíchutí byla docela chutná a ani jsem neušpinila mixér.
Mým nejefektivnìjším kuchyòským pokusem ovšem bylo stvoøení pøírodního olejometu. To dáte do hrnce na plotnì trochu oleje, jednu vìtší nakrájenou cibuli a necháte to samopéct asi tak dvacet minut. Kdy¾ koneènì hrnec zaène hoøet, nastøíkáte takové mno¾ství studené vody, jakou rychlostí chcete, aby se olej rozstøíkl po kuchyni. (Sralbotkové, kteøí si to nakonec rozmysleli, uhasí po¾ár poklièkou a nechají hrnec nìkolik hodin vychladnout. Nadšení sralbotkové mohou alespoò pozorovat, po jak dlouhé dobì je po¾ár schopen se samovznítit.) Bonusem pøi tomto pokusu jsou pak následné experimenty pøi hledání takového èistícího prostøedku, který není jako bì¾né prostøedky, ale zvládne navrátit vašemu zuhelnatìnému hrnci jeho starou podobu. (Mluvím o barvì. Pokud nevydr¾el tvar, ten nový je urèitì lepší, avantgardní.)
Jak sami vidíte, na samovaøení je ú¾asné, ¾e dìlá z kuchyòské rutiny skuteènou zábavu. Je to moderní zpùsob, jak se postarat o rodinu a zároveò se nìco nového nauèit. Inteligentní hospodyòka se nikdy u sporáku nenudí!
Zdroj fotografií: pixabay.com, Clker-free-vector-images
