A» mír dál zùstává…
Marta Kubišová letos oslavila 70. narozeniny. Pro mne je ikonou, myslím, ¾e i pro mnohé z vás. Èlovìk, který se nebál zvednout hlas, kdy¾ to bylo potøeba, který nesl s hrdostí dùsledky svých èinù. Zpìvaèka s krásným hlasem, její¾ kariéru zlovolnì a nadlouho pøerušili ti, jim¾ se nelíbila pravda, kterou øíkala. Ve vánoèním èase je spojena s televizními adventními koncerty a právì o nich je rozhovor, který poskytla mìsíèníku Doba seniorù. U¾ jen krátce – fotografie jsou z rodinného archivu zpìvaèky.
Pøeji vám všem krásné vánoèní svátky.
Marta Kubišová : „Adventní koncerty mají nepopsatelné kouzlo…“
Je málo televizních poøadù, které doká¾í chytit diváky za srdce. Jedním z nich jsou tradièní Adventní koncerty Èeské televize.
V hektickém pøedvánoèním èase nám právì Adventní koncerty dají mo¾nost zastavit a zklidnit se, vytvoøit doma sváteèní atmosféru a ano, také projevit svou lidskost, svou solidaritu s tìmi, kteøí to mìli v ¾ivotì t쾚í ne¾ ti druzí. Od roku 1991, kdy se s koncerty zaèalo, pomohlo 145 milionù korun od televizních divákù nakoupit potøebné pomùcky, vybavit rùzná centra, pomoci tìm, kteøí to potøebují.
Od samého zaèátku jsou koncerty spojeny s Martou Kubišovou, dámou, která se stala symbolem. Asi nejvìtším ocenìním pro ka¾dého umìlce je, kdy¾ jeho píseò vejde do povìdomí lidí, píseò, která vlévá nadìji do duší i v èasech nejhorších. Modlitba pro Martu byla vzdorem v dobì poní¾ení a zpìvaèka za nìj zaplatila víc, ne¾ mnozí jiní. Píseò zaznìla mezi prvními i z balkónu Melantrichu na Václavském námìstí, kdy¾ národ v roce 1989 zvedal hlavu.
Paní Kubišová nikdy neváhá pozvednout hlas proti nespravedlnosti, pomáhat potøebným bere jako samozøejmost. Prezident Václav Havel jí udìlil Státní vyznamenání za zásluhy.
Získala mnohá ocenìní i za písnì, které si mnozí z nás dodnes potìšenì broukají, v roce 1998 byla Akademií populární hudby uvedena do Sínì slávy. A v tomto roce jí byl na konci øíjna udìlen také francouzský øád Èestné legie. Letos paní Kubišová oslavila sedmdesáté narozeniny.
Adventní koncerty se staly i tématem otázek, které jsme vaším jménem zpìvaèce polo¾ili. Ve svém nabitém programu si našla na ètenáøe Doby seniorù èas a tady jsou její odpovìdi.
Jak jste se vlastnì k Adventním koncertùm dostala?
Duchovní otec Adventních koncertù Jaromír Vašta mì v roce 1990 oslovil s tím, ¾e já jediná mohu tyto koncerty uvádìt. Pøesto¾e jsem s moderováním do té doby nemìla ¾ádné zkušenosti, svolila jsem s radostí. Hned pøi prvním natáèení jsem zjistila, jak nároèné je moderovat v pøímém pøenosu. Od tøetího roèníku jsme pak vytvoøili naše adventní trio ve slo¾ení já, Táòa Fischerová a Jan Kaèer.
Vzpomenete si na své pocity po odvysílání prvního koncertu?
Ty pocity byly hrozné. Byla jsem krajnì nejistá. U¾ v mé „první“ kariéøe jsem nemohla kameru ani vidìt. Tréma a respekt z kamery pøetrvávají dodnes.
Z kterého projektu, který vznikl díky adventní sbírce, máte nejvìtší radost?
Mám radost ze všech projektù! Teï mì ale napadá tøeba projekt „slané dìti“. Ten se díky Adventním koncertùm dostal více do povìdomí. Vá¾nì nemocné dìti si zaslou¾í, aby se o jejich trápení vìdìlo a aby se jim podle mo¾ností pomohlo. (pozn.red. Projekt „slané dìti“ byl na pomoc dìtem s cystickou fibrózou, co¾ je záva¾né dìdiènì podmínìné onemocnìní, které postihuje dýchací a trávicí systém a je v souèasné dobì nevyléèitelné.)
Co v krásném duchovním prostoru, kde se koncerty konají, zpíváte nejradìji?
Re¾isér vìtšinou vybírá z mých písní ty, které tam ještì nezaznìly. Jinak musím pøiznat, ¾e kamenem úrazu jsou pro mne bohu¾el koledy.
Vìøila jste od poèátku, ¾e ta krásná tradice bude mít šanci a ¾e budou lidé ochotni vìnovat své peníze potøebným?
Ano, vìøila jsem tomu. A moc si našich divákù vá¾íme! Je velmi dojemné, kdy¾ i ti, kteøí mají sami málo, pøispìjí tøeba jen 50 Kè. Bývají to èasto i senioøi, kteøí se skládají v rùzných klubech èi spolcích, jen aby mohli pomoci. Pøispívají i ti, které by to bì¾nì bìhem roku ani nenapadlo. To je právì to kouzlo Adventních koncertù!
Spolu s Táòou Fischerovou a Janem Kaèerem zapalujete v pøímém pøenosu adventní svíèky u¾ od roku 1991, tedy pøes dvacet let a stali jste se vlastnì symbolem tìchto poøadù. Byli jste kamarády u¾ døív, nebo vás spojilo a¾ moderování Adventních koncertù?
Znali jsme se u¾ døív, ale teprve moderování Adventních koncertù naši sestavu opravdu utu¾ilo. Táòa a Honza prùbì¾nì sledují kroky a osudy vybraných organizací, natáèejí o nich reportá¾e. Pocity pøi tom bývají velmi silné, vyprávìjí mi o svých zá¾itcích a všichni máme radost, kdy¾ se nìco dobrého povede…
Máte nìjaké poznatky z podobných akcí v zahranièí? Jak si stojíme v dobroèinnosti ve srovnání se zahranièím? Jak Èeši pøijímají charitativní akce?
V zahranièí je charita pova¾ována za spoleèenskou povinnost. U nás je to ¾ivelnìjší. Ale kdy¾ pak dojde k nìjakému neštìstí nebo katastrofì, a» u¾ v ÈR nebo v zahranièí, tak jsou Èeši v úsilí pomáhat nepøekonatelní.
Na co se nejvíc tìšíte letos?
Ka¾doroènì se tìšíme, jak zase budeme odhadovat, kolik penìz se vybere. Trefíme se málokdy, lidé nás svou štìdrostí v¾dycky pøekvapí. Pøispívají nejen ti, kteøí se dovolají do pøímého pøenosu, finanèní èástky mnoha dalších anonymních dárcù pøicházejí pozdìji. Jsme jim za to velmi vdìèni!
Jak dlouho dopøedu se zaèíná s pøípravami?
Vybírání organizací a témat se øeší od dubna do èervna. Reportá¾ o minulém roèníku Adventních koncertù se pak natáèí bìhem podzimu. Velmi mnoho organizací by stálo o naši pomoc, bývá jich tak kolem stovky. Všem ale pomoci bohu¾el nemù¾eme. Sama za sebe mohu na tzv. „panelu“ zaškrtnout deset z nich, a toté¾ i ostatní zúèastnìní. V èervnu poèítaè všechno vyhodnotí a oznaèí pouze ètyøi organizace, se kterými pak zaèneme spolupracovat.
Býváte po sérii Adventních koncertù unavená, nebo spíše nabitá energií?
Mám dobrý pocit ze smysluplného poèínání, souèasnì ale pro¾ívám obavy z toho, jak zvládnu své vlastní vánoèní pøípravy. Letos to bude obzvláš» napínavé, proto¾e poslední Adventní koncert pøipadá na 23. prosince. Tam zbývá dodat u¾ jen „Dìj se vùle Bo¾í!“.
Volného èasu máte asi velmi málo, co vás nejvíc baví dìlat? Je nìjaká èinnost, kterou odkládáte na dobu, a¾ budete mít nìkdy èas?
Nejradìji mám asi procházky se psem. A pak sledování televizních poøadù o faunì i flóøe a také o cestování. A¾ nebudu „prduch“ neboli pracující dùchodce, tak se tìším na ètení knih a na poslouchání hudby.
Jak strávíte letošní vánoèní svátky?
Nezapomenutelné vánoèní svátky jsem pro¾ila v roce 1965, kdy¾ jsem si poøídila svého prvního pejska, èerného pudlíka Ginnyho. Letos, jako obvykle, budu zase všechno pøipravovat na poslední chvíli. A oddychnu si a¾ 25. prosince, kdy mám tzv. „py¾ámkový den“.
Paní Kubišová, chtìla byste na závìr nìco vzkázat našim ètenáøùm ?
Drazí senioøi, jste stateèní a buïte i nadále!
Paní Marto, a» mír zùstává s naší krajinou i po oslavì Vašich sedmdesátin a také v dobì pøíprav i konání Adventních koncertù. Ty pøináší mnoho radosti divákùm, stejnì jako øada koncertù k Vašemu kulatému výroèí. Adventní koncerty ovšem ještì i naplní jedno ze základních poslání køes»anských Vánoc. Láska a pomoc bli¾ním.
Eva Procházková