Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Ptáci mého domova
Jednou z mnohých zimních zábav bylo a stále je krmení ptákù i jejich pozorování. Mnohdy je tato èinnost lepší ne¾ nekvalitní poøady souèasné televize. Má to však jeden háèek. Ptáci mají své hodiny krmení, na rozdíl od èlovìka, který je schopný se krmit od rána do veèera. Ranní procedura probíhá kolem pùl osmé a trvá necelou hodinu. Další vlna nastane krátce po dvanácté hodinì a veèerní hodování se koná kolem ètvrté hodiny. Mám ještì v ¾ivé pamìti tvrzení mých rodièù, kteøí zastávali názor, ¾e krmit ptáky v mírných zimách je nedobré, nebo» ptáci zpohodlní a nechtìjí pak hledat brouèky a jinou havì», která nám pozdìji znièí úrodu. V tomto smìru nesouhlasím a èasto se bavím jejich pozorováním a o tuto kratochvíli bych byla ošizena, kdyby krmítko zelo prázdnotou. Je zajímavé, jak se zmìnila návštìvnost krmítek od doby mého mládí. Pùvodnì byla naše ètvr» velmi tichá a zahrádky byly zarostlé rùznými stromy a bohatou zelení, nebo» ka¾dý pìstoval domácí plodiny a sna¾il se z nich vytì¾it co nejvìtší sklizeò. Zimy bývaly tuhé, se spoustou snìhu a pøíroda mìla svùj dlouhodobì nemìnný øád. Prosinec, leden a únor bývaly nejstudenìjší èásti roku a pøikrmování zpìvného ptactva v nás utvrzoval pocit, ¾e pomáháme v jejich pøe¾ití.
Nejhojnìjšími návštìvníky byli všudypøítomní vrabci, kteøí svou hašteøivostí a køikem o¾ivovali krmítka. Ponìvad¾ však v ¾ebøíèku ptactva nestáli pøíliš na vysoké úrovni, spíše sem tam nìco z krmítka ukradli, nebo se pøikrmovali spíše na zemi na tom, co ti druzí z krmítka pøi šarvátkách vyhodili. Další velmi poèetnou skupinou byly sýkorky. Tìm jsme pøipravovali z loje a semínek rùzné závìsné pamlsky, nebo jsme jim vìšeli na stromy uvaøené, èi syrové morkové kosti a bavili se jejich neúnavným šplháním a vyzobáváním jejich oblíbené pochoutky. Do krmítka jsme jim sypali sluneènicová semínka a roztluèené oøechy. Sýkorek k nám létalo nìkolik druhù a mùj tatínek je všechny znal, nebo si bral na pomoc atlas ptákù a dohledávali jsme neznámé druhy. Pamatuji si, ¾e se dala vidìt sýkora úhelníèek, sýkora babka, sýkora parukáøka, sýkora koòadra a modøinka. Skvostem našich krmítek byl dlask, kterému jsme schovávali sušené pecky s tøešní, nebo z kompotu a obdivovali jsme jeho eleganci pøi louskání onìch pecièek. Dalšími návštìvníky byli kosi a drozdi. I ti však byli docela plaší a z krmítka je obyèejnì vyhnali agresivnìjší soukmenovci. Proto pabìrkovali s všudypøítomnými vrabci na zemi. Obèas jsme zahlédli na ovocných stromech strakapúda (èervená èepièka a èernobílý kropenatý fráèek), datla (èervená èepièka a èerný fráèek), èi ¾lunu (èervená èepièka a svìtlý kabátek), jak s neúnavnou pílí a dùkladnou prohlídkou šplhají po stromech a silným zobákem proklepávají kùru jednotlivých stromù. Velmi vzácnì k nám zalétl i chocholouš. Koncem zimy se zaèali objevovat špaèci ve svatebním hávu. Obèas se na krmítku objevila i èervenka, ale jak jsem se doèetla - zimuje u nás nepravidelnì.
Další velmi poèetnou skupinou ptákù byli zvonci a pìnkavy. Je pravda, ¾e sameèci tìchto ptákù jsou mnohem barevnìjší, ne¾ jejich dru¾ky a tak spíš obdivujeme jejich krásu, ani¾ bychom si uvìdomili, ¾e mnohé z nich provází i všudypøítomné samièky. Dalšími hodovníky byl stehlík, èí¾ek, hýl, strnad a sem tam, nìjaká hrdlièka.
V souèasné dobì je naše ètvr» velmi hluèná a frekventovaná èást Brna. Zmìnilo se klíma, zmìnili se i ptáci našeho okolí. V první øadì k nám létají havrani, i kdy¾, i jejich návštìva je omezena poèasím. Letošní zimu nás navštívili pouze dvakrát. Jsou velmi opatrní, v¾dy vyšlou jednoho pozorovatele a ten po zralé úvaze zavelí:„Hoši, jdeme na to,“ nebo „dnes ne, je tam moc rušno!“ Nicménì v dobì hladu a velkých mrazù jsou velmi vynalézaví a doká¾ou potlaèit i svou vrozenou opatrnost. Klidnì se nastìhují do krmítka, které se tøese v základech, a vše ¾ivé za¾enou od plného ¾labu. Rozklovali mnì válec na semínka pro sýkorky, doká¾ou se dostat i na oøíšky, zavìšené na vìtvièce na provázku. Nemù¾u se však na nì zlobit. Havrani jsou moje slabost. Jejich kukuè má na mne pozitivní vliv.
Dalšími obyvateli našich zahrad jsou u¾ nìkolik let sojky. Nevìøila jsem, ¾e tento lesní pták se natolik sblí¾í s èlovìkem, ¾e se stane trvalým nájemníkem našich zahrad. I ony se chodí pøikrmovat do krmítka a vezmou za vdìk cokoliv. Semínka, oøechy, staré rohlíky. ®e krmítko praská ve švech, nevadí. Zmizeli vrabci, zato sýkorek tu máme jako kvítí. Pravidelnì sem lítá párek hrdlièek, dokonce i dva divocí holubi. Obèas se objeví nìjaký kos, drozdi tu u¾ také nejsou. Je pravda, ¾e u¾ dávno nemám zrak jako ostøí¾, a tak ne¾ najdu divadelní kukátko, abych si pøiblí¾ila toho èi onoho ptáka, scenerie se vymìní a já zase jenom tápu v odhadu, kdo to dnes u nás byl na návštìvì...
Text: Irena Atzlerová
Ilustrace: u¾ivatelé webu