Rù¾ové šaty
Jednoho krásného dne jsem se oblékla do šatù a pomalu si vyšlápla pro dìti do školy.
Jak si to tak šlapu lehkou chùzí po chodníku, auta projí¾dìjící kolem mne troubila, mu¾i vystrkovali hlavy z okének, pískali a pokøikovali. Nevìdìla jsem, co se dìje?! Otáèela jsem se za sebe na všechny strany... no doopravdy troubení patøilo mnì!
Proè ale?
Vyzvedla jsem dìti ze školy a u¾ si vykraèujeme zpìt k domovu. Dìlo se toté¾ a dokonce se v autech otáèely i ¾eny. Øidiè autobusu, co projí¾dìl kolem, málem zpùsobil havárii s osobním autem, jak se mu nade mnou protáèely panenky.
Z pomalé chùze se stal skoro bìh, jak jsem se sna¾ila dostat se co nejdøíve domù, a dìti následovaly. Z domu jsem zavolala známé, která ¾ila v Austrálii od roku 1968, a moji pøíhodu jí vysvìtluji. Ptá se, co jsem mìla na sobì? Øíkám, ¾e šaty. Ona na to: "No tak to ses asi vyšvihla a øidièùm ses líbila." Namítám, ¾e toto v takové míøe není pøece mo¾né.
Za pùl hodiny byla Jarka u nás a ¾e jí musím ty šaty ukázat. Pøinesla jsem je na ramínku ze skøínì jako nìjakou svátost. Jarka vytøeštila oèi a povídá: „Kdes to, prosím tì, vzala?“ já jí odpovídám, ¾e to bylo v jednom pytli, co jsem dostala jako dárek od krajanù. Jarka se smála jako pominutá a dlouho trvalo, ne¾ se k mým šatùm vyjádøila.
„Tak ti, holka, musím øíct smutnou zprávu. To nejsou šaty, ale noèní košile. Copak ty to nepoznáš?“ nepoznám, jak mám poznat? V Èeskoslovensku jsem znala úplnì jiné noèní košile a ty jsem od šatù rozeznala. Tahle noèní košile, kterou jsem zamìnila za šaty, byla z bavlny jako jsou trièka. Byla dlouhá, s ramínkama, rozparky mìla na obou stranách a¾ do poloviny stehen, na pøedním díle od délky a¾ po prsa tmavý rù¾ový panter. Pohádkový 'Pink Panter'. Málem jsem se slo¾ila, kdy¾ jsem si uvìdomila a pøedstavila sama sebe, jak na vysokých podpadcích, s kabelkou si vykraèuji v noèní košili sydneyskými ulicemi. Lidé mne museli mít za blázna a urèitì litovali mé dìti, co to mají za podivnou maminku.
Jarka se divila a já se z toho málem rozbreèela. Chtìla, abych si to, co jsem mìla na sobì, znovu oblékla a pøedvedla se jí. Potom u¾ mnì do pláèe nebylo. Smály jsme se obì celý veèer. Kdykoli si na pøíhodu s rù¾ovými šaty vzpomenu, anebo ji nìkde vyprávím, stále se tomu nìkdo s chutí zasmìje.
.jpg)