Po dlouhé dobì mìlo ústecké muzeum mo¾nost ukázat èást svého bohatého depozitáøe veøejnosti. Plakát zval na výstavu lahví pod názvem FLAŠKA. V pohranièí se bì¾nì prolínala èeština s nìmèinou a nìmecký název die Flasche se hovorovì zmìnil na flašku a rozumìli tomu všichni. Flaška provází èlovìka od kojeneckého vìku a¾ do stáøí, jak ve svém úvodu podotkl øeditel muzea. Pøed otevøením výstavy byl uveden film o záchranì, vylovení a peèlivém opatrování nalezené ústecké flašky a¾ v Hamburku, doprovázený komentáø byl pøerušován salvami smíchu. Muzejníci se v dokumentu pøedstavili nejen jako zachránci, ale hlavnì jako „šoumeni".
Zahájená výstava je vìnována ústecké sklárnì, dnes u¾ neexistující. Její historie sahá do roku 1872, tedy pøed 150 lety. Z pùvodního zámìru výroby demi¾onù na export kyselin pro ústeckou Chemièku se stala nejvìtší lahvárnou v Rakousku-Uhersku. Pùvodní ruèní výroba foukáním byla novým majitelem v roce 1913 nahrazena automatizovanou výrobou strojù znaèky Owans/USA, co¾ produkci nìkolikráte znásobilo. Lahve putovaly do celého svìta od Èíny, pøes Egypt na Kubu èi Jávu. V Evropì nejvìtší zahranièní odbìratelé byly Norsko a Dánsko. Sortiment byl široký od lahví na nápoje, na chemikálie, léèiva, kosmetiku, rùzné flakony, laboratorní sklo, zavaøovací sklenice s víèkem a¾ po demi¾ony rùzných velikostí. Firma se rozrùstala a pro nové skláøe (vìtšinou to byli Èeši) se vybudovala dìlnická kolonie. V roce 1906 to bylo u¾ 150 bytù, byla otevøena školka a láznì. K dispozici mìla firma i vlastní ¾eleznièní vleèku. Pøes problémy v dobách krize, sociálních nepokojù a obou svìtových válkách firma existovala i kdy¾ s rùzným omezením. V roce 1895 mìla cca 900 zamìstnancù, v roce 1945 jen 410 a polovina z nich byli francouzští a sovìtští zajatci.
Po osvobození pøišli nový lidé, nové technologie i trhy. Výroba byla ukonèena v roce 1997 a chátrala a¾ do roku 2019, kdy byla srovnána se zemí. Souèástí fabriky byla i vzorkovnice, technologická databanka zahrnovala nejen výrobky z vlastní produkce, ale i cizokrajné lahve. Slou¾ila hlavnì k ovìøování technologických parametrù z døívìjších zakázek, ty cizí ke zjištìní jaký je trend ve svìtì. Po èase se nepotøebné vzorky prùbì¾nì likvidovaly. V dobì znárodnìní zde byly pøevá¾nì lahve ze tøicátých a ètyøicátých let a vzorkovna byla ponechána svému osudu. Èásteènì byla rozebrána k soukromým úèelùm, cizokrajné lahve lákaly.
V roce 1968 pracovníci muzea vzorkovnu pøevedli do muzejních sbírek a ty tvoøí základ dnešní výstavy. Tìsnì pøed demolicí objektù muzejníci vytahovali ze sutì ještì poslední pozùstatky.
Co na výstavì uvidíte? Pokud se domníváte ¾e jen lahve, tak máte jen èásteènou pravdu. Jsou tam stovky rùzných lahví, v rùzných velikostech, tvarech a barev. Velkorozmìrné fotografie vám pøiblí¾í dávnou dobu, tehdejší pracovní prostøedí i lidi co tam tehdy pracovali. Vše s popisem je sestaveno tak, ¾e to ladí i oku. Zejména vzorky vypadají jako nové a to díky ruèní práci desítkám myèek,za jejich¾ práci nezapomnìl kurátor výstavy podìkovat. Na jednu stranu pøipravit foukanou pivní láhev dosahující výšky metr šedesát, na druhé stranì miniaturní ozdobný flakónek dá stejnou práci. A tìch rùzných vìcí jsou tam stovky. A k velké radosti pana øeditele muzea se našel i dùkaz, ¾e i trpaslíci se také podíleli na výrobì flašky.
Tuto velmi zajímavou výstavu uspoøádanou ve vysoké kvalitì si rozhodnì návštìvníci nemìli nechat ujít, èas tam strávený nebude promarnìn.