Autor Vít Machálek, historik, napsal pøes 800 stran poutavého ètení o èestném èlovìku, který se ze všech svých sil a schopností sna¾il zmenšit zlo fašismu, které padlo na Èeskoslovensko.
Kniha zaèíná jeho dìtstvím a rodinným zázemím. Tato první èást knihy se nazývá JIHOÈESKÉ KOØENY (1890 – 1860). Byla to doba idylická, která se š»astnì zapsala do jeho výchovy i povahy.
V druhé kapitole PRÁVNÍK A VLASTENEC V PRAZE (1890 -1916) je popis jeho vysokoškolských studií, jeho pøíkladný vztah s man¾elkou Marií i konec éry Františka Josefa. V celé knize samozøejmì nechybí dìjinné události, v nich¾ mladý Emil ¾il.
Emil Hácha vystudoval práva. Jeho soudcovská dráha byla spojena s Nejvyšším správním soudem, který ovšem spadal pod Správní soudní dvùr ve Vídni. A¾ po vzniku Èeskoslovenska byl zøízen Ès. správní soud.
Hácha miloval svou ¾enu a mìl s ní dceru Miladu. Jak øíkal: rodina bylo jeho nejvìtší štìstí. Od roku 1937 se však jeho štìstí k nìmu zaèalo otáèet zády. Nejprve tì¾ce nesl rozvod své dcery Milady, zaèal trpìt zdravotními potí¾emi, stejnì tak jako jeho ¾ena. A na republiku se také zaèaly snášet tì¾ké mraky.
Od roku 1938 u¾ jeho osobní i republikové drama nabíralo na obrátkách. Je to v kapitole PREZIDENT DRUHÉ REPUBLIKY (1938-1939). Je zde zmínìn výbìr prezidenta do tìchto tì¾kých dob, jeho pøíchod na Hrad, osud Masaryka, Beneše a ¾ivot na Hradì s Rudolfem Beranem.
Hácha jako prezident Správního soudu byl svými, øeknìme pøáteli z politického a spoleèenského ¾ivota pøesvìdèen, aby se ujal úlohy prezidenta – obìtního beránka. O tom u¾ je kapitola PREZIDENT V ZAJETÍ (1939-1945). Byl u¾ v té dobì nemocen, neš»astný z nedávné smrti své man¾elky Marie, která pro nìho tolik znamenala, a dalo by se øíci, ¾e svým zpùsobem rezignoval. I kdy¾ se sna¾il ze všech sil urovnávat a zmíròovat zlé události. A ty se na Èeskoslovensko valily mocným proudem. Byly na denním poøádku. Avšak prostor pro tento èlánek a více ne¾ 800 stran podrobného líèení mi nedovoluje psát o všech podrazech, jich¾ se dopouštìl Hitler se svými stejnì odpornými druhy, o zklamáních, jim¾ byl Hácha vystaven kolem sebe se svými lidmi, o Benešovi èi Drtinovi v anglickém exilu, kteøí vùbec nechápali, èemu musí vláda v èele s Háchou èelit, hloupì je odsuzovali a navíc vlastnì zpùsobili teror zvaný Heydrichiáda a smrt tisícù.
Je to smutné ètení. A chování ministrù a lidí kolem prezidenta bylo spíše zbabìlé ne¾ co jiného a to nemluvím o zrádci jménem Emanuel Moravec, který se sna¾il s ji¾ ubohým, nemocným a v hluboké depresi èlovìkem zacházet falešnì a drsnì. Pøesto se prezident nevzdával svého úsilí pomáhat svému lidu. V jasných chvilkách své duševní choroby apeloval na Franka a vymohl pøemístìní 1094 mu¾ù z vyhlazovacího tábora v Osvìtimi do Buchenwaldu a nìkolika desítek ¾en do Ravensbrucku. Tam mìli vìtší nadìjí na pøe¾ití. V prezidentské kanceláøi mu notnì pomáhal dr. Kliment. Hácha poslední léta války strávil v Lánech. A jeho psychické utrpení pokraèovalo. Nelze zde vypisovat všechny podrazy a šílenosti, které musel tiše snášet od nacistù a jim podlézajících našincù, ani dobré skutky, které také tiše trousil kolem sebe, jak mohl.
V poslední kapitole SMRT A POSMRTNÉ OSUDY (1945-2018) píše autor o Háchovì smrti ve vìzení, o pováleèných procesech a osudech Háchových blízkých, o tragédii prezidenta Beneše, o dobì komunismu i o dobì po 17. listopadu 1989. VYDALA ACADEMIA.
Tuto informaci o výjimeèné knize píši pozdìji ne¾ bych chtìla. Nejprve v dobì zákazù kvùli coronaviru ji u sebe mìla moje pomocnice Helena v Praze, kde ji pro mì vyzvedla. A poté, dost dlouho mi trvalo více ne¾ 800 stran pøeèíst a hlavnì se rozhodnout, jak text uèinit struèný a pøitom jasný. Nevím, zda se mi to podaøilo. V ka¾dém pøípadì se ke knize budu vracet a upøímnì ji doporuèuji ke ètení všem lidem, kteøí se zajímají o novodobou historii. Naleznou tam i fakta, která nejsou obecnì známa. Však také seznam odkazù na zdroje, které autor probádal, je znaènì dlouhý a jeho trpìlivost obdivuhodná.
A nakonec mne napadá: prezident Emil Hácha trávil poslední – a dost dlouhý - èas své funkce v Lánech. Byl to ji¾ èlovìk zlomený, psychicky i tìlesnì nemocný a vlastnì neschopný funkci vykonávat. Není zde jistá podobnost v souèasnosti? I kdy¾ zde jedná o zlomení „jen“ ruky.