Hodíte kostkou, sledujete, jak padá, a uvìdomujete si, ¾e tohle není normální kostka. Svádíte to na smùlu, ale pøitom jste celou dobu vìdìli, ¾e se to musí stát. Pøinesli jste si to s sebou do herny. Celý stùl to cítil z vašeho dechu. Od zaèátku vám z kapsy èouhá ®id. Pøilepil se vám ke klopì; a u¾ kdy¾ házíte, víte, ¾e padne sedmièka – jediná vìc, která najde zpùsob, jak vám ublí¾it. Padne na stùl. Zírá vám do oèí, zázraèná a ohavná, a vy se odvrátíte se sedmièkou zahryzlou do prsou.
Markus Zusak, Zlodìjka knih
Kdo tuhle knihu neèetl, okradl pøedevším sám sebe.
Je bolestivá i nì¾nì jemná. V tomto pøípadì skuteènì mù¾ete zcela po pravdì øíci, ¾e je to kniha krásnì hrozná èi strašlivì krásná, obojí je pravda. Budete se bát èíst dál, proto¾ budete vìdìt, ¾e to bude bolet. Budete muset èíst dál, proto¾e ten pøíbìh ¾ijete. Ocitli jste se v poslední fázi závislosti.
Je to intenzivnì hluboký pro¾itek daný nejen tématem, ale pøedevším zpùsobem zpracování. Zusak pou¾ívá nádhernì neotøelá spojení, která vás chtì nechtì dostanou do kolen. Chytí vás za flígr a proplesknou vás nebo vám stáhnou dušièku do té nejtitìrnìjší velikosti. A pak vás vynesou a¾ na vrchol nebes a uká¾ou vám neuvìøitelnì dojemnou krásu, zachycenou ve vánku mezi galaxiemi... dokud zase nepadnete na kolena do toho nejšpinavìjšího bláta a nìkdo vám nešlápne na záda. Ka¾dé druhé slovo je jako úder. Ka¾dé první je jako nì¾né pohlazení. A všude je tolik pravdy...
Pršelo, jako by padaly šedivé štìpinky z oøezávátka.
Zlodìjka knih je plná syrového lidství v té nejdìsivìjší i nejušlechtilejší podobì. Odehrává se v Nìmecku tìsnì pøed a bìhem druhé svìtové války a hlavní hrdinkou je malá dívka Liesel, kterou vychovávají náhradní rodièe. Je to krutá doba i pro Nìmce, na ka¾dodenním poøádku je hlad a všudypøítomné násilí, tím spíš ¾e Liesel se svými pìstouny, kteøí nejsou prohitlerovští, ¾ije v chudé ètvrti. A pøesto si v tomhle šedivém období najdou dìti mnoho malých - dìtsky velkých - dùvodù k radosti. Ukradené jablko, vyhraný fotbalový zápas, høejivé slovo spolu¾áka nebo snìhulák ve sklepì.
Lieselin pøíbìh však vypráví nìkdo úplnì jiný, kdo nám protkává dìj svými postøehy. Kdo nám tu a tam nìco prozradí dopøedu - a to je dobøe, proto¾e nás èasto ušetøí velkého šoku. Tímto vypravìèem je sama Smrtka.
Odpadající hodiny noci tøicátého kvìtna.
Jsem si jistá, ¾e Liesel Memingerová tvrdì spala, kdy¾ více ne¾ tisícovka bombardérù letìla smìrem k místu známému pod jménem Kolín nad Rýnem. Pro mì bylo výsledkem pìt set lidí, nebo nìjak tak. Padesát tisíc dalších se bez støechy nad hlavou loudalo mezi strašidelnými hromadami suti, sna¾ili se uhodnout, kudy se jde kam, a komu patøí které kusy rozbitých domovù.
Pìt set duší.
Nosila jsem je v prstech jako kufry. Nebo jsem si je pøehodila pøes rameno. Jenom dìti jsem odnášela v náruèi.
Kdy¾ jsem skonèila, bylo nebe ¾luté jako hoøící noviny.
Na konci knihy jste pøesyceni emocemi, láskou i bolestí.
Nemohu jinak, udìluji šest z pìti hvìzdièek.
Zusak Markus, Zlodìjka knih
nakladatelství Argo, 2009
foto obálky: megaknihy.cz
zfilmováno