RUDOLF MYZET
Ve vyprávìní o hvìzdách èeského filmu musím pøedstavit i èlovìka, který v samých jeho poèátcích zaèal plout jako hvìzda støední velikosti na nebeské báni Hollywoodu. Jmenoval se Rudolf Myzet. Dnes se u¾ asi nedozvíme, kdo z vládních radù ministerstva školství pøišel na nápad prvního zahranièního stipendia v oboru filmu. Nesporné však je, ¾e toto stipendium pøipadlo Myzetovi a ¾e sestávalo z pouhých šesti tisíc korun, které staèily jen na cestu do New Yorku. Dál se o Myzetùv osud nikdo nestaral.
Hned v New Yorku se mladý re¾isér uchytil ve filmovém komparsu, aby si vydìlal na ¾eleznièní jízdenku do Hollywoodu. Dìlal i maskéra chicagské opery a re¾íroval ochotnická vystoupení našich krajanù. Teprve po deseti mìsících strastiplné cesty dorazil k branám hollywoodských ateliérù. Nejdøív ho odtud vyhodili, snad proto, ¾e takových tu pøicházely tisíce. Nakonec se uplatnil, ale v prvních tøech tì¾kých rocích jen malými rolemi cizincù, vìtšinou v komparsu. A kdy¾ u¾ u¾ dosahoval na první lístky vavøínù, objevil se ve filmu zvuk a Myzeta s cizím pøízvukem zas nikdo nepotøeboval.
Po delší dobì re¾iséøi pochopili, ¾e cizí pøízvuk je pro role cizincù naopak výhodou a Myzet koneènì zaèal doopravdy toèit; dohromady ve více ne¾ dvanácti stech filmech. Nakonec nebylo v Hollywoodu umìlce, s ním¾ by byl nepracoval. Natáèel v prvním filmu slavné Grety Garbo. Znal osobnì hrdinného Fairbankse, pøed kamerou zápasil s Rudolfo Valentinem, prvním milovníkem. Uèil se jezdit na koni v Arizonì, aby se jako zlý kovboj zúèastnil natáèení seriálù slátanin. Natáèel dokonce i s nejslavnìjší filmovou holèièkou všech dob, se Shirley Temple. Myzetovy vzpomínky patøily i slavnému Erollu Flynovi, ale mìl štìstí natáèet v pìti filmech s nejvìtším filmovým umìlcem všech dob, s Charlie Chaplinem; ve filmu Cirkus, ve Svìtlech velkomìsta, v Moderní dobì vystoupil v roli kavárenského muzikanta, v Diktátorovi provázel Chaplina s generálskou suitou a ve filmu Monsineur Verdoux jako zkrachovalý bursián spáchal sebevra¾du.
Pøes malé i vìtší role se Myzet dostal i k re¾ii. Za války spolure¾íroval film Odmítáme zemøít, dílo vyprávìjící o tragedii Lidic. Nakonec se stal hoolywodským poradcem pro evropské zále¾itosti. Od èeského krajana Johna Peterse (Jan Petr) se nauèil v Hollywoodu nezbytné suverenitì – na pøíklad re¾ie hledala dva Holanïany: pøihlásili se, a kdy¾ mìli hovoøit holandsky, mluvili ovšem èesky. Re¾isér pravil „very very good“ a byli anga¾ováni, dokonce za dvojnásobný plat.
Aby nebylo pochyb, z Myzeta se pøese všechno milionáø nestal; cesta, pùvodnì plánovaná na jeden rok se protáhla na ètvrt století jen proto, ¾e Myzet nemìl dost penìz na zpáteèní cestu. Vzpomínal „bylo nás ètyøi tisíce hercù a komparsistù, dovedete si pøedstavit, jak bylo tì¾ké sehnat anga¾má?“ A tak se mu i stalo, ¾e dva mìsíce nezavadil o práci a potom dokonce i trpìl hladem.
A pøece nemyslel zdaleka jen na sebe. Zastupoval v organizaci hollywoodských hercù zahranièní pracovníky, tìch tam byla vìtšina. A pomáhal krajanùm, hlavnì v letech krize, v letech 1933 a¾ 1935 sehnal americkým Èechùm a Slovákùm tolik práce v ateliérech, ¾e vydìlali dobrých 35 tisíc dolarù. Vystupovali jako folkloristická skupina ve filmech z venkovského prostøedí. A na Olympijských hrách v Los Angeles pøivedl Myzet tuto krajanskou skupinu do exhibièní soutì¾e národù. Pøedstavovali ¾ivou èeskoslovenskou vlajku a získali první cenu. Krajané proto na Myzeta nikdy nezapomnìli. Kdy¾ se roku 1947 vracel do vlasti, uspoøádali mu velké oslavy v hollywoodské Èeské restauraci. A ve své poštì má mnohé dopisy orazítkované ve Spojených státech.
Natáèel pak i v Èeskoslovensku. A shodou okolností, jako ve vìtšinì amerických filmù, vystupoval v uniformách. Vystøídal pøi své práci stejnokroje všech policejních sborù a armád svìta, Alexandrem Velikým poèínaje a Hitlerem konèe. A také pøednášel na filmové fakultì, psal scénáøe a re¾íroval. Myzetùv ¾ivot byl nabitý tolika událostmi, ¾e ho svìt nakonec pøedèasnì vyèerpal.. Døív nebo pozdìji se musela projevit léta hollywoodského strádání, hladový ¾ivot v Horomìøicích u Prahy, kde patøil k tøinácti dìtem tesaøe Františka Procházky a ovšem i døina na velkostatku, kde zaèal Myzet pracovat od svých deseti let. A nepøidaly mu ani studie na dramatické škole, kterým zasvìtil všechen volný èas po zamìstnání. A to nemluvíme o bezpoètu bezesných nocí.
Kdy¾ jsem ho navštívil, byl velmi unaven a jen s krajním vyèerpáním dokonèil své vyprávìní. Svìøil se, ¾e by chtìl ještì sepsat kní¾ku vzpomínek nazvanou „Byl jednou jeden Hollywood“. Ale brzy na to jsem se dozvìdìl ¾e ji u¾ nenapíše … Narozen roku 1888, zemøel ve své vlasti roku 1964.