Hereèkou od sedmnácti let
Emília Vašáryová: Mám velmi zajímavý ¾ivot.
Kdy¾ natáèela s Janem Werichem slavný film „A¾ pøijde kocour“, byla velmi mladá. Ale pan Werich, tehdy „mu¾ v nejlepších letech“ ji naštìstí vzal pod svá køídla a chránil pøede všemi. "Je v ní všechno, co je pojmenováno jejím jménem," øekl, " Emília to je èistá a blankytní modø nad Benátkami, Vašáry zní jako vzdouvající se kùò pod maïarským husarským dùstojníkem." Tak vnímal u¾ tenkrát veliký znalec lidí a umìlec Werich – dívku, která se stala jednou z nejlepších hereèek na èeskoslovenském divadelním i filmovém nebi.
„Tøeba¾e jsme rozdìleni do dvou státù, kulturu se nepodaøilo rozdìlit a jsme spolu mo¾ná èastìji, ne¾ døíve,“ øekla populární hereèka Emília Vašáryová na nedávné besedì v ostravském Domì knihy Librex.
„Víte, u nás na Kolibì se teï toho toèí velmi málo, z dùvodù, které vám také nejsou neznámy. Naštìstí já, mí kolegové a studenti pracují pøi natáèení èeských filmù. V osmdesátých letech to bylo naopak. Herci, kteøí nemohli a¾ tak moc toèit u vás, jako Jiøí Bartoška, Iva Jan¾urová, Rudolf Hrušínský a další, byli èastými hosty slovenských filmù a nyní se nám ta pohostinnost vrací.“
Jste dr¾itelkou Èeského lva. Jaký jste pøi pøedávání mìla pocit?
„Mimoøádnì mì to potìšilo. Ocenìní èasto øíkají, ¾e nìco takového neèekali – a já se k nim také øadím. Byl to mùj nejmilejší loòský únorový den.“
Vnímáte rozdíl mezi èeským a slovenským publikem?
„Rozhodnì není velký, snad jen se mi jeví, ¾e Slováci se chtìjí více bavit, zatímco Èeši lépe pøijímají myšlenku a reagují pozornìji, ale celkovì nejde o nic zásadního.“
Hrajete, máte rodinu a ještì uèíte herectví. Jak to stíháte?
„Moje dìti u¾ vylétly z domu a já zaèala uèit a¾ po roce 89. Získala jsem tím nové dìti a pøesto¾e generaèní rozdíl je mezi námi dost velký, jejich úspìchy na festivalech umí dobøe polechtat moji ješitnost, budu v tom pokraèovat.“
Jste pøísná kantorka?
„Nevím, to a» vám øeknou oni. Za nejvìtší problém snad pova¾uji, kdy¾ studenti neètou. Dobrá analýza textu je nemyslitelná bez toho, ¾e by èlovìk nevìdìl nic o autorovi a kdy¾ nìco stáhnou z internetu, to pøece nemù¾e mít hloubku. Jak se takový pøístup projeví dejme tomu za patnáct let, to opravdu nevím.“
Dáváte na jevišti radìji pøednost klasice, nebo modernì?
„Kdy¾ je moderní dílo talentované a má vlastní názor, ráda ho pøijmu. Ale pøedìlávat klasiku jen proto, aby èlovìk takzvanì upoutal… Já si myslím, ¾e kdy¾ nìkdo není spokojen se Shakespearem, a» si napíše vlastní hru. Jinak se z díla vytrácí pokora a pochopení autora. Mám zjištìno, ¾e podobnì to berou i mladí lidé.“
Film „A¾ pøijde kocour“ Vás v šedesátých letech proslavil.
Na šedesátá léta moc ráda vzpomínám. Byla to skvìlá doba. Mìla jsem mnoho pozvání a všechna se ani nedala pøijat. Pøesto jsem se dostala do míst, kam bych se jinak nedostala a také poznala mnoho slavných hercù a výjimeèných lidí. Byla to ú¾asná doba.
Co pro Vás znamená popularita?
Tak tento pojem pro mne nikdy moc neznamenal. Vlastnì jsem pùvodnì chtìla studovat jazyky.
Aby herec mohl dávat, musí si energii nìkde dobít. Jak to dìláte Vy?
Staèí mi málo. Pøíjemnì pro¾itý sluneèný den nebo návštìva koncertu mi dají energii i na tøi dny.
Úspìšný herec je jednou nohou doma, druhou v cizinì. Èím je pro vás domov a co pro Vás znamená svìt?
Svìt je pro mne vzácnost a touha po poznaní, domov pro mne pøedstavuje spokojenost a klid.
Jakou roli ve vašem ¾ivotì hraje láska?
„Nechtìla bych, aby odpovìï na tuto otázku vyznìla banálnì. Mám velmi zajímavý ¾ivot, procestovala jsem s herectvím kus svìta. Zároveò jsem vychovala tøi dìti, které jsou tak pravdomluvné, ¾e jim nìkdy øíkám, ¾e a¾ tak moc to být zase nemusí… A mám pìt vnouèat. Také jsem mìla se sestrou Magdou ú¾asné rodièe, kteøí nás vedli k samostatnosti. Mo¾ná proto jsem s herectvím zaèala u¾ v sedmnácti letech. Navíc mì ¾ivotem provází skvìlý mu¾, který je ze stejné bran¾e, je tolerantní, bere vìci s humorem a umí mì podpoøit. V tomto smyslu mám velké štìstí a vá¾ím si toho.“
Jiøí Muladi
