Duben zaèíná obvykle vesele, aprílem, jako by se lidé pøíchodem jara osvì¾ili po dlouhé zimì. Sdílená veselost je dvojí veselostí, a tak si lidé navzájem tropí ze sebe ¾ertíky. Ta radost, kdy¾ nìkdo naletí!
Pokud víme, dìje se tak odedávna na prvního dubna, snad od 16.století. A mnì se zdá, ¾e i pranostiky, jak nám je moje babièka zanechala, jsou jaksi rozmarné. Jen pova¾te, jak hospodaøit podle pranostik, které se vztahují ke dnùm velikonoc, pøi jejich znaèné pohyblivosti?
Duben, stejnì jako jiné mìsíce, nabízí ka¾dého dne svátek nìkteré svaté osoby, je¾ je pro pranostiky spolehlivým mezníkem. Ne tak v dubnu – svatých je sice dost, ale všechno ovládl sv.Jiøí, jeho¾ svatost byla v nedávné dobì dokonce zpochybnìna prostì proto, ¾e Jiøí není nikde historicky dolo¾en a co se o nìm traduje, je spíše pohádkového charakteru.
DUBEN
Prší-li na prvního dubna, bude mokrý kvìten.
Svítí-li slunce na den sv.Vincence, starej se o víno pro ¾ence.
Suchý pùst – úrodný rok.
Na ètvrtek Zelenej hrachu zasívej.
Na Velký Pátek zemí nehýbej.
Na Bílou sobotu štìpy zasazuj.
Na Velký Pátek kdy¾ prší, sucho úrodu poruší.
Velký Pátek deštivý dìlá rok ¾íznivý.
Kolikrát objevilo se jíní minulého roku pøed Michalem, tolikrát pøijde i po Jiøím.
Jiøí s teplem, Mikuláš s pící.
Pøijde-li pøed Jiøím bouøe, bude dlouho za kamny dobøe.
Svatý Jiøí kravám píci dává, svatý Nikola koním.
Kolik mrazù do sv.Jiøí, tolik do sv. Václava.
O Jiøím krásnì-li a teplo, následuje nepøíjemná a mokrá povìtrnost.
Do Jiøího tráva neroste, by» by ji kleštìmi tahal, po Jiøím roste, tøeba ji palicí zatlouk.
Na sv.Jiøí vylézají hadi a štíøi.
Jiøí a Marek – mrazem nás zalek.
Je-li na sv.Jiøí krásnì – bude po nìm jistì ošklivo.
Pršelo-li pøed sv.Jiøím, bude po nìm tím více.
Co se pøed sv.Jiøím zazelená, to se po nìm ztratí.
Svatý Jiøí a Marek pøináší hospodáøùm mnohou zlobu.
Jak hluboko pøed sv.Jiøím namokne, tak dlouho zas po nìm vyschne.
Pøed Jiøím sucho, po nìm mokro.
Dnem sv.Jiøí teprve se rodí jaro.
Deštivý sv.Jiøí, léto sluncem hýøí.
Kdy¾ záhy trn rozkvétá – záhy se ¾ito vymetá
Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce.
Kdy¾ stromy v dubnu odkvetou, hojnì ovoce ponesou.
Je-li v dubnu krásnì a povìtøí èisté – bude kvìten nepøíjemný jistì.
Duben hojný vodou, øíjen vínem.
Je-li duben pìkný, bude kvìten ještì lepší.
Ranní déš» a dubnový èas jest stejný – nestálý.
Nech» si duben sebelepší bývá, ovèákovi hùl pøec jen zasnì¾ívá.
Co duben našetøí, to kvìten spálí.
Mokrý duben – hojnost ovoce.
Po mokrém dubnu rozkvetlý máj a suchý èerven.
Hodnì-li v dubnu vítr duje, stodola se naplòuje.
Bouøky v dubnu – mokré léto.
Duben chladný deštivý – úroda nás navštíví.
Sníh dubnový jako mrva pohnojí.
Ozývá-li se v dubnu hrom, nebojí se ji¾ mrazu strom.
Duben má dáti máji pùl listu.
Kam se nese první bouøka, tam ostatní se za ní táhnou.
V dubnu èas a panský kvas nejistý jest.
Duben suchý – rolníku hluchý.
Dubnový sníh pole hnojí a déš» jim pøináší po¾ehnání.
Duben zaèíná obvykle vesele, aprílem, jako by se lidé pøíchodem jara osvì¾ili po dlouhé zimì. Sdílená veselost je dvojí veselostí, a tak si lidé navzájem tropí ze sebe ¾ertíky. Ta radost, kdy¾ nìkdo naletí!
