Šumava: K pramenùm Vltavy Vá¾ení pøátelé, ètenáøi SeniorTipu,
kdy¾ jsem vám pøed rokem a pùl pod rozhovorem s Vìrou Martinovou pøála krásné prázdniny, nenapadlo mì, ¾e se „trochu“ prodlou¾í. Èásteènì to zpùsobily osobní problémy, které u¾ pominuly, èásteènì i dùvody „technické“. V èasopise Doba seniorù, odkud jsem své èlánky pøetiskovala do Seniortipu, došlo k „pøedávání ¾ezla“. Šéfredaktora F. Vonderku nahradila ing. L. Desatová, a i s ní byl tøeba domluvit souhlas. Paní šéfredaktorka byla tak laskavá a svùj souhlas poskytla, velmi ráda vás alespoò prostøednictvím mých rozhovorù vítá do rodiny èasopisu Doba seniorù.
A tak navazuji tam, kde jsem tenkrát pøestala. Snad se neztratily vaše sympatie a vlídné pøijetí, které jste mým èlánkùm vyjadøovali. Pokusím se vás nezklamat.
Zahájím aktuálnì vzhledem k roènímu období- vzpomínkou na svou zimní procházku k pramenùm Vltavy a rozhovorem s èlenem Horské slu¾by. Oba èlánky vyšly v únorovém èísle (2/2015) Doby seniorù.
* * *
Vltava – Matka našich øek, inspirace malíøù, básníkù, ale i našeho velikána, hudebního skladatele Bedøicha Smetany.
Po modré turistické znaèce se vydáváme z malebné Kvildy k jejímu prameni. Trasa vede kolem zrušené pily, loukou, kde se v létì pasou stáda krav, podél místa zvaného Hrabìcí hu», kde stávala v minulosti slavná sklárna. A dál lesní vyasfaltovanou cestou, lemovanou potùèkem. 2 km pøed cílem projdeme lesním prùsekem, kde do zaèátku devadesátých let minulého století stávala øada sloupù vysokého napìtí, která pomáhala vytváøet ¾eleznou oponu pøed státní hranicí.
Cesta je dlouhá 6 km, má minimální pøevýšení. V létì se po ní mohou vydat cyklisté i pìší, v zimì je tu pøi dostatku snìhu upravená ly¾aøská stopa. Je to místo hojnì turisty navštìvované, v¾dy» kdo by se nechtìl podívat na místo, kde pramení naše nejdelší øeka? Náš cíl le¾í ve výšce 1170 m nad moøem na úpatí Èerné hory. Nìkteøí si tu na památku nabírají i trochu vody do rùzných lahvièek, témìø všichni se fotografují.
Kamenná studánka, vedle ní¾ stojí od roku 2004 døevìná soška Vltavy od øezbáøe Davida Fialy, je ale jen symbolickým pramenem. Ve skuteènosti nìkolik pramínkù stéká z nepøístupného terénu svahu Èerné hory zhruba o dvì stì metrù výš a voda je svedena pod asfaltovou cestou døevìným potrubím.
Místo má pohnutou historii. Za První republiky tu stávala jedna z prvních chat Klubu èeských turistù, za Druhé svìtové války se stala zajateckým pracovním táborem dùstojníkù Rudé armády a Francie, pracovali zde pøi tì¾bì døeva. V padesátých letech byla zbourána. Proto¾e pøibli¾nì pùl kilometru odtud prochází hranice s Nìmeckem, bylo místo mezi roky 1949 – 1989 jako pohranièní pásmo veøejnosti nepøístupné.
Nyní je souèástí 1. zóny Národního parku Šumava. Najdeme tu pravý šumavský smrk, nejstarší porosty celé Šumavy, 300 let staré, ale i vzácná rašeliništì. Informace o historii a pøírodì jsou k pøeètení na pøehledných informaèních tabulích, turistùm k odpoèinku slou¾í døevìný pøístøešek se stoly a lavièkami.
A právì v ly¾aøské stopì k pramenùm Vltavy jsem potkala ètveøici seniorù na bì¾kách. U¾ to, ¾e souèet jejich vìku je skoro tøi sta let, mì zaujalo. Pøesto, ¾e jsou všichni o dost starší, ne¾ já, brzy mi na ly¾ích ukázali záda. Ještì pøed tím jsme se ale stihli domluvit a oni mì pozvali do penzionu U Teplé Vltavy v Kvildì, kde pøespávali. Pøišla jsem ráda. Uprostøed spoleèenské zábavy rekreantù jsem se dozvìdìla mnoho zajímavého z jejich ¾ivota.
Pøes rùzná menší èi vìtší zdravotní omezení ¾ijí opravdu naplno.
Pan Hejda je sportovcem od dìtství. Dodnes hraje volejbal a v ly¾aøské stopì je jako doma. S partou kamarádù z vysoké školy se u¾ od dob studií pravidelnì zúèastòuje rùzných masových ly¾aøských závodù, ze ètyøiceti osmi roèníkù Jizerské padesátky jich absolvoval více ne¾ tøicet a jak s úsmìvem øíká, není to èíslo koneèné. V dobì, kdy byl na vrcholu sil, ubìhl 50 km za šest hodin. Teï u¾ je to o nìco pomalejší, ale nevzdal nikdy. Jednou dojel dokonce s pochroumanou nohou na jedné ly¾i. Dvakrát se zúèastnil i Vasova bìhu ve Švédsku, 90 km dlouhého, nejslavnìjšího bìhu na ly¾ích, pøi kterém si v ka¾dém roèníku stoupne na start kolem patnácti tisíc bì¾cù.
Jeho paní, s ní¾ se, jak jinak, poznali pøi sportu, byla dlouholetou uèitelkou tìlocviku. Pøes své velké zdravotní potí¾e na ¾ivot rozhodnì nerezignovala, a proto¾e lékaøi doporuèují chodit, chodí – a» u¾ s holí, nebo na bì¾kách. A kdy¾ nemocná noha dovolí, zkouší i tanec. Ráda se smìje, ráda zpívá, a kdy¾ její mu¾ vezme do ruky housle a pøipojí se ke dvìma kytarám ve spoleèenské místnosti, náš „dùchodcovský stolek“ se ozývá nejhlasitìji.
Nemenší elán má i její švagrová, paní Eliška. I ona je v horském prostøedí spokojená a pochvaluje si, jak je na Šumavì nádhernì. V mládí také úspìšnì hrála volejbal, dnes se u¾ spíše vìnuje turistice. Ještì ve svých 73 letech dovedla k maturitì na plzeòském gymnáziu svou poslední tøídu a s pýchou v hlase vzpomíná na úspìchy ¾ákù, kteøí prošli jejíma rukama a v ¾ivotì se dokázali prosadit.
Man¾el paní Elišky je jaderným technikem. Také on u¾ je dávno v dùchodcovském vìku, ale projít se na bì¾kách mu dìlá dodnes radost. Bìhem své pracovní kariéry zanechal své stopy v jaderných elektrárnách v Jaslovských Bohunicích, Temelínì, Dukovanech..
Je radost pobývat mezí pøíjemnými lidmi, poslouchat jejich vzpomínky, historky, obdivovat jejich energii. A spolu s nimi objevovat krásy Šumavy.
Pokraèování zítra: Senioøi a hory - rozhovor s èlenem Horské slu¾by v šumavské Kvildì Josefem Tischlerem