Pøedstavovat si Sydney z domova, je zbyteèné. Hned na letišti je vlaková stanice, do ní¾ pohodlnì nastoupíte s kufry a vystoupíte tam, kde máte ubytování. Pøišly jsme k hostelu, asi po desáté, ale tam byla recepce zavøená. Co teï? Jít spát do parku? Ale jeden èernoch nám ukázal, ¾e je mo¾no zavolat na telefonní èíslo. Ale my jsme nemìly australský telefon. Ale ne¾ jsme se rozhlédly, šla kolem dívèina, zavolala na to èíslo ze svého mobilu. V momentì pøišla recepèní a byly jsme ubytovány.
Vyspaly jsme se a zaèaly hledat byt. Prohlédly jsme si desítky nabídek, a¾ se nám jedna zamlouvala. Bylo to blízko Hyde Parku, tj. ve støedu mìsta. V tøicetiposchoïovém mrakodrapu. Náš byt byl v 10. poschodí u milého pracovitého Èíòana. Vypadal hošík tak na 15 let. V 6. poschodí byly bazény, víøivky a posilovna. Asiaté si prý na to potrpí. Mohu potvrdit, ¾e ka¾dý veèer si dát bazén a ponoøit se do víøivky je blaho. Mù¾ete si v ní mobilovat, jak je tady zvykem.
Jakmile jsme se rozkoukaly, naše první cesta vedla k Opera House. Ale k mému údivu mne více zaujal Harbour Bridge, gigantický ocelový most pøes zátoku. Oblouk na ètyøech masivních pilíøích. Je zcela odlišný od Golden Gate Bridge v San Francisku. Není tak krásný, není èervený, to zdaleka ne. Je natøen šedivou barvou a jediné co mají tyto dva mosty spoleèné, ¾e oba pøeklenují zátoky a ¾e se nepøetr¾itì natírají. Kotví u nìj i velké lodì. Jak jsem si pøeèetla, je na nìm i cesta pro pìší. No, øeknìte, kdo by takovému pohledu z mostu odolal. Ale kdy¾ zjistíte, kolik takový pohled stojí, si to rozmyslíte.
A¾ posléze se mùj zrak upnul k Opeøe House. I kdy¾ na všech fotografiích vypadá velkolepì, nádhernì, obzvláš» v pozadí s mostem, teï kdy jsem u ní stála, se mi nezdála jako bájný pták, ale víc prozaická. Pøipadala jsem si u její paty jako mraveneèek. A kolem dokola té impozantní budovy se hem¾í zástupy turistù obdivující její krásu. A do toho všeho je nalepeno spousta restaurací, stoleèkù a hodovníkù. Všude je ¾ivo. Vodu brázdí lodì, na souši se promíchává shluk všech národností, ponejvíce Asiatù. Fotoaparáty cvakají. Všichni se usmívají.
Nelze pominout v Hyde Parku JF Archibald Memorial Fountain. Francouz, majitel a novináø dal prostøedky na stavbu této kašny, aby pøipomínala pøátelství Austrálie a Francie po 1. Svìtové válce. Zde je Diana – bohynì èistoty a charity a Theseus – pøemo¾itel minotaura. U nás se schyluje k zimì, tady k létu. Je deštivý listopad. Kvìtiny, které známe ze skleníkù, tady kvetou v zahradách na záhonech. A mezi nimi pobíhají ibisové a bílí papoušci. A nad tím vším mohutné listnáèe a palmy, kterými veèer prosvítají osvìtlená okna mrakodrapù. Všechny obrázky jsou poøízené za deštì. No za deštì. Obèas jen m¾í, mrholí, obèas jemnì poprchává nebo se spustí krátký deštík, ale neochladí se. Je stále teplo a slunce pøipraveno vystoupit z mrakù. A za dveømi je pøedvánoèní èas.