Nasedla jsem do letadla, které zamíøilo do Milána. Pak do vìtšího, které neletìlo pøes Malou Asii, ale pøes Rusko do Hong Kongu. Vyhnuli jsme se tak problematické Syrii. A za dvì hodiny u¾ jsem sedìla v Boeingu míøícím do Sydney. Ani nevím, kdy jsme pøelétali rovník. Asi jsem to zaspala.
Jak se tam udr¾íš hlavou dolù, šprýmovali mí známí, kterým bylo známo, kam mám namíøeno. No co, budu chodit jako po stropì a èasem si zvyknu. A» pøilétáte kamkoliv, vidíte pøi pøistávání pod sebou jen moøe svìtel. Letadlo sedí v prostoru tiše jako by vypnulo motory. Je to témìø všude stejné. A na letištích jakbysmet. Dlouhé jezdící pásy. Nekoneèné kontroly. A jsme na místì. V Sydney.
První co vìtšinou ka¾dý návštìvník udìlá, ¾e tou¾í spatøit Operu House. Je usazená v hlubokém zálivu hned vedle mostu Harbour Bridge pøezdívaném „ramínko“. Kráèíme rušnou Elizabeth St podle Hyde Parku, královské botanické zahrady a klid mohutných stromù obklopený mrakodrapy a ruchem ulic mnì dávají pocit zcela jiného svìta, jiného mìsta, ne¾ na které jsem zvyklá. Ulicemi se valí proudy lidí všech národností, ponejvíce Asiatù. Otá¾ete-li se kohokoliv na cestu, ka¾dý je ochotný a vstøícný vám pomoci. Nesete se v tom proudu jako jeden z nich a máte smíšené pocity ú¾asu a promìny svìta. Všude kolem kvetou skleníkové kvìtiny. Mìla jsem dojem zázraku, ¾e jsem se octla v zemi nikoho.
Najednou se pøede mnou otevøel výhled na zátoku a na jednoobloukový ocelový most zvaný Coat hanger „ramínko na šaty“. Konstrukci mostu dr¾í ètyøi mohutné pískovcové pilíøe. Délka mostu je nìco pøes kilometr. Kromì šesti jízdních pruhù a dvou ¾eleznièních kolejí má stezku pro cyklisty a chodník pro pìší. Ka¾dý den se po nìm projede víc ne¾ 150 000 aut tam a zpátky, tak¾e se spíše pøesunou. Proto mu v r. 1992 odlehèili Sydney Harbour Tunelem dlouhým pøes dva kilometry. Most spojuje jih a sever mìsta. Civíme na nìj v davu turistù. Obzvláš» mì fascinují jeho bytelné sloupy. Pro nás je nejvìtší zajímavostí, ¾e všech 6 milionù spojovacích nýtù bylo dodáno z tehdejšího Èeskoslovenska z Vítkovic. Most byl postaven v tøicátých létech dvacátého století a jeho stavba trvala osm let. A nepøetr¾itì se natírá barvou, dnes u¾ bezolovnatou. A jen pro zajímavost: jako natìraè na nìm pracoval i Paul Hogan, herec známý z filmu Krokodýl Dundee, ovšem pøedtím ne¾ se stal australskou filmovou hvìzdou.
A souèasnì jako bájný pták napravo sedí Opera House. Má tvar lastur a eliptické paraboloidy se lesknou jako rozsvícené. Plachty vysoké a¾ 70 metrù jsou pokryty milionem švédských dla¾dic dvou barev, které pøi sluneèním svitu svítí. Uvnitø budovy je nìkolik hal urèených pro koncerty. Dále restaurace, bary a desítky šaten. Kapacita hlediš» je pøes pìt tisíc míst. Stavba, která dnes dominuje Sydney, se nezrodila snadno. Mezinárodní konkurz vyhrál témìø neznámý Dán Jǿrn Utzon, ale jeho návrh, by» nejoriginálnìjší, byl velmi drahý. Rozpoèet èítal sedm milionù australských dolarù a budova mìla být dána do provozu za šest let. Skuteènost byla ovšem ponìkud jiná. Náklady vyrostly pøes sto milionù dolarù a dokonèení se protáhlo o deset let. Opera byla ve skuteènosti slavnostnì otevøena v øíjnu 1973 za úèasti královny Al¾bìty II.
Názory na Operu House jsou prý rozmanité. Ale já naznám nikoho, kdo by mìl jiný názor ne¾ pozitivní. Moje pøedstavy nezklamala. Já tou¾ím mít fotografii s pozadím takové mimoøádné stavby. Ale vzhledem k její velikosti nevím, jestli se mi to podaøí. Budu tam muset zajít vícekrát, aby se mi fotka k mé spokojenosti podaøila.
Nasedla jsem do letadla, které zamíøilo do Milána. Pak do vìtšího, které neletìlo pøes Malou Asii, ale pøes Rusko do Hong Kongu. Vyhnuli jsme se tak problematické Syrii. A za dvì hodiny u¾ jsem sedìla v Boeingu míøícím do Sydney. Ani nevím, kdy jsme pøelétali rovník. Asi jsem to zaspala.
