Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený. Tentokrát je to nìco málo z míst kam se rádi vracíme.
Cochcárna
Pøidávám se k názoru, ¾e domov nemusí být jen kamenný dùm. Je to teritorium, kde je Vám dobøe, kde najdete vzpomínky, mo¾ná u¾ nostalgické, kde jsou, nebo byli Vaši pøátelé, a kde jste nìco hezkého pro¾ili a rádi se tam vracíte.
Pøed mnoha a mnoha lety se moje sestra zaláskovala do skalního vodomila a tak nás pøivedla do zákoutí, kde lidé spjatí s vodáctvím ¾ijí svùj osobitý styl. Abychom se nezdìsili , pouèila nás, ¾e se tam pije èùèo z kolující flašky, spí se kde se dá a jak se dá,nikdo se k nièemu nenutí a ka¾dý si pøi tom dìlá co chce = cochcárna. Bylo to v dobì hluboké totality a tak veèer u ohnì sedìli vedle sebe topiè, šofér, øeditel mlékárny, uèitelky, lékaøi, vìdecký pracovník, olympionik v plavání, tìhotná architektka, mašinfíra …..a nikdo nikomu nevadil, nemluvilo se o majetcích, spíše se ozývaly salvy smíchu pøi vtipech o esenbácích a funkcionáøích tehdejší vládnoucí garnitury a veèer znìly kytary, basa, banjo. Všechny dohromady nás stmeloval spoleèný nepøítel, kterému jsme se sice smáli, ale podléhali mu. Vynahradila nám to krásná pøíroda, výlety na lodích a lodièkách, mnohdy zvaných necky. Penìz nikdo z nás nemìl nazbyt. Jezdila se regata pivo-rohlík, to znamená, ¾e se na plavidlech vyrazilo do zátok, kde se nìjaká hospoda nacházela, dalo se pivo a rohlík a v té poslední hospodì se dalo magické voko. To je panák zelené koøalky i se sklenkou ponoøený do pùllitru piva. Jak se pivo pohne smìrem k ústùm, koøalka se rozvlní a pøipomíná nìkdejší symbol na starých radiopøijímaèích. Kdy¾ nemrkal, bylo vyladìno. My jsme se obvykle také vyladili a ne¾ jsme se vylodili, na nejedné palubì vypukla cholera a mor a osádka potupnì vrhla pøes palubu.
Kdysi emeritní šéf na policejní prosektuøe pomáhal od náhlých pøíhod vskutku razantnì. Kdy¾ se dítì zranilo, øekl a» si to poèùrá a pak mu to nama¾te popelem z ohništì. Má teplotku? Tak a» se hodnì koupe. Èaj se vaøil z vody z jezera, myli jsme se tam, a nikdo na to neumøel. Bydlelo se ve stanech rùznì dìravých, v týpý, ve starém garantu, pod lodí, v lese byla zamaskovaná kadibudka.
Èas bì¾el, pøehnala se pøes nás sametová revoluce a mnoho let jsme se díky podnikání do tìch konèin nedostali. Pøišly i ¾ivotní krize a kolize a s nimi jako lék nápad, podívat se, jak vypadá cochcárna.
Znáte pocit, kdy¾ se nìkam vracíte a jste dojati, ¾e tam existuje to a to, co máte spjato se vzpomínkou? Ano. Bylo to dojemné. Týpý stojí, obrostlé mechem, garant pod smrkem skoro není vidìt, dokonce pod ní rostl krásný høib, kadibudka se stále stejnou zástìnou a ohništì pøe¾ilo i povodeò v roce 2002. Mnohé osadníky zaèaly nahrazovat jejich dìti a vnuci, v okolí zátoky se projevuje teritoriální komerèní nátlak.
Musíte být imunní, projet tím hem¾ením drahých au»ákù a vznikajících snackbarù a doplí¾it se do místa, které zùstalo uchránìno civilizaèních zmìn. Je to nádhera. Byli jsme neskonale š»astni, jeèeli u ohnì pøi kytarách do rána jak za mlada, zimu v noci ani nevnímali, já pøidala na fòuknu svých pár odrhovaèek, a abyste i Vy, z toho nìco mìli, posílám pár snímkù. Kde to místo je, nesmím prozradit. Jen ze srdce volám a» ¾ije cochcárna !