Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Èernochova píseò poslední


V dobì, kdy¾ vycházel Literární mìsíèník a kdy¾ mi tam obèas nìjakou povídku zveøejnili, mì tehdejší pan redaktor pozval do Prahy na literární veèírek. Bylo to na Starém mìstì, pár krokù od Staromìstského orloje. Vstoupili jsme do jednoho z historických domù a šlapali jsme po úzkých nekoneèných krkolomných schodech snad do pekla.


Octli jsme se v jakýchsi klenutých prostorách s nìkolika sloupy. Pan redaktor mì posadil vedle sebe a objednal víno. Kdy¾ jsme se navzájem pøedstavovali, slyšela jsem jen slova a nevnímala jsem, o koho ve skuteènosti jde. Všichni spisovatelé, se mnì vybavili a¾ posléze, kdy¾ jsem si doma od nich nìco pøeèetla. Matnì si pøedstavuji, ¾e naproti sedìl Ladislav Fuks se svým mladým pøítelem, pan doktor Alois Volkman, jeho¾ verše jsem si dokonce opisovala, proto¾e byly tak jiné, a o nìm¾ jsem si pozdìji pøeèetla, ¾e zápasil s nepøízní všech zástupcù oficiálních struktur.


Ale co mám dosud v pamìti, ¾e pøišli dva zpìváci s kytarami. Jeden z nich Karel Èernoch, mladý, hezký, èernovlasý. Vzali si kytary a zaèali hrát. Program zaèal. Mísily se verše s hudbou. Také bych si ještì vzpomnìla na pár veršù ze Ètvrtého rozmìru Jiøiny Axmannové, ale jiné verše se mi u¾ vytratily. Poezie byla prolínána hudbou. Víno bylo jistì vynikající, ale mnì v té dobì nic neøíkalo. Jediné, co ve mnì dosud zùstalo jako záhada, bylo, ¾e po skonèení programu, druhý zpìvák sbalil kytaru a odešel. Navíc nebo zadarmo nezpíval, zatímco Karel Èernoch s námi zùstal a zpíval nám a¾ do konce. To jsem si na nìm cenila a do jisté míry to dokreslovalo míru jeho charakteru. Od té doby byl mùj oblíbený.


Karel Èernoch se narodil 12. øíjna 1943 v Praze. Letos je výroèí sedmdesát let od jeho narození. Pøesto¾e u¾ není mezi námi, jako by od nás neodešel. Ještì se s ním mù¾eme tìšit na obrazovkách a i nadále poslouchat jeho písnièky. Jako profesionální zpìvák pop music zaèínal na vojenské základní slu¾bì. Po vojnì pùsobil u nìkolika rockových skupin a dále u¾ jako zpìvák, kytarista, textaø a skladatel. I pøes rùzné zákazy vystupoval na estrádách a koncertech, zájezdech. Na festivalu Bratislavská lyra v roce1969 zazpíval Píseò o mé zemi. „Za roky bez moøí le¾í má zem, svìt o ní hovoøí v dobrém i zlém… za roky bez moøí le¾í má zem, nikdo ji nezboøí ohnìm i zlem…“ A do roku1972 mìl zákaz vystupování. Pomohl mu øeditel divadla Ateliér. Kdy¾ tì¾ké roky pøešly, hostoval v Semaforu, vystupoval na estrádách a koncertech, zájezdech, s Naïou Urbánkovou, pùsobil s orchestry Karla Vlacha a Václava Hybše, s TOÈR Orchestrem Èeskoslovenské televize a posléze i s vlastní skupinou Bonton od roku1985 a¾ do roku1991.


Nezapomenutelné jsou scénky v zábavných televizních poøadech s Jiøím Wimmerem Ring volný a Mo¾ná pøijde i kouzelník. Tyto humorné scénky jim obìma vynesly obrovskou popularitu. Ještì dnes vidím, jak ho Wimmer uèí hrát Karla na housle. Sotva Èernoch vezme housle a chce si je dát pod bradu, Wimmer zaøve: prackou se hned hrabe je krku! V jednom kuse ho peskuje, rozèiluje se a dobrák Èernoch jako vìrný pes má sklopené uši, poslouchá a dìlá, co se mu porouèí. Koncem ledna, pøesnìji 25. ledna 2001 herec, komik, baviè Jiøí Wimmer odešel, scénky skonèily a krk bych dala za to, ¾e se Èernoch maïarský nenauèil.


Ještì se mihnul jako pøítel Štìpy, Ivy Jan¾urové ve filmu Petrolejové lampy. Nezapomenutelné jsou jeho písnièky s Peterem Dvorským. „Láska prý je jako sklípek, kde vysedávám sám…“ Nebo s Jiøím Srstkou Víc ne¾ pøítel tvùj.

Na pultech obchodù si mù¾eme koupit jeho vzpomínkovou knihu Karel Èernoch: „Já bejval divnej kluk“, která vyšla v roce 2005. V knize se mù¾eme mimo jeho umìleckou dráhu i doèíst, ¾e se vyuèil klempíøem, ¾e byl dvakrát ¾enatý a mìl syna a dceru.

 

 

Jako by tušil blí¾ící se osudové datum, 27. prosinec 2007, nazpíval pro nás nezapomenutelnou píseò Cesta poslední. Za mikrofonem šedivý chlap, šedivé vousy, èerný širák, v rukou kytaru a sálem se line… „tou cestou podivnou èlovìk se dává sotva na svìt pøichází, cestou jedinou ze svìta odchází…“

 

Bylo mu pouhých šedesát ètyøi let.

 

Marta Urbanová

* * *
Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 13.10.2013  07:31
 Datum
Jméno
Téma
 13.10.  07:31 Bobo :-)))
 12.10.  18:51 Láïa K.
 11.10.  13:07 Peter dík
 11.10.  11:29 Von
 11.10.  11:18 ferbl
 11.10.  07:21 Blanka B.