Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený. Tentokrát je to nìco málo ze zajímavého setkání.
Na návštìvì
Znám èlovìka, kterého bych mohla nazvat pøítelem! Poznaly jsme se pøed mnoha a mnoha lety na internetu. Bylo to v dobì, kdy jsem teprve poznávala taje elektronické pošty a nenasytnì odpovídala na všechny emailové adresy, které mi pøišly pod ruku. Moc jich tehdy ale ještì nebylo. A mezi tìmito adresami byla jedna, kterou jsem dodnes neopustila.
Od té doby se známe, víme o sobì, a je to jeden z mála kontaktù, který léta stále pøetrvává. Také jsme se ji¾ setkaly u mne v Ostravì, a kdy¾ jsem byla letos v lázních, tak jsem se zase já podívala k ní.
Setkaly jsme se opìt po více jak ètyøech letech. ®ijeme bohu¾el dál od sebe. Jsem ráda, ¾e mi vìnovala kousek svého èasu, potìšila svými slovy, prosvìtlila jedno krásné odpoledne. Jo, a také na harmoniku mi zahrála (však o tom, jak se na ní nauèila hrát, krásnì na našich stránkách psala).
Nemusím se s ní potkat dalších pár let, meilujeme si, telefonujeme. Mo¾ná je to málo, ale v danou chvíli to musí staèit. I tomu mù¾eme øíkat pøátelství!
No a pohled z okna Eviny pøímìstské chatky na zahradu byl krásný a já vám ho teï zprostøedkovávám.
Mo¾ná je pøátelství jen blud, ale já si myslím, ¾e existuje!
Pohled z okna 
Znám èlovìka, kterého bych mohla nazvat pøítelem! Poznaly jsme se pøed mnoha a mnoha lety na internetu. Bylo to v dobì, kdy jsem teprve poznávala taje elektronické pošty a nenasytnì odpovídala na všechny emailové adresy, které mi pøišly pod ruku. Moc jich tehdy ale ještì nebylo. A mezi tìmito adresami byla jedna, kterou jsem dodnes neopustila. 
letech. ®ijeme bohu¾el dál od sebe. Jsem ráda, ¾e mi vìnovala kousek svého èasu, potìšila svými slovy, prosvìtlila jedno krásné odpoledne. Jo, a také na harmoniku mi zahrála (však o tom, jak se na ní nauèila hrát, krásnì na našich stránkách psala).
