øíká sbìratel autogramù Jiøí Hanibal
Síla osobnosti – to Vás napadne pøi prvním setkání s èlovìkem, který doká¾e poutavì vyprávìt, vá¾í ka¾dé slovo i pozornì naslouchá názorùm pøátel a kamarádù. Takový èlovìk je Jiøí Hanibal (1. záøí 1934), Libeòák køtìný Vltavou, ale u¾ od roku 1955 ¾ijící v Ostravì. V 55-ti letech odešel do dùchodu, ale to pro nìj znamenalo jen jakýsi time-out. Zhluboka se nadechl a šel dál. Našel si zajímavé zamìstnání a „vedlejšákù“ má hned nìkolik:cestování, dálkové pochody a vìtšinu èasu mu zabere sbírání autogramù zajímavých lidí z celého svìta. Ostatnì a» se pøedstaví sám:
„Cestování a pøíroda, to bylo moje hobby. Stal jsem se vyznavaèem skautingu, jenom¾e v komunistické dobì to bylo vylouèené. Tak jsem pod rouškou pionýrskou vedl turistický oddíl, mìli jsme i svùj ka¾doroèní tábor – Klokoèùvek v Oderských vrších. Mìl jsem to štìstí, ¾e jsem se seznámil s panen Foglarem u¾ v roce 1945 a naše pøátelství trvalo vlastnì a¾ do jeho smrti. Teï u¾ nejezdím táboøit, vìnuji se dálkovým pochodùm. Prèice nesmím nikdy vynechat. S man¾elkou cestujeme, dovolenou jsme i za totality pro¾ívali v exotických zemích, jako jsou Egypt, Tunisko, Èína, Mongolsko atd.“
Sbìratelská vášeò v moderním svìtì zachvátila milióny lidí, ale vìtšinou je v dospìlejším vìku zase opustila. Vytrvalcù u¾ ani zdaleka není tolik.
„ Se sbíráním autogramù jsem zaèal a¾ v roce 1969. Do té doby jsem sbíral poštovní známky, pøevá¾nì s leteckou tématikou, pozdìji hotelové nálepky a znaky mìst Velké Británie. Sbírání autogram svìtových osobností ze všech oborù lidské èinnosti pozdìji zahnalo do ústraní všechno ostatní a já najednou mìl volný èas jen a jen pro korespondenci napøed s celou Èeskoslovenskou republikou, pozdìji s Evropou a nakonec s celým svìtem. Stal jsem se èlenem Klubu sbìratelù kuriozit v Praze a sbírka se rozrùstala navzdory mým pøísným kritériím, která jsem si stanovil: místo v mých sbìratelských albech nacházejí jen lidí, které si sám vyberu, se¾enu o nich dostupné informace a ¾ivotopisy, pøedevším takoví, kteøí si to zaslou¾í. A víte, ¾e u¾ mám takovou zkušenost, èím bývá èlovìk slavnìjší, mù¾e to být i filmová nebo divadelní hvìzda, sportovec, politik, kosmonaut, tím bývá skromnìjší a autogram pøijde bez zaváhání. Èastokrát mám opaèné zkušenosti , kdo toho ještì moc nedokázal, ten si o sobì myslí nejvíc a vìtšinou ani nemá pro sbìratele autogramù ¾ádné pochopení“, pøipomíná své letité zkušenosti.
Jiøí Hanibal je všemi deseti pro rozvíjení takové ušlechtilé èinnosti, jakou je sbírání autogramù slavných. Je èlenem Klubu sbìratelù autogramù v Ostravì-Porubì, kde se se sbìrateli schází ka¾dých ètrnáct dnù. Pan Hanibal vede zájmový krou¾ek chlapcù a dìvèat. Takových ochotných lidí je pro rozvíjení èinnosti potøeba daleko více.
Mezi sbìrateli – odborníky se nemìøí sbírky podle mno¾ství, ale podle kvality získaných autogramù, a pan Hanibal se v¾dycky trochu zamraèí, kdy¾ se ho neodborník první otázkou zeptá, kolik tìch autogramù vlastnì má.
„ Víte setkal jsem se s rùznými sbìrateli, dokonce i s takovými, kteøí mìli autogramy ve vìtším mno¾ství od jedné osoby a nabízeli mi, abych si autogram koupil. To pokládám za ránu pod pás, tohle sbírání neuznávám. Já mám ke ka¾dému získanému autogramu celou dokumentaci, cizokrajnou obálku vonící exotickými zemìmi, pøípadnì dopis nebo pozdrav psaný rukou onoho mu¾e nebo ¾eny. Nikdy jsem ¾ádný podpis nekoupil ze peníze, ani bych ¾ádný neprodal. Nìkteré jsem si vymìnil na burze, vìtšinou tìch slavných, kteøí u¾ mezi námi nejsou. Ale jinak se sna¾ím sehnat adresu a píši jednomu tøeba i tøikrát, a¾ ho dopis zastihne.“
Jeho koníèek mu pøináší ka¾dý den neèekané radovánky. Na poštì v Ostravì-Porubì má poštovní schránku, která ho doká¾e rozjásat takøka v¾dy novým dopisem z daleké ciziny, nìkdy a¾ z konce svìta. Vzornì uspoøádané alba dosvìdèují, ¾e tahle dùsledná práce zabírá obrovskou spoustu èasu. K tomu psaní dopisù, ¾ádajících i dìkujících, sám nezapomene nikdy zaslat gratulaci k narozeninám, tak¾e i v tomto smìru má pøesnou kartotéku s daty narození. Není to èinnost samoúèelná, alespoò v jeho pøípadì, nebo» si to neschovává sám pro sebe. Naopak má velkou radost, kdy¾ mù¾e na svých výstavách nabídnout tuto neobvyklou pokladnici slavných jmen dávné i nedávné minulosti i souèasnosti. Sám kdysi dávno obdivoval sbírku herce Lubomíra Lipského, ve které si prohlédl i Einsteinùv autogram!
Na prohlédnutí celé sbírky by èlovìk potøeboval mo¾ná dva, tøi dny. Ka¾dý autogram je nìèím poutavý, ke ka¾dému se vá¾e nìjaká historka. Jiøí Hanibal tak ¾ije vlastnì ve dvou svìtech vedle toho vlastního se v¾dycky na kus dne ponoøí do širého svìta ¾ivotù a osudù tisícù nejslavnìjších lidí.
Je nìkdo z osobností, jeho¾ podpisu si ve své sbírce zajímavých lidí vá¾íte nejvíce?
Mnoho lidí se mne ptá na tuto otázku. V¾dy jsem si vá¾il lidí, kteøí nìco dokázali, a dokázali to úplnì sami. Patøí mezi nì urèitì Richard Konkolski, slavný moøeplavec z Bohumína. Ale vedle nìho by mohli být napøíklad Reinhold Messner, Edmund Percival Hillary nebo Junko Tabei, všichni svìtoví horolezci, o kterých ví celý svìt, co dokázali.
S Richardem Konkolskim jsem se seznámil v dobì, kdy se chystal na plavbu kolem svìta, ve své sbírce mám dodnes korespondenèní lístek s logem Richard Konkolski to radio OK4 BRT/MM, s mojí adresou a pøipsáno bylo AIR MAIL, POSTED ON THE HIGH SEA. Ano, to jsou ty vzpomínky na velkého èlovìka, kamaráda a moøeplavce. Velké zázemí mu dìlala jeho man¾elka Mirka, také obìtavá osobnost, bez které by asi nikdy nedosáhl svého úspìchu. Vzpomínky zùstaly, mnoho fotografií, èlánkù z novin a èasopisù, dopisy od Richarda, jak z jeho cest, tak potom z jeho dalšího pùsobení v americkém Newportu. Pøed pìti lety jsem se díval na veèerní zprávy v televizi a nevìøím svým oèím, Richard na letišti v Praze-Ruzyni… Po tolika letech opìt doma! Okam¾itì volám dalšímu kamarádovi Pepovi Mikolášovi, aby ovìøil, kdy se Richard dostane do Ostravy. Ano, stalo se, za pár dní byl tady mezi námi, první setkání bylo na kurtech Baníku v Komenského sadech. Øíkal jsem si jestlipak mne pozná po tìch dlouhých letech, èekal jsem a pøijely dvì auta. V jednom byl Richard, otevøel za jízdy okénko auta a zavolal „Jirka Hanibal“, byl jsem tak trochu namìkko, poznal mne…
Byl to opravdu velký zá¾itek nejenom pro mne, vidìl jsem to na všech pøítomných. Ano, byl to velký návrat èlovìka, sportovce a kamaráda, tak¾e u¾ ka¾dý ví, proè øíkám tohle jméno, kdy¾ se mne lidé ptají koho si nejvíce vá¾ím ve své sbírce. Richard odletìl domù do Newportu v Americe, za man¾elkou Mirkou a synem Ríšou, èas letí, Ríša u¾ má 34 let a Richard je šedesátník. Mo¾ná nìkdo nepochopí, ale na pøedním místì ve sbírce stojí korespondenèní lístek s textem: Jirko, hodnì zdravím z Indického oceánu, 9:28 N-63; 25 E.
Víte ji¾ proè jej obdivuji?
Myslím, ¾e mnoho lidí mne chápe…
Jiøí Muladi