Jiří Wolker

Narodil se v Prostějově jako Jiří Karel Wolker 29. března 1900

Jeho otec byl bankovním úředníkem. Jiří vyrůstal tedy v dosti zámožné rodině. Vystudoval gymnasium a na přání otce začal v Praze studovat práva. Přitom navštěvoval také literární přednášky. Jiří měl vůbec k umění blízko, nejen literárnímu, ale i hudebnímu a výtvarnému.

Již v sedmi letech se u Jiřího začaly objevovat časté záněty mandlí a katary průdušek. Dnes jsou to běžné nemoci, ale tehdy nebyla medicína na takové úrovni, jako dnes a tak se také podle toho léčilo. Jiří v Praze na studiích nejprve bydlel na Smíchově a později se přestěhoval do Prahy 2. V roce 1921 se u Jiřího objevil chrapot, který přetrvával. Později se k tomu přidružila i únava. Jiří se domníval, že je to následkem náročného studia a tak tomu nevěnoval moc pozornosti. Ale když únava neustupovala, nechal se Jiří, na rady svých spolužáků, vyšetřit u profesora Cislera. Ten mu oznámil, že má tuberkulózu průdušnice a doporučil okamžitě zahájit léčbu. Ale Jiří si myslel, že tělo přemůže tuberkulózu samo a tak ani rodičům nic o prohlídce a jejím výsledku neřekl. Studoval dál a onemocnění nevěnoval velkou pozornost.

V květnu 1922 se rozjel se svými spolužáky do Jugoslávie, aby zde strávil část prázdnin na ostrově Krk. Podnikal s nimi různé túry a tak se stalo, že po jedné namáhavé plavecké túře začal krvácet z úst. A i přesto nikomu nic neřekl, nechtěl ostatním kazit prázdniny. Po návratu do Prahy, kdy začal nový studijní nápor, se objevila opět silná únava. K tomu se přidalo ještě silné noční pocení a špatný spánek. Jiří se snažil vše nevnímat a pilně se připravoval na zkoušky.

V dubnu 1923 onemocněl těžkou chřipkou, měl vysoké horečky a silný, úporný kašel. Byl tělesně vyčerpán. Musel k lékaři a ten vyšetřením zjistil již pokročilou tuberkulózu plic a nařídil okamžitou léčbu v sanatoriu. 15. června se vypravil Jiří s matkou do Tatranské Poljanky na léčení. Tehdy léčba tuberkulózy byla docela jednoduchá, vydatná strava, pobyt na čerstvém vzduchu a studené zábaly. A to bylo vše. Dnešní léčba je jiná. Zdravotní stav Jiřího se začal lepšit, přibral za čtyři měsíce pobytu více jak 10 kilo, což lékaři považovali za velký úspěch léčby. Koncem října 1923 už Wolker skoro žádné obtíže nepociťoval a tak mu bylo dovoleno odjet domů. Ale objevily se znovu vysoké teploty a nervové oslabení. Na odjezd domů už nebylo pomyšlení.

V listopadu nebyl Wolker ani schopen sám psát dopisy rodičům. Zdravotní stav Jiřího se nechtěl lepšit. Objevily se těžké duševní deprese a touha po domově. Rodiče Jiřího byli uvědomění o jeho zdravotním stavu a tak matka přijela do sanatoria, nastěhovala se tam a starala se o syna. V prosinci se ke všem potížím přidal ještě tuberkulózní zánět mozkových blan. Jiří měl ukrutné bolesti hlavy, začal pomalu ztrácet paměť. A navíc chtěl pořád domů, stýskalo se mu po Prostějově.

Nakonec se jeho matka rozhodla a 30. prosince nastoupila cestu s ležícím synem domů. Jiří ležel na lehátku v zavazadlovém voze, protože se nepodařilo zajistit lepší vůz. Cesta byla strašná, ten rok zuřily silné mrazy, byly velké závěje a vlak měl větší a větší zpoždění. V Bohumíně se pro závěje už nemohlo dále pokračovat, cestující museli vystoupit a tak lehátko s Jiřím bylo, jako ostatní cestující, na nástupišti. Nakonec se přece jen podařilo, že dorazili do Olomouce a odtud byl Wolker převezen sanitním vozem do Prostějova, domů, kam stále chtěl. Na Nový rok zavolala matka k umírajícímu Jiřímu ještě tři lékaře. Ti ale mohli po důkladném vyšetření jeho zdravotního stavu jen konstatovat, že Jiří nebude dlouho žít.

3. ledna 1924 v dopoledních hodinách Jiří Wolker zemřel. Je pohřben na prostějovském hřbitově a na jeho pohřeb přišlo obrovské množství lidí. Smuteční řeč nad rakví pronesl tehdy Jaroslav Seifert, Josef Hora, Konstantin Biebl a další známí a kamarádi Jiřího.

On sám si napsal epitaf na náhrobní kámen:
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel - mlád dvacet čtyři let.

Z jeho děl:
Proletářské umění - napsal spolu s Karlem Teigem
Host do domu - básnická sbírka
Těžká hodina - básnická sbírka
O milionáři, který ukradl slunce - je to pokus o sociální pohádku
Polární záře - napsal pouze kousek, měl to být román, zůstalo jenom u pokusu
Tři hry - jsou to dramata: Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť
Do boje, lásko, leť - soubor Wolkerových básní a dopisů přítelkyni Máni Koldové

Malá poznámka nakonec, za osm let po smrti Jiřího zemřel i jeho mladší bratr Karel na tuberkulózu.

Prostějovské muzeu od roku 1939 opatruje část pozůstalosti Jiřího Wolkera, svěřené toho roku do sbírek jeho rodiči (rukopisy, fotografie, dokumenty, knihy, časopisy, výstřižky, osobní a rodinné předměty). Nejvýznamnější rukopisy a část korespondence je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze. Po smrti Zdeny Wolkerové roku 1954 převzalo muzeum také její pozůstalost (korespondence s významnými umělci, novináři, bibliofily, překladateli, která obsahuje přes dva tisíce kusů dopisů a pohlednic, doklady vzpomínkových večerů, výročních oslav, umisťování nejrůznějších pamětních desek a pomníků) a památky na ostatní členy Wolkerovy rodiny.

Další sbírka – Wolkerův Prostějov – shromažďuje dokumenty stejnojmenného festivalu od roku 1957 do současnosti (plakáty, pozvánky, zpravodaje, bibliofilské tisky, medaile, odznaky).je expozice věnovaná Jiřímu Wolkerovi. Je zde jeho vlastní pozůstalost, kterou dala muzeu rodina v roce 1939. Jsou to osobní doklady, knihy, části rukopisů, fotografie a korespondence a další předměty. Jsou zde také ukázky jeho pokoje s klavírem, houslemi, notami, knihovnou a psacím stolem. Ve vitrínách můžete sledovat život básníka od jeho dětských let až po jeho předčasnou smrt.

Připravila Olga Kotačka, Německo