Od Velikonoc k Letnicím
Od Velikonoc ke Svatodušním svátkùm èili Letnicím, pøesnìji øeèeno od Bo¾ího hodu velikonoèního k Bo¾ímu hodu svatodušnímu, vede cesta trvající pøesnì padesát dní. Právì proto si pro toto období øeètina našla výraz pentékosté, latina quinquagesima a èeština padesátnice nebo padesátidenní.
Svatodušní svátky nejsou pøíliš známy v povìdomí lidí, jako tøeba Velikonoce nebo Vánoce. Pøesto je to svátek stejnì významný.
Proto¾e Velikonoce jsou svátky pohyblivé, ka¾doroènì se toti¾ slaví první nedìli po prvním jarním úplòku, pak i Svatodušní svátky mají støídavé datum, co¾ v jejich pøípadì znamená, ¾e se pohybují v rozmezí od 10. kvìtna do 13. èervna. Letos Svatodušní nedìle - slavnost Seslání Ducha svatého pøipadá na 19. kvìten. Samostatné Svatodušní svátky v minulosti známé nebyly. Celé období bylo pova¾ováno za sváteèní, nìco jako padesátidenní Velikonoce. Je¾íšovo zmrtvýchvstání si køes»ané pøipomínali nejen ve tøech velikonoèních dnech, ale v celém padesátidenním období. Poslední den je pak zakonèil spoleèný svátek Nanebevstoupení Pánì a Seslání Ducha svatého na apoštoly.
Abychom si tento pojem pøiblí¾ili, musíme si trochu pøipomenout myšlenku velikonoèní. Je¾íš se obìtoval a umøel na køí¾i za høíchy všech lidí. Poté vstal z mrtvých a po ètyøiceti dnech na zemi vstoupil na nebesa.
Jeho uèedníci (apoštolové) nevìdìli, co si poènout. Kdy¾ spoleènì sedìli, veèeøeli a rokovali, co dál, prohnal se domem znenadání silný vítr. Apoštolové najednou vìdìli, co dìlat a vydali se do ulic Jeruzaléma a zaèali všem obyvatelùm Jeruzaléma i ostatním cizincùm, kteøí pøijeli na oslavy ¾idovských letnic, vyprávìt o Je¾íši a jeho uèení. Mnoho lidí jim uvìøilo a dalo se pokøtít. Tím se zaèalo køes»anství šíøit. Církev proto den Seslání Ducha na apoštoly pova¾uje za poèátek svého vzniku. Jestli¾e hovoøíme o Duchu svatém, asi mnoho z nás neví co si pøedstavit. Je to zále¾itost související s køes»anskou naukou. Velmi zkrácenì a zjednodušenì lze øíci, ¾e køes»ané pou¾ívají pojem „trojjediný Bùh“ neboli „nejsvìtìjší Trojice“. Tu tvoøí Otec (neboli Bùh), Syn (Je¾íš Kristus) a tøetí je Duch svatý.
V køes»anské liturgii byla tomuto svátku urèena èervená barva, která symbolizuje ohnivé plameny, v jejich¾ podobì prý Duch svatý sestoupil na Je¾íšovy uèedníky. Do tøetího století Svatodušní svátky mìly jen jeden den – nedìli. Ale u¾ ve ètvrtém století pøibyl ještì jeden – pondìlí.
Sobota pøed svatodušními svátky - v tento den se všichni a všechno chystalo na následující dny. V domech a jejich okolí se uklízelo, peèlivì se vyèistilo celé stavení. Obytné místnosti se okrášlily zelenými ratolestmi lípy a kvìtinami. Pøizdobovaly se také svaté obrázky, které visely na stìnách. Zelené vìtvièky se zastrkovaly za okna. Chasníci vycházeli v pøedveèer Bo¾ího hodu svatodušního na náves a práskali bièi. To proto, aby zahnali hømotem zlé èarodìjnice. Jinde postavila chasa pøed svatodušními svátky panáka, kterého pøipevnila na tyè a tu potom zarazila do rybníka. V pondìlí svatodušní k veèeru byl panák pora¾en.
Nedìle svatodušní (Bo¾í hod Svatodušní) Tento den mìl ráz církevních oslav. V kostelech byly rù¾emi vyzdobené oltáøe a konaly se slavnostní mše, mohla se svìtit køestní voda a provádìt køest.
Pondìlí svatodušní bylo zasvìceno rùzným lidovým obyèejùm. Tento den mìl volnìjší a lidovìjší ráz. Rozšíøeným zvykem bylo strojení omladiny za krále, královnu, za asistence dru¾iny, pak bylo zvykem vyjednávat jejich svatbu, nebo hledat pro krále nevìstu. Role si pøidìlovali rùznými zpùsoby – domluvou mezi sebou, soutì¾emi apod. Obyèeje mìly podobné schéma, lišily se krajovì. Zpravidla celý prùvod obcházel vesnici, zastavoval se dùm od domu a humorným zpùsobem chválil èi hanìl hospodáøe, jeho rodinu a èeleï. Nìkde se pøedèítaly vtipné verše a hrály divadelní scénky. Za to vše si chasa vyslou¾ila odmìnu. Obvykle se konèilo honìním krále, který se dal na útìk. Nìkde bylo zvykem nìkterého z èlenù dru¾iny vhodit do vody.
V souèasné dobì se øímskokatolická církev sna¾í co nejvíce pøiblí¾it Svatodušní svátky a znovu je spojit s Velikonocemi, aby byly vlastnì jejich vyvrcholením. V lidovém prostøedí pro nì zdomácnìl název Letnice. U¾ na první pohled je patrné, ¾e toto slovo má základ ve výrazech léto nebo letní. Naše pohanská spoleènost Letnice spojovala s magickým uctíváním bohù plodnosti, rùstu, úrody a deštì. Aby si zajistila jejich pøízeò, pøinášela jim nejrùznìjší dárky a zabíjela jim obìti. Nezapomínala ani na zlé a neèisté duchy a síly. Také ty chtìla získat na svou stranu. O Letnicích jim proto pøinášela ke studánkám èetné dárky a obìti.
Kronikáø Kosmas tvrdí, ¾e na polopohanském venkovì tomu tak bylo ještì zaèátkem devadesátých let 11. století, tedy více ne¾ dvì století po pøíchodu køes»anství. Nelze se divit, ¾e pøemyslovský kní¾e Bøetislav II., zanícený stoupenec køes»anství po svém nástupu na trùn roku 1092 vyhnal ze zemì všechny èarodìje, kouzelníky a hadaèe a dal pokácet nebo spálit všechny posvátné stromy nebo celé háje, v nich¾ se lid tajnì scházel a uctíval své bohy. Letnièní zvyky a obyèeje však navzdory tomu ještì dlouho v nejrùznìjších formách pøe¾ívaly.
Lenka Látalová
Jaké jsou dary Ducha svatého?
(Pøevzato ze stati Dary Ducha svatého a Panna Maria na serveru Pastorace)
Dar báznì ( L 1, 30 - 34 )
Andìl jí øekl: Neboj se, Maria, v¾dy» jsi nalezla milost u Boha. Hle, poèneš a porodíš syna a dáš mu jméno Je¾íš…. Maria øekla andìlovi: "Jak se to mù¾e stát, v¾dy» ne¾iji s mu¾em?"
Dar síly ( L 1, 35 - 38 )
Andìl jí odpovìdìl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tì zastíní: proto i tvé dítì bude svaté a bude nazváno Syn Bo¾í. Hle i tvá pøíbuzná Al¾bìta poèala ve svém stáøí syna a ji¾ je v šestém mìsíci, aè se o ní øíkalo, ¾e je neplodná. Nebo» u Boha není nic nemo¾ného." Maria øekla:" Hle, jsem slu¾ebnice Pánì, staò se mi podle tvého slova." Andìl pak od ní odešel.
Dar zbo¾nosti ( L 1, 39 - 42 )
V tìch dnech se Maria vydala na cestu a spìchala do hor do mìsta Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Al¾bìtu. Kdy¾ Al¾bìta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítì v jejím tìle, byla naplnìna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Po¾ehnaná jsi nade všechny ¾eny a po¾ehnaný plod tvého tìla".
Dar rady ( J 2, 1- 5 )
Tøetího dne byla svatba v kánì Galilejské. Byla tam Je¾íšova matka, na svatbu byl pozván také Je¾íš a jeho uèedníci. Kdy¾ se nedostávalo vína, øekla Je¾íšovi jeho matka: "U¾ nemají víno." Je¾íš jí øekl: " Co to ode mne ¾ádáš! Ještì nepøišla má hodina." Matka øekla slu¾ebníkùm: "Udìlejte, cokoli vám naøídí."
Dar umìní ( J 2, 6 - 10 )
Bylo tam šest kamenných nádob, urèených k ¾idovskému oèiš»ování, ka¾dá na dvì a¾ tøi vìdra. Je¾íš øekl slu¾ebníkùm: "naplòte ty nádoby vodou!" I naplnili je a¾ po okraj. Pak jim pøikázal: "Teï z nich naberte a doneste správci hostiny!" Uèinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu promìnìnou ve víno - nevìdìl, odkud je, ale slu¾ebníci, kteøí vodu nabírali, to vìdìli - zavolal si ¾enicha a øekl mu: " Ka¾dý èlovìk podává nejprve dobré víno, a teprve kdy¾ u¾ se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno a¾ pro tutu chvíli."
Dar rozumu ( L 2, 46 - 52 )
Po tøech dnech jej nalezli v chrámì, jak sedí mezi uèiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteøí ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovìdí. Kdy¾ ho rodièe spatøili, u¾asli a jeho matka mu øekla: "Synu, co jsi nám to udìlal? Hle, tvùj otec a já jsme tì s úzkostí hledali." On jim øekl: "Jak to, ¾e jste mì hledali? Co¾ jste nevìdìli, ¾e musím být tam, kde jde o vìc mého Otce? " Ale oni jeho slovu neporozumìli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A je¾íš prospíval na duchu i na tìle a byl milý Bohu i lidem.
Dar moudrosti ( L 1, 46 - 55 )
Maria øekla: " Duše má velebí Pána a mùj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, ¾e se sklonil ke své slu¾ebnici v jejím poní¾ení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, ®e se mnou uèinil veliké vìci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k tìm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšnì, Vladaøe svrhl z trùnu a poní¾ené povýšil, Hladové nasytil dobrými vìcmi A bohaté poslal pryè s prázdnou. Ujal se svého slu¾ebníka Izraele, pamìtliv svého milosrdenství, je¾ slíbil našim otcùm, Abrahamovi a jeho potomkùm navìky. "
Škoda jen, ¾e lidé tyto dary nìjak zapomnìli vyu¾ívat; zvláštì pak ty poslední dva !