Jeho jméno je odvozeno od latinského slova servare znaèícího uchovávat. Znamená tedy pøibli¾nì strá¾ce nebo ten, který uchovává. Servác je dnes pøipomínán i v kalendáøi svìtovém a je patronem Maastrichtu. Je patronem zámeèníkù a stolaøù a modlí se k nìmu lidé posti¾ení revmatismem, bolestmi nohou a pøi horeèce. Je také vzýván, aby pomohl proti mrazu, který v tìchto dnech nezván pøichází.
O Servácovì ¾ivotì existuje málo historických údajù. Pocházel pravdìpodobnì z Arménie. Zprvu ¾il svìtským ¾ivotem a knìzem se stal a¾ pozdìji. V roce 335 se seznámil s Atanášem v Trevíru, který tam byl ve vyhnanství a stali se pøáteli. Kolem roku 340 byl Servác jmenován biskupem v Tongernu v Belgii. Úèastnil se èetných synod, napø. v Sardice (Sofii), v Thrácii po boku Atanáše (roku 343 - 344); v Rimini (roku 359). Na tìchto synodách horlivì obhajoval katolickou víru proti Ariánùm. Také byl øazen mezi nejtvrdší odpùrce arianismu.
Národy støední a západní Evropy tou dobou trpìly divokými nájezdy pohanských Hunù. Biskup Servác pøedvídal hrozící nebezpeèí i pro jeho diecézi. Stále napomínal k pokání a sna¾il se alespoò sám konat kající skutky a být co nejhorlivìjší v modlitbách za svou diecézi. Z toho dùvodu konal také pou» do Øíma, chtìje na hrobech apoštolù vyprosit potøebné milosti pro svou diecézi.
Legenda o této pouti uvádí, ¾e orel s rozpjatými køídly mu na této cestì pøi odpoèinku poskytoval stín a tak se dostal mezi jeho atributy. V Øímì se po tøi dny postil a setrvával na Petrovì hrobì, kde nakonec prý usnul a ve snu uvidìl Petra, který ho upozornil na velkou høíšnost katolíkù v Galii i v sousedních zemích, kde pro svou høíšnost budou vydáni v moc nepøátelských pohanù. Jemu samému bylo pøislíbeno zemøít ještì pøed vpádem Hunù.
Smutný se vrátil za svými svìøenci, aby jim oznámil hrozící trest a znovu je vyzval ke kajícnosti. Pak odešel do Maastrichtu v Holandsku, kde chtìl být pohøben a pøedem si pøipravil hrob. Ten byl po jeho smrti oslaven divy a snad v roce 564 byl u¾ nad ním vystavìn chrám a posvìcení nového, vìtšího, je uvádìno roku 1039. Ten stojí jako nejstarší v Holandsku a jediný nad hrobem svìtce v této zemi. V roce 1372 tam Karel IV. získal èásteèku z ostatkù pro svatovítský chrám v Praze.