Brnìní z vápníku |
||
Raci to v Èesku nemají lehké.
Dnes u¾ to vypadá takøka neuvìøitelnì, ale pamìtníci
tvrdí, ¾e kdysi u nás ¾ili raci prakticky v ka¾dém
potoce. Je¹tì ve filmu Starci na chmelu z 60. let je
scéna noèního lovu na tyto korý¹e. V souèasnosti
sice v potocích najdete tøeba i celého trabanta, raka
v¹ak sotva. Pøesto
u nás raci je¹tì v nìkterých lokalitách ¾ijí -
èi spí¹e ¾ivoøí. Jde toti¾ o tvora mimoøádnì
citlivého na kvalitu prostøedí. Ale i tam, kde na¹el
pøíznivé podmínky a rozmno¾il se, zdaleka nemá
vyhráno. Nebyl to jen raèí morRaci u nás byli odedávna ve velkém
loveni jako vyhlá¹ená pochoutka - vyhledávaného
"masa" není na ¾ádném jedinci mnoho, a tak
musely padnout na uspokojení hostù jedné gurmánské
veèeøe i stovky rakù. Èe¹tí raci také v¾dy byli
dobrým exportním artiklem. V neporu¹ené pøírodì
se ov¹em dokázala raèí populace rychle obnovovat.
První skuteèná pohroma pøi¹la pøibli¾nì pøed
jedním stoletím, kdy do na¹ich zemí vtrhla epidemie
oznaèovaná jako raèí mor. Ta zde raka øíèního témìø
vyhubila. Po jejím skonèení byl introdukován rak
bahenní, který je podstatnì ménì choulostivý. Tøetím
zdej¹ím druhem je men¹í (a rovnì¾ ohro¾ený) rak
potoèní. Patrnì ani raèí mor by neznamenal
definitivní konec zdej¹í populace raka øíèního,
kdyby (ostatnì nejspí¹ nikoli náhodou) nepøi¹el v
dobì rychlé industrializace a poèátkù prùmyslového
zneèi¹»ování krajiny. Je¹tì vìt¹í ranou v¹ak
byla pozdìj¹í chemizace zemìdìlství a velkoplo¹né
meliorace. Pøesto se socialistické hospodáøství pøi
dohánìní kapitalismu nedokázalo odøíci ani raèí podpory; i
kdy¾ formálnì tento korý¹ po¾íval jakési zákonné
ochrany, byly zde klièky, které umo¾òovaly intenzívní
valutový export. Napøíklad Vyhlá¹ka 103
ministerstva zemìdìlství z roku 1963 s provádìcími
pøedpisy k Zákonu o rybáøství dovolovala denní úlovek
30 kusù rakù. Nejvìt¹í populace raka ve støedních
Èechách nyní patrnì ¾ije ve známém opu¹tìném
lomu Amerika u Karl¹tejna. Budoucnost této
lokality je ov¹em stále nejistá - pøed nìkolika
lety se romantický kaòon se dvìma prùzraènými jezírky
(který si zahrál i v mnoha slavných filmech) stal
majetkem spoleènosti ÈEZ. Proslýchalo se, ¾e zde má
být obnovena tì¾ba; ÈEZ chce paradoxnì vápencem z
této unikátní krajinné oblasti odsiøovat severoèeské elektrárny. Brnìní z vápníku
Rak øíèní (Astacus astacus) se mù¾e
do¾ít témìø dvaceti let a dosáhnout pøi tom a¾
ètvrtmetrové délky - takové jedince v¹ak u¾ znají
z volné pøírody jen opravdu letití pamìtníci. I
tak ale pevný krunýø, dlouhá tykadla, deset silných
noh a pøedev¹ím dvojice velkých klepet z nìj èiní
tvora, který jako by byl pozdravem z dávných
geologických dob. Brnìní kryjící hlavohruï tohoto
korý¹e je od hnìdé do èervena, nìkdy s odstíny
zelenì (úsloví "rudý jak rak" pochází od
zbarvení vaøených jedincù). Raèí krunýø nedorùstá,
musí se proto pravidelnì svlékat. Právì kvùli
tvorbì krunýøe se rakùm dobøe vede pøedev¹ím ve
vodách s vysokým obsahem vápníku a s mno¾stvím úkrytù
pro èas pøevlékání. Pøi bli¾¹ím setkání vás
mo¾ná pøekvapí, ¾e raèí oèi na stopkách jsou èasto
krásnì modré. Cestu po dnì si rak hledá nejen jimi,
ale také ohmatává dvìma páry tykadel - je to toti¾
tvor s pøevá¾nì noèní aktivitou. Rak vìt¹inou
leze po dnì, v pøípadì nouze ov¹em umí i dobøe a
velmi rychle plavat. Impozantní na rakovi jsou pøedev¹ím
klepeta - alespoò u jedincù vyrùstajících v dobrých
podmínkách. Kvùli svalu pohybujícímu tímto orgánem
byli raci v minulosti také loveni a dokonce od nás i
exportováni. Slou¾í mu nejen k obranì a bojùm, ale
pøedev¹ím ke sbírání potravy. Tou jsou nejèastìji
uhynulé ryby a jiné organické zbytky na dnì. Pùvodní
druhy rakù jsou na seznamu ohro¾ených druhù, ov¹em
formální ochrana je dnes témìø zbyteèná - raka
neohro¾ují drobní pytláci, ale pøedev¹ím obrovské
mno¾ství nejrùznìj¹ích chemikálií ve vodách (vèetnì
horských oblastí) a rychle postupující likvidace raèích
lokalit. |
||
Nadìje umírá poslední |
||
Není
¾ádným tajemstvím, ¾e i nejmen¹í potoky pøedstavují
pro mnoho lidí náhradu za kanalizaci a chybìjící èistièky.
V posledních letech k tomu pak mimo jiné pøistupuje i
pøekotné obnovování tì¾by v dávno opu¹tìných
zatopených lomech. Na¹tìstí tu nejsou jen lidé tou¾ící
po rychlém zbohatnutí za ka¾dou cenu, ale také ti,
kdo usilují o zachování plnohodnotného ¾ivotního
prostøedí. U¾ koncem 80. let se mezi mláde¾í rozbìhla
akce Astacus, mající za cíl umìlý chov a znovu
vysazování raka do vhodných pøírodních lokalit. Za
tímto úèelem byly tehdy vydány i nezbytné pøíruèky
- málokdo napøíklad ví, ¾e raka je nutné dávat do
vody høbetem dolù, proto¾e jinak zùstane kolem ¾áber
krytých krunýøem bublina vzduchu, která jej zadusí.
Snahy o umìlý chov a reintrodukci raka do pøírody
pokraèují díky øadì nad¹encù stále. Dnes je ¹ance
zejména v oblastech, odkud mizí donedávna zde umìle
udr¾ované intenzívní zemìdìlství, tedy v
horských a podhorských oblastech. Ov¹em jediná
chyba, nezodpovìdnost èi zlá vùle ze strany lidí,
kterým na ¾ivotním prostøedí nezále¾í, doká¾e
zlikvidovat výsledky mnohaleté práce bìhem nìkolika
okam¾ikù. |
||
Znovu se v øekách objevili bobøi i raci |
||
Za uplynulých tøináct
let doznalo ¾ivotní prostøedí v Èeské republice
pronikavé zmìny k lep¹ímu, ale ekologové zatím pøíli¹
nejásají. Ve srovnání s po¾adavky Evropské unie
jsme teprve na zaèátku. V posledních letech byly sice s pomocí Státního fondu ¾ivotního prostøedí
postaveny stovky nových èistièek odpadních vod,
jenom¾e EU po¾aduje, aby je mìla v¹echna sídla s více
ne¾ dvìma tisíci obyvatel. |
||
Kde hledat pøíèiny neutì¹eného stavu v ÈR |
||
Neodpustitelnou vinu
na obrovské devastaci v této oblasti má bývalý
komunistický re¾im. Na silném zneèi¹tìní øek a ostatních
povrchových vod se podílela rozsáhlá výstavba prùmyslových
komplexù se zastaralou výrobní technologií, tì¾ba
v povrchových dolech a nadmìrné pou¾ívání umìlých
hnojiv v zemìdìlství. Vázla rovnì¾ výstavba èistièek
odpadních vod a dal¹ích dùle¾itých ekologických
staveb. Napø. na Labi a jejich pøítocích nemìla èistièky
(anebo pouze kapacitnì nedostaèující) ani tak velká
mìsta jako Ústí nad Labem, Dìèín, Mìlník a Mladá
Boleslav. Výsledek se dostavil v podobì øek promìnìných
ve stoky. Nejhor¹í situace kvùli intenzivní povrchové
tì¾bì v hnìdouhelných dolech byla v severních Èechách,
ale sdìlovací prostøedky o tom mlèely. V rozporu se
skuteèností se tvrdil opak, a mladí lidé bývali vybízeni
k odchodu za prací na sever Èech, k èemu¾ se jim nabízely
i volné byty, kterých byl v jiných regionech
nedostatek. Zvý¹ený výskyt nádorových onemocnìní
v této oblasti se samozøejmì zamlèoval. První výsledky
se v¹ak pøece jen dostavily. Díky výstavbì èistièek
odpadních vod v povodí Labe do¹lo k pronikavému zlep¹ení
kvality vody a v této nejvìt¹í èeské øece se po
dlouhých letech znovu objevili tak vzácní ¾ivoèichové
jako bobøi a na nìkterých jejich pøítocích dokonce
raci. |
||
Nejstar¹í delikatesa |
||
Rakùm,
humrùm, langustám, garnátùm a krevetám se øíká
"nejstar¹í delikatesa lidstva", v¾dy» se o
nich zmiòuje ji¾ slavný básník Homér. V antickém
Øímì se témìø ¾ádná slavná hostina bez tìchto
korý¹ù s pevnými krunýøi neobe¹la. Nej¾ádanìj¹í
pocházeli z pobøe¾í dne¹ního Libanonu. Tyto dary
moøe platily za krmi privilegovaných vrstev, jak mimo
jiné dokazují i staroøímské mozaiky plné rakù,
krevet a garnátù. Mezi jejich nejvìt¹í pøíznivce
patøil i slavný øímský "fajn¹mekr"
Marcus Caelius Apicius (nar. 25 pø. Kr.) V jeho rozsáhlém
díle se mù¾eme doèíst, ¾e je témìø nemo¾né pøipravit
chutného raka bez kmínu. Cesta korý¹ù na jídelní
stùl dosáhla svého vrcholu v dobì rokoka. Traduje
se, ¾e sám francouzský král Ludvík XIV. jich na své
svatbì snìdl pøes ètyøi sta kusù.Ponìkud odli¹ná
situace z hlediska korý¹ù panovala v Nìmecku a v nepøímoøských
zemích jako jsou Èechy, Morava a Rakousko. Zde byl za
favorita kuchynì jednoznaènì pova¾ován rak øíèní
a rak kamenáè. Jednalo se tehdy o relativnì v¹ední
potravu, a navíc lidu obecnému dobøe dostupnou. Lov
ryb byl toti¾ mnohdy výsadou mìst a ¹lechty a jako
takový byl silnì regulován. U rakù takováto situace
nastávala málokdy. Oblíbenost pojídání rakù se v
devatenáctém století odrazila i v jeho pojmenování
- v Nìmecku bývá toto století nazýváno stoletím
øíèního raka. Byla to ov¹em doba, kdy se raci bì¾nì
a hojnì vyskytovali v ka¾dém èistém potoce a øece.
Lovili se ruènì v prùzraèné mìlké vodì, nebo
pohmatem pod kameny. Tam, kde byla voda zkalená a
hluboká, se v pøedveèer lovu umis»ovalo jako návnada
tlející maso.Nìkolik posledních desetiletí se svými
kyselými de¹ti, exhalacemi, regulací tokù a
intenzivním hnojením sní¾ilo poèet tìchto kdysi bì¾ných
tvorù na minimum. Døívìj¹í v¹ední pokrm je dnes
drahou a málo bì¾nou delikatesou. Pokud se situace
jednou dramaticky zlep¹í a raci se opìt stanou v¹edním
artiklem na pultech obchodù, mù¾ete je upravit tøeba
podle toho nejjednodu¹¹ího receptu slavné èeské
kuchaøky Marie Sandtnerové:Raky øádnì vypereme (mají
hnìdou a¾ nazelenalou barvu), vlo¾íme do prudce vaøící
osolené vody (okam¾itì zrudnou jako raci) s kmínem,
pivem, zelenou petr¾elí a máslem a vaøíme
je deset a¾ patnáct minut. Vaøené raky podlijeme
trochu polévkou, ve které se vaøili, a dobøe pøikryté
podáváme na stùl s èerstvým máslem na sklenìné míse
pìknì upraveným. |
||
Marie Kalinová |
||