Bylo sychravé ráno,venku zima, pršelo. Jíra (mùj vnuk) nemocný, tak jsem si øíkala pøispím si. Ze sladkého spaní mì vytrhlo zvonìní telefonu co¾ je v naší domácnosti normálním jevem.
Aè nerada pøesto jsem zvedla sluchátko a øíkám „prosím“. V telefonu se ozval milý ¾enský hlas s dotazem, zda mluví s paní Soukupovou. Odvìtila jsem, ¾e ano a èekala co z paní vypadne. Pøedstavila se jako zástupkynì jedné ne pro mì cizí firmy s prosbou, zda bych mohla odpovìdìt na pár jejích otázek. Dovedete si pøedstavit probuzení bez nezbytného ranního rituálu - kávièky a cigaretky a myslet, to bylo nad mé síly. Ale proto¾e jsem èlovìk se sociálním cítìním, øíkám si, paní potøebuje pro šéfa èárku za splnìný úkol, tak ji vyhovím.
Otázek nebylo mnoho a pøíjemný hlas paní pùsobil jako balzám. Na závìr pohovoru mì paní sdìlila, ¾e tato anketa je soutì¾ní.Slušnì podìkovala já jí popøála pøíjemný den a šla si vaøit kávu.
Na telefonát jsem zapomnìla a asi po dvou mìsících zvedám sluchátko a hle; opìt ona paní s pøíjemným hlasem mi oznamuje, ¾e jsem vyhrála jednu z cen. Cenou byla souprava na jednu postel z ovèího rouna. Mìla jsem pocit, ¾e si ze mì dìlá nìkdo srandièky, proto¾e já a vyhrát? Vyhrála jsem jen dvakrát v ¾ivotì, jednou man¾ela a podruhé u soudního øízení Jíru.
Po krátkém vysvìtlení mi bylo sdìleno, ¾e je to opravdu tak, ¾e cenu mi pøivezou domù a ¾e jedinou podmínkou je pøi pøedání úèast dalších dvou man¾elských párù u nás doma. Pøi této pøíle¾itosti mi pøedají cenu a man¾elským párùm dárek.
No, vyklubala se z toho normální pøedvádìcí akce. Ale k mému pøekvapení pøijela milá paní, nenucenì nás seznámila s novými výrobky firmy. Byly tam vìci, které být bohatá bych si urèitì koupila. Ale jsem chudá - tak nic!
Ani ¾ádný novì ulovený zákazník paní nerozladil. Po pøedepsané pøednášce jsme posedìli u kávy a obèerstvení, rozvinula se pøíjemná debata o ¾ivotì a pùvodnì plánovaná akce se protáhla bezmála na ètyøi hodiny. Byl to pøíjemnì strávený podveèer.
Vyvrcholením akce bylo, ¾e se man¾el sna¾il mì s cenou vyfotit, ale samozøejmì došly k mé veliké radosti baterie.
Pak jsme se rozešli ji¾ ne ani jako prodejce a kupující, ale dá se øíci pøátelé, kteøí strávili pøíjemné odpoledne. Jíru jsem obdarovala dekou a polštáøem z ovèí vlny, spokojenost na všech stranách. A pak, ¾e kdy¾ se štìstí unaví, ¾e nesedne na vola. Tentokrát sedlo!
Na telefonát jsem zapomnìla a asi po dvou mìsících zvedám sluchátko a hle; opìt ona paní s pøíjemným hlasem mi oznamuje, ¾e jsem vyhrála jednu z cen. Cenou byla souprava na jednu postel z ovèího rouna. Mìla jsem pocit, ¾e si ze mì dìlá nìkdo srandièky, proto¾e já a vyhrát? Vyhrála jsem jen dvakrát v ¾ivotì, jednou man¾ela a podruhé u soudního øízení Jíru. 
man¾elským párùm dárek.