Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babièèiny krabièky“


Na svoje poslední vnouèe – Vendulku – jsem èekala devìt let. To u¾ byla pøedchozí tøi vnouèata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vìnovat, jsouc u¾ regulérní seniorkou.


Pro¾ívaly jsme spolu dobrodru¾né vycházky po zahradì, kde rostlo tolik zajímavých kvìtinek a keøù, kde se na zídce vyhøívaly ještìrky, cvrèci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bìláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ¾ivotem ¾ije zahrada. ... "Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec"... no jistì, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dìlal velký hafan – kavkazan "Loldík", Vendina chùva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneèku jiné dobrodru¾ství ne¾ dole na zahradì. Obrovské mraveništì lesních mravencù a¾ skoro nahoøe s lesem za plotem bylo cílem výprav. "...A ploè lezou? A ploè nosí semínka? A kde mají dìti?..."


To bylo otázek, a¾ z nich babièce šla hlava kolem. A proto¾e takové výpravy byly na denním poøádku, zaèala o nich babièka spisovat pohádky. Tøeba se budou líbit i vašim vnouèatùm.

Mara


* * *


... o Brokovi ze dvorka

 

 

Byl jednou jeden pejsek, Brok mu øíkali. To proto, ¾e je to hezké psí jméno, a také asi proto, ¾e byl tak rychlý jako brok, kdy¾ jej myslivec vystøelí z pušky. Ani jste se nestaèili podívat a u¾ byl pryè, jen se za ním zaprášilo. Oni vlastnì všichni pejskové umìjí rychle bìhat, i kdy¾ se napøed jen batolí a pletou si no¾ièky. Jen¾e to jsou ještì docela malinkatá psí batolátka, a jak rostou, bìhají poøád rychleji.


Také Brok u¾ vyrostl ze štìòátka v poøádného pejska. Byl veselý, rád se kamarádil tøeba i se slepicemi na dvorku a se sousedovic koèkou Mícou si vykládali, kudy se ze zahrady v noci pøikrádají myšky, aby posbíraly zapomenutá zrníèka a v Brokovì misce si pochutnaly na granulkách. Které si pejsek schovával napotom. Jeho velkým kamarádem byl i kohout Kykyryk, velký znalec bojových umìní a nositel nìkolika vyznamenání za stateènost, který dokázal vyhnat z kurníku tøeba i lišku, co si chtìla pochutnat na køehounké slepièce.


Oba vládli na dvorku, ale proto¾e ani kohout ani pejsek nemohou bez odpoèinku hlídat celou noc a celý den, uzavøeli spolu dohodu a rozdìlili si práci.


„Kykyrykýýý, Broku, já musím být v noci v kurníku, to víš, slepice jsou hloupé a samy se bojí, v¾dy» to jsou jen slepice. Tak si myslím, ¾e by bylo dobré, kdybys ty byl vzhùru v noci a dával pozor, aby se na dvorek nedostala ¾ádná škodná. A jen co se zaène na východì rozednívat, vzbudíš mì, proto¾e musím pøivítat sluníèko a probudit celý dvùr, kykyrykýýý.“


Brokovi se kohoutùv návrh velice zamlouval. Mìl rád noèní šramoty v houští a obcházení kolem plotu zahrady, kam se z blízkého lesíka obèas zatoulal srnec nebo liška. To potom, paneèku, spustil takový štìkot, ¾e probudil všechny psy v dìdinì a ti mu vydatnì pomáhali zastrašit troufalé vetøelce. Trochu ho sice zamrzelo, ¾e na ten nápad nepøišel sám, ale nadšenì s kohoutem souhlasil.


„Hafy hafhaf haf, to je dobrý nápad, kohoute, já si pak ve dne pìknì zdøímnu na sluníèku. Bude to sice jen tak na jedno ucho, ale to mi staèí a ještì stihnu ohlásit ka¾dého, kdo pùjde kolem. Na to se mù¾eš spolehnout, haf.“


Pìknì jim to spolu klapalo a na dvorku byl klid s poøádek. Kohout si ve dne hlídal slepice, aby se neulejvaly a poøádnì vyzobávaly brouèky z trávy, správnì se popelily a zavèas šly do kukanì snášet vajíèka. V noci pak sedìl na nejvyšším bidýlku a dopøával si sladkého døímání. Tak se støídali ve slu¾bì.


Nic však netrvá vìènì. Jednoho dne, bylo to právì uprostøed léta, kdy na poli dozrává obilí, se jedna nezkušená a neposlušná mladá slepice Pipina z jarního chovu rozhodla, ¾e si zajde na pár èerstvých slaïounkých zrníèek jen támhle na kraj pole. Vùbec nikdo si nevšimnul, jak se protáhla mezi plaòkami, proto¾e bylo k poledni a slunko pálilo ostošest, tak¾e se všichni schovávali nìkde ve stínu, kde zmo¾eni horkem spokojenì podøimovali.


Brokovi se nejspíš zdály ty nejsladší sny o pìkné morkové kosti, proto¾e se ze spaní olizoval a mlaskal. Nedaleko na zídce zase vyspávala Míca svoje noèní toulky. A proè taky ne, v¾dy» byla velice pracovitá, o èem¾ svìdèila øádka myší, které úhlednì poskládala na práh pøed dveøe do kuchynì. Urèitì se jí zdálo o misce mlíèka, kterou dostala za odmìnu.


A tak spali a spali, nic nevidìli, nic neslyšeli. Neprobudilo je ani tlapkání husí rodinky, která se vracela od rybníèku a hlasitì, jak to husy umí, si povídala o slepici, co ji vidìla na pšenièném poli, jak se cpe zrním.


„Poslouchej, táto, myslím, ¾e bychom o tom mìli øíct kohoutovi. Té hloupé slepici se pøece mù¾e nìco stát, kdy¾ s sebou nemá ¾ádného ochránce. Co kdyby po poli právì šmejdila kuna nebo lasièka? Taky by jí mohlo zaskoèit zrníèko, a kdo jí potom pomù¾e? V¾dy» by se ani nikoho nedovolala. Kohout o tom urèitì neví, ten by ji samotnou ze dvorku nepustil, ještì dobøe si pamatuje, co se pøihodilo jeho lakomému dìdovi, kdy¾ mu zaskoèilo!“ kejhala husa.

„Hele, matko, do èeho to zase strkáš zobák? Nemáš svých starostí dost? Tam koukej, abys mìla v poøádku svoji rodinu a ostatní starosti nechej na mu¾ských!“ odbyl ji houser a u¾ se rozhlí¾el, kde vìzí kohout.


Jakpak by ho mohl vidìt, kdy¾ Kykyryk sedìl na silné vìtvi pìknì ve stínu košaté koruny starého oøešáku a pøes zavøená víèka vùbec nic nevidìl? Zato baculatý èuník Chrochta, co si opíral podbradek o práh svého chladného chlívku, byl vzhùru, a proto¾e slyšel, co si husy povídaly, zavolal na souseda kozlíka: „Drcálku, poïme spolu tu Pipinu hledat.“


Kozlíkovi se tento nápad velice líbil a s radostným dupáním a meèením se rozbìhl k brance, drcnul do závory a u¾ se s Chrochtou v patách øítil polní cestou k lánu pšenice.


Nadìlali oba braši poøádný hluk a vzbudili všechna zvíøátka na dvorku. Ze sladkého klimbání vytr¾ení obyvatelé zaèali zmatenì pobíhat, vyptávali se jeden druhého, co se dìje, a kdy¾ uvidìli vrátka dokoøán, rozbìhli se k nim.


No to by pìknì dopadlo! Jen¾e Brok byl ze všech nejrychlejší, všechny pøedbìhl, postavil se doprostøed otevøené branky a ze všech sil zaštìkal. Naráz bylo ticho a klid. Zvíøátka se pøestala š»ouchat a šlapat si na paty, panika je opustila a všichni si uvìdomili, ¾e na dvorku je Brok nejvìtším pánem. ®e je to on, kdo je hlídá a je za nì odpovìdný.


„Tak, teï mnì napøed øeknìte, co se tady vlastnì stalo!“ poruèil Brok docela zlým hlasem. Houser, který stál v první øadì, si odkašlal a dùle¾itì vysvìtloval, jak vidìl mladou slepici v pšenièném poli a jak hledal kohouta, aby mu to øekl. Mezitím Kykyryk, který mìl špatné svìdomí, ¾e místo hlídání vyspával, u¾ potøetí honem honem poèítal svoje slípky, proto¾e mu poøád jedna chybìla a on doufal, ¾e se zmýlil.


Nakonec se pøece jen dopátrali pravdy, kdy¾ Míca mezi plaòkami plotu našla slepièí peøíèko. Brok rychle všem rozdìlil úkoly a husí rodinu povìøil hlídáním, proto¾e houser je silný a rány jeho zobákem urèitì za¾enou ka¾dého vetøelce. Všichni ostatní budou dìlat to co v¾dycky a v klidu budou èekat, a¾ se Brok a Kykyryk vrátí se slepicí. Ale ještì se musí vyøešit otázka otevøené branky!


No a teï se teprve pøišlo na to, ¾e v chlívkách chybìjí Chrochta s Drcálkem. Brok se tak naštval, ¾e se mu a¾ naje¾ily chlupy na høbetì. Taková nezodpovìdnost, taková klukovina! To by od chytrého èuníka a stateèného kozlíka neèekal. Leda¾e!!!
Leda¾e by se vydali na záchrannou slepièí akci! Potlaèil svou zlost a øekl si, ¾e napøed zjistí situaci a potom se uká¾e. Zabouchl za sebou branku, Míca zavøela závoru a pøidala se k Brokovi a kohoutovi.


Sluníèko ještì stálo vysoko na obloze, kdy¾ dorazili k okraji pole. Bylo tam plno podupaného obilí a skøivaní zpìv byl provázen spokojeným chrochtáním a pomekáváním. Prasátko ani kozlík nejsou ¾ádní stopaøi, na stopy nemají ten správný èuch, tak¾e kdy¾ Pipinu nevidìli, pøestali se o ni zajímat. Kdy¾ na nì Brok spustil bandurskou, rychle se vzpamatovali a, aby byli aspoò trochu prospìšní, pøidali se k zachráncùm s Brokem v èele. Drcálek skupinu uzavíral.


A tak pochodovali, Brok s nosem u zemì po slepièí stopì, a¾ došli na místo, kde bylo peøí na dvì hrsti. To v nich poøádnì zatrnulo! Tady se nìco stalo a pro slípku to urèitì nebylo nic pìkného! Stopa ukazovala k blízkému lesu a Brok si z ní pøeèetl, ¾e patøí nejvìtší škodné domácí drùbe¾e – lišce Elišce.


„Rychle, rychle, udìláme rojnici, prohledáme ka¾dé køoví a výmol. Do ka¾dé díry strète nos, a» najdeme lišèí noru!“ porouèel Brok.
„A Kykyryk poletí dopøedu, tøeba nìco uvidí!“


Všichni se opravdu sna¾ili a docela rychle postupovali, a¾ se dostali k malé mýtince, kde si pøed norou schovanou pod velkým kamenem hrála tøi lišèata s pomuchlanou slepicí, která jen neš»astnì kdákala a èekala na svoji poslední hodinku. Z vrcholu balvanu jejich lovecké výpady spokojenì pozorovala Eliška. Kdepak by ji napadlo, ¾e ji nìkdo vystopoval! V¾dy» pøece byla tak opatrná! Kdy¾ na ni zezadu zaútoèil rohatý Drcálek, kdy¾ se z køoví ozvalo strašidelné chrochtání, kdy¾ mezi lišèata vlítla syèící Míca jako nìjaká stará èarodìjnice, strašnì se lekla. To u¾ se malé lištièky krèily do nejhlubšího koutku v noøe a èekaly na nejhorší. Chuïátka malá, v¾dy» ony nedìlaly nic špatného, tak to pøece musí být, musí se nauèit lovit a tentokrát jim maminka prostì pøinesla místo myši nebo zajíèka slepici.


Liška není ¾ádný zbabìlec, a kdy¾ z ní spadl první úlek a ona vidìla, kdo si pøišel pro slípku, pøesvìdèovala Broka i Kykyryka, ¾e není pøece tak hloupá, aby kradla slepice ze dvorku a k tomu ještì za poledne. Kdyby ta mlsná slepice zùstala pìknì doma, nic by se jí nestalo a basta!
To tedy museli všichni uznat, v tom mìla Eliška pravdu, i kdy¾ jí nikdo nevìøil, ¾e je tak nevinná, jak se tváøí.
„Lovec zùstane lovcem a já si na tebe dám moc dobrý pozor, abys nezkusila krást pøímo v kurníku“, øíkal si Brok na zpáteèní cestì.


A tak se zase všechno vrátilo do starého poøádku a všichni se pouèili, k èemu vede hloupost a neposlušnost.



Marie Zieglerová

* * *
Ilustrace © Jana Pilgrová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 09.12.2013  07:43
 Datum
Jméno
Téma
 09.12.  07:43 Inka
 08.12.  21:01 Mara pro v¹echny
 08.12.  17:04 Vesuvanka díky
 08.12.  16:42 Gabi-florka
 08.12.  16:07 Von
 08.12.  14:20 imraL
 08.12.  10:08 Václav Pi¹te dál, paní Zieglerová!
 08.12.  07:32 kvìta moc milé
 08.12.  06:03 Bobo :-)))