Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jedna dovolená, vzpomínkami protkaná

Rozhodli jsme se kdysi, u¾ pøed lety, podívat se do hor, tøeba do Ji¾ních Tyrol a trochu se nadýchat èerstvého horského vzduchu. Hledali jsme místo, kde by to mohlo být zajímavé a zároveò hezké. Cestou jsme si øekli (inspirováni právì ètenými knihami Jiøího Moravy o Havlíèkovi), ¾e pojedeme nìkam tam. Jasné bylo, ¾e kdy¾ pojedeme do Tyrol, tak se také podíváme do Brixenu, kde náš Karel Havlíèek Borovský od 20. prosince 1851 do 4. kvìtna 1855 podle èeské tradice velice „trpìl“. Byli jsme zvìdavi na hotel Der Elephant, kde Karel Havlíèek zpoèátku bydlel a stravoval se, pochopitelnì úplnì stejnì jako ostatní hoteloví hosté, ale na rozdíl od nich na náklady státu. Hledali pro nìj vhodný domek, kam by za ním mohla pøijet celá jeho rodina. Tam si pozdìji nechávali nosit jídlo z hotelu od slu¾ebné, která jim byla dána k disposici. Té¾ za peníze státu. Jak se øíká, fešácký kriminál.

 

Hotel tam stále ještì stojí, hodnì zmodernizovaný a patøí k vyhlášeným místním hotelùm, kde zrovna tak, jako za tìch èasù Karla Havlíèka bydleli a bydlí prominentní hosté. Proto ho tam asi dali, kluka jednoho, aby taky nìco vidìl a okoukal nìjaké ty panské móresy…

 

Ji¾ døíve byl hotel vyhledáván vysokou šlechtou a prominenty. Obdivovali jsme stylové zaøízení hotelu - jak restaurace tak salonù a místností, které vrátí návštìvníka do èasù K. u K. monarchie.

 

 

Dokonce i ten dùm, kde Karel Havlíèek pozdìji s rodinou a slu¾ebnou bydlel jsme také našli. Dalo by se øíci, ¾e se toho moc nezmìnilo, i kdy¾ na novìjším snímku se mi nepodaøilo pøes veškeré snahy pøemluvit nìjaké palièaté turisty, aby zmizeli z obrázku. Jak vidno, zùstaly moje prosby bez vyslyšení. V oné Moravovì knize o Havlíèkovi jsou velice zajímavé vìci, které našel v rakouských archivech, dopisy od Havlíèka do Èech, policejní zprávy o jeho chování, zkrátka je to velice zajímavá kniha (mimochodem vyšla také nìkdy v roce 1991 èesky). Snad horší ne¾ ¾ivot mimo Èechy byl pro Havlíèka bohu¾el pozdìjší návrat domù. Nejen¾e mu mezitím zemøela na tuberkulosu ¾ena, která se vrátila u¾ pøed ním. Rakousko sem, Rakousko tam, mìla tam radìji zùstat v horách a na èerstvém vzduchu. Ale Havlíèka tehdy nejvíce trápilo chování jeho bývalých pøátel, kteøí se k nìmu po návratu z internace vùbec neznali a radìji pøecházeli na druhou stranu ulice, aby ho nemuseli pozdravit. Anebo se odmítali s ním setkat vùbec, nato¾ s ním déle nìkde mluvit. Muselo to být všechno moc špatné, není divu, ¾e Havlíèek brzy potom zemøel. Jak je známo, jediná Bo¾ena Nìmcová se prý nebála a na veøejnosti se s ním stýkala. Do rakve mu dala na hlavu trnovou korunu - tedy nìjaké zelené trnité roští. A Nìmec, její man¾el celý pohøeb organizoval a mìl s tím pak oplétaèky. Zbyla jen dcera, ze které vlastenci udìlali “dceru národa“ a nedovolili jí ani, provdat se za èlovìka, kterého mìla ráda. Musela si pøece vzít Èecha a vlastence. Vypadá to, ¾e Èeši ji¾ tenkrát pro¾ívali jakousi normalizaci a vzali si jí nìjak moc k srdci.

 

Kdy¾ jsme si vše prohlédli, mìli jsme u¾ nìjak dost té èeské historie a rozhodli se vyhledat ubytování v horách. Brixen je pøece jen mìsto a my chtìli do pøírody. Vyjeli jsme smìrem na Timmelsjoch, v nadìji, ¾e najdeme nìjaký hotel. A mìli jsme štìstí. Trochu jsme si na jednom rozcestí nebyli jisti, jestli vpravo nebo vlevo, a¾ jsme objevili nenápadnou ceduli s nápisem Stuls. Zatoèili jsme tedy tím smìrem a jeli lesem do strmého kopce, napravo strmý svah a nalevo skála. Asi po dvou kilometrech jsme byli odmìnìni pohádkovým pohledem na hory a nádhernou krajinu kolem nás. A zde jsme objevili malinkatou vesnièku Stuls a v ní hned na kraji hezký malý hotel. Dál jsme nehledali. Po rozhovoru s majitelem jsme si vybrali pokoj s balkonem a výhledem na hory. Hotel mìl vlastní swimming pool, té¾ s výhledem na hory, tam jsme si chodili ka¾dý den pøed snídaní trochu zaplavat a zároveò obdivovat horské panorama. Zjistili jsme dost zajímavých vìcí, tak kupøíkladu místní staøièký katolický faráø, byl na tehdejší dobu a¾ neuvìøitelnì pokrokový. Chudý jak Kristus, mìl na faøe jen jednu místnost kde bydlel a kde mìl také truhláøskou dílnu a tam uèil ¾áky pracovat se døevem, opravovat i vyrábìt jednoduchý selský nábytek a vìci potøebné pro domácnost. Vedle toho si sám u¾ tehdy zavedl solární elektrický proud na vytápìní jak fary, tak kostela a vysvìtloval zájemcùm výhody tohoto systému. Zrovna tak jako pøi døívìjších dovolených jsme hned na vlastní kù¾i zjistili, ¾e ¾ijete-li vìtšinu roku v ní¾inì, je potøeba v horách aspoò dva a¾ tøi dny na aklimatizaci. Sotva jsme lezli a to mi bylo tehdy asi ètyøicet pìt let... Vyu¾ívali jsme tedy krásného poèasí a podnikali tury po okolí. Kdy¾ jsme se dozvìdìli, ¾e je mo¾no navštívit nejvyšší støíbrný dùl v Tyrolích, kde se od roku 1237 a¾ do roku 1960 tì¾ilo støíbro, okam¾itì jsme se tam vypravili. Cesta byla dosti namáhavá, dùl le¾í ve výšce 2355 m.

 

Celý areál pùsobil dost opuštìnì, jenom byla ke štìstí unavených a hladových bývalá správní budova zmìnìna na restauraci a bylo mo¾no tam i provizornì pøespat. Teprve pozdìji, jak jsme se doèetli, bylo vše krásnì upraveno pro turisty. Budovy byly restaurovány a dokonce je pro líné lidi nyní pøipravena helikoptéra. Vše tím bohu¾el ztrácí svoji pùvodnost, snímky celého areálu i s bývalou správní budovou jsou z pozdìjší doby. Naštìstí ale zùstalo ještì dost horských statkù a salaší, kde se mù¾e turista v nefalšovaném stylovém prostøedí krásnì obèerstvit. Sedìt na terase, nebo u døevìného stolu na trávníku pod ovocnými stromy, pochutnávat si na chlebu s máslem èi s pravým tyrolským špekem nebo se sýrem a zapíjet vše mlékem od krav, které se klidnì kolem vás pasou a jen se na vás obèas podívají svýma krásnýma moudrýma oèima.

 

Malé odboèení:

Ani se nechce vìøit, ¾e v té idyle se dìly i jiné vìci. U jedné podobnì krásné salaše byl v roce 1809 zradou svého „pøítele“ èetníky chycen slavný jihotyrolský vlastenec Andreas Hofer, který po porá¾ce Rakouska Napoleonem, bojoval proti Bavorsku, pod které roku 1806 podle tak zvané „bratislavské smlouvy“ Ji¾ní Tyroly pøipadly. Hofer kolem sebe shromá¾dil tyrolské vlastence a bojoval za sebeurèení, za samostanost Ji¾ních Tyrol. S armádou 5000 mu¾ù svedl nìkolik úspìšných bitev, kdy se mu podaøilo bavorské jednotky u Bergiselu dokonce porazit. Opìt byla podepsána jedna mírová smlouva, tentokrát ve Znojmì. Mír trval velice krátce, proto¾e Napoleon se vydal osobnì s armádou do Tyrol, aby porazil tu tyrolskou armádu vlastencù, a to se mu nakonec podaøilo. Hofer se marnì sna¾il se svojí dru¾inou zachránit. Ukrýval se na salaši v Prenetalu, kde mìl v úmyslu poèkat, a¾ se vše uklidní. Málem se mu to zdaøilo, kdyby nebylo Franze Raffeho, toho jeho zmínìného „pøítele“ který ho za 1500 zlatých klidnì zradil. No, byly to tehdy velké peníze. Andreas Hofer byl tedy 20. ledna 1809 zatèen a dopraven do Mantovy. Proto¾e se ale tehdy ještì ke všemu konaly pøípravy na druhou svatbu Napoleona s dcerou rakouského císaøe Marií Luisou, naøídil Napoleon, aby Hofera radìji co nejrychleji zastøelili. 20. února 1810 byl tedy Hofer ve spìchu celkem bez soudu zastøelen a pøípravy na svatbu mohly vesele pokraèovat. Vzpomínali jsme na to, co jsme kdysi dávno slyšeli vyprávìt lidi na svých toulkách po Tatrách o slavném Slovenském národním povstání. Tam prý také zahynulo nejvíc lidí proto, ¾e je zradili Nìmcùm jejich vlastní lidé.

 

Ale dovolená to byla krásná a rádi na ni vzpomínáme. Jak je to všechno dávno. Víte, kdy to bylo? Bylo to v tom roce, kdy zahynula pøi tragické autonehodì monacká knì¾na Gracia Patricia. Tak, teï to vidíte, jak jsme u¾ staøí... a co všechno pamatujeme.

 

Karel A. Pokorný, NL




Komentáøe
Poslední komentáø: 03.09.2011  10:57
 Datum
Jméno
Téma
 03.09.  10:57 Mirek Matucha krásnì
 29.08.  20:11 Karel NL
 27.08.  17:18 VlastaV
 27.08.  14:03 ferbl
 27.08.  13:30 janina
 27.08.  12:43 KarlaA
 27.08.  09:48 kmet