Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Listování


U¾ druhá zima mne uvìznila snìhem v bytì. Mému chodítku se ve snìhu netoèí koleèka a tak se vlastnì dìsnì nadøu, proto¾e ho poponáším pøes to bílé nadìlení - a ono krok co krok a já za ním skok co skok (dá-li se ten pohyb takto nazvat) - no, je to trudné cestování. Tam - tedy do krámu pro nejnutnìjší zásoby to ještì jde, to jdeme nalehko, ale zpìt nalo¾eni pitím a chlebem a nìèím dalším - joj! V tom nadhazování si pomáhám nohou a tak mám trvale na stehnì obrovské modøiny.
Ty první snì¾né dny to dokonce bylo tak obtí¾né, ¾e jsem jedním koleèkem jela ve vyjeté brázdì po kolu auta a ta dvì zadní stejnì musela nadhazovat – v tom za sebou slyším auto a øíkám si "tak si poèkáš, sedíš si v teple a jede ti to samo a já tady bojuji o ka¾dý metr" ale pak jsem zmìkla, uhnula do závìjí, ¾e ho nechám projet. No a nastojte! byli to mìstští policajti, popojeli, tìsnì ke mnì, vyskoèili, Pejska (chodítko je Pejsek, proto¾e se mu musí z bláta mejt no¾ièky jako pejskovi) nalo¾ili do kufru, babku trmácelku (to jest mne) nalo¾ili na zadní sedadlo, nákup si vzal jeden na klín a "kde, paní, bydlíte?" Zavezli mne a¾ pøed dùm, všechno to nadìlení bez ohledu na váhu dopravili a¾ ke dveøím a to vše s úsmìvem. Povedlo se mi jim pak na slu¾ebnì telefonem podìkovat.


Ale to jsem se zapovídala docela mimo plán - proto¾e jsem vlastnì chtìla napsat o tom, co jsem díky tomu domácímu vìzení celou tu zimu dìlala. Tady u nás je místní knihovna dost ubohá, to, co stálo za pøeètení jsem poèetla za první dva roky, o novinkách, na které u¾ nemám peníze, jak jsou drahé, si mohu jen nechat zdát - oni ty korunky v knihovnì nemají taky. Èasopisù mám pøedplacených dost a dostávám je do schránky, tak¾e se k nim dopravuji bez potí¾í se snìhem, ale ty na celý týden zdaleka nevystaèí a tak jsem se rozhlídla kolem sebe - propáníèka, v¾dy» mi ta èetba roste na policích do stropu, nìkteré kní¾ky jsem neèetla
tøicet i více let!


A zkusmo jsem se je sna¾ila spoèítat, ale brzo mne pøešla energie. V¾dy» to sbírám a kupuji od své první ¾ivotní a pozdìji vydìlané korunky - a tak jsem se vzdala poèítání na tìch policích, co mají ještì zadní øady - a je tìch písmenek tady ke tøem tisícùm. Však pøi mém èastém stìhování jsem postrachem tìch silných chlapù, co to v banánových krabicích nosí a nosí a konce ty škatule neberou.


A dala jsem se do ètení. Docela mne pøekvapilo, ¾e se èlovìku èasem mìní vkus. Kdysi oblíbení miláèci najednou ztratili na zajímavosti, nìkteré, které jsem kdysi pøeèetla spíš proto, ¾e autor byl chválen a dojíkala jsem se k poslední stránce moc ráda - vida! Teï jsem se zaèetla a bylo to zajímavé. A samozøejmì beze zmìny zùstali ti, kteøí opravdu "píší" - lidské pøíbìhy s pochopením pro smutek i radost. Svìtová kvalita, co se nemìní. Mám já tu knihovnu v policích poskládanou více ménì podle rodných zemí autorù, ale nejsem za»atá - nìkteøí citovì patøí k sobì bez ohledu na rodný jazyk. No a dvì místa v pokoji jsou vyhrazena "miláèkùm", na které mi staèí jen se podívat zvenèí na høbítek a hned je mi lépe.


Já bych co do mno¾ství mohla klidnì zalo¾it i poboèku místní knihovny - ale nemohu. Jednak by mi s ka¾dou odnášenou kní¾kou trhali kus srdce - a pak, já ètu s umytýma rukama a nikdy nad knihou nejím. A kdy¾ si vzpomenu, jak vypadají knihy veøejnì pùjèované - a¾ se je nechce brát do ruky! Tak¾e málokomu pùjèuji. Mùj syn mìl donedávna pøítelkyni, sama vášnivá ètenáøka se na tu mou knihovnu vrhla s jásotem. Za nìjaký èas její nadšení ochablo. Já jsem si z té její ráda pùjèovala, má ji trochu jiného slo¾ení ne¾ já a tak mi pøišlo hloupé sama brát a jí nepùjèit nic - vyptávám se, syn se ušklibuje, holka se kroutí v rozpacích - no a pak to z ní vylezlo: kdy¾ já se nemohu soustøedit na ètení, jak poøád hlídám, abych mìla èisté ruce, neohnula roh, i napít se bojím - já si v tìch tvých knihách pro samé obavy, abych ti je vrátila v poøádku prostì nepoètu.


Pravda je, ¾e jsem dokonce takhle mohla kupovat dìtem dárky k vánocùm - u nás bez kní¾ky nebyly vánoce a u mne to od dìtství platilo stejnì - prostì jsem vybírala ètení pro nì, ale souèasnì jsem si ka¾dou s chutí pøeèetla, ani¾ by obdarovaný jen smítkem tušil, ¾e není "rovnou z pultu". To taky byly jediné knihy, které jsem dovedla "zradit" a dát z domu. Co ta ruka schvátí - nikdy nenavrátí! Tak já to mám. Tištìný papírek je mi svatý, u¾ se s ním nedoká¾u rozlouèit.


Takhle jsem se vyznamenala ještì jako mladièká zaèínající hereèka. Mìla jsem nìco mezi kamarádem a pokušitelem - poøád jsme se nemohli rozhodnout, jestli jsme jen kámoši, nebo nìco víc, ale pìkné to bylo. Bydlel, budoucí doktor, na fakultì v kamrlíku, proto¾e se mu náramnì jako chlapci z chudé rodiny hodilo, ¾e má nejen bydlení, ale i práci - staral se fakultì o pokusná zvíøata. A tak jsem farmaøila s velkou chutí s ním.


Blí¾ily se jeho narozeniny a já jsem koupila pìknì buclatou kní¾ku od Maxence van der Meersche Tìla a duše - a udìlala tu chybu, ¾e jsem si ji pøedem pøeèetla. Kdepak zaèínající láska! Nemìl šanci! Mám ni dodnes.

 

Naïa Vencovská

 

 

 

Další èlánky autorky
 



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.03.2011  16:33
 Datum
Jméno
Téma
 21.03.  16:33 EvaP
 21.03.  09:48 jisuch53
 21.03.  08:50 ferbl
 20.03.  11:27 janina
 20.03.  10:16 kmet Osobnì mám zku¹enost,