Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Brigády aneb jak jsem se stal dla¾dièem


Chodit na brigády, by» povinné èi nepovinné, se mnì líbilo, pøesto¾e nešlo v komunistickém ráji tehdejšího Èeskoslovenska o nic jiného, ne¾ o vykoøis»ování èlovìka èlovìkem, co¾ ji¾ od útlého mládí utvrzovalo moje pøesvìdèení, ¾e bolševik má dvojí tváø.


Z tìch nucených si ještì matnì pamatuji hony na zlého amerického brouka-mandelinku bramborovou. Tohoto, vcelku pùvabného brouèka, mìli údajnì imperialisté pou¾ít jako zbraò k znièení našeho vyspìlého zemìdìlství a tím hospodáøství jako takového. Mandelinku bramborovou, malého pruhovaného brouèka, jsem skuteènì na brigádách, na které jsme byli ji¾ v raném dìtství vyhánìni, obèas na bramborových listech našel. Jestli však byl na dru¾stevní pole doopravdy vypuštìn ze zrádné ciziny, mnì bylo upøímnì docela jedno. Líbilo se mi, kdy¾ jsme se se spolu¾áky pøedhánìli, kdo uloví více mandelinek a kdo za svoji pøièinlivost dostane do ¾ákovské kní¾ky pro zmìnu pochvalu. Navíc jsem si brouèky oblíbil natolik, ¾e jsem je všechny neodevzdával. Mnohé jsem tajnì z brigád ve sklenièce pašoval domù, kde jsem je krmil salátem a bramborovou kaší, nechal jsem si je lézt po tìle a liboval jsem si, jak pìknì mì no¾ièkami šimrají. Teprve kdy¾ jsem zjistil, ¾e ve sklenièce od hoøèice nejen viditelnì chøadnou, ale i zmírají, tak jsem je, jako milovník zvíøat, opatrnì opìt vypouštìl na svobodu, tentokrát na bramborová pole nedaleko naší košíøské ulice. Vìøil jsem, ¾e se na bramborové nati opìt uzdraví a bude jim na svìtì dobøe. V¾dy» to byli doopravdy tak hezcí brouèci...


Pozdìji jsem se dozvìdìl, ¾e si vìdci, odkojení Lysenkem, nedovedli za ¾ivého Boha vysvìtlit, jak je mo¾né, ¾e košíøská pole jsou opìt zamoøená americkými brouky, navzdory tomu, ¾e byla brigádami a chemikáliemi mandelinky zbavena. Na ulièní vývìsce agitaèního støediska KSÈ v Košíøích byli posléze obèané nabádáni ke zvýšené ostra¾itosti, proto¾e agenti ze západu nikdy nespí. Jen já jsem vìdìl svoje a tìšil jsem se na to, jak se moji milí brouèci uzdraví, já si jich pak tucet nasbírám a pro svoje potìšení si je budou dávat do vlasù, na èelo, hruï a pod nos, kde mì budou krásnì šimrat a já budu v duchu dìkovat hodným Amerièanùm, ¾e mnì tolik zpøíjemòují mladý ¾ivot. V té dobì jsem také dospìl k pøesvìdèení, ¾e imperialisté nemohou být tak zlí, jak se nám sna¾í strana a vláda namluvit. Americký brouk mìl na svìdomí moje ideologické uzrávání...


Proè jsme museli jezdit na brigády do hlubokých lesù sbírat ¾aludy, mnì dodnes uchází. Vracel jsem se zmaten a plný klíš»at. Nicménì, i tyto zjevnì nesmyslné brigády mìly pozitivní dopad na utváøení mého politického uvìdomìní. Lesy byly toti¾ plné letákù, shazovaných na naše území balóny ze západního Nìmecka. Pøes pøísný zákaz tuto štvavou literaturu èíst a pøíkaz ka¾dý nalezený leták odevzdat, zákazù jsem nedbal a informacemi ze západu jsem se vzdìlával. Tak¾e mi ani tyto brigády vlastnì moc nevadily.


Chmelové brigády jsem mìl daleko nejradìji, proto¾e to byl právì týden a¾ dva po školních prázdninách, kdy jsme odjí¾dìli na ®atecko pomáhat republice zachraòovat úrodu zeleného zlata. Na chmelu, jak by jistì potvrdila vìtšina brigádníkù, bylo veselo. Aèkoliv se pøes den celkem tvrdì pracovalo, po veèerech se dovádìlo. Jézéïáci nám byli vdìèní, ¾e jim pomáháme splnit plán. Jako výraz vdìku nám veèer tajnì do bandasek od mléka kupovali pivo, které v nás, mladíècích, vzbuzovalo sexuální vášnì. Ty jsme pak se spolu¾ákynìmi ukojovali pod pláštìm tmy na návsi nebo na okolních chmelnicích, chvìjíce se, ¾e nás pøistihnou hlídkující pedagogové. Chmelové brigády mì pøesvìdèily, ¾e je veliký rozdíl v tom, sáhnu-li si na svùj holý zadek nebo na obna¾ené pevné òadro mladé brigádnice. Kromì pohlavního vyzrávání mnì výdìlek za práci, by» velice malý, umo¾nil koupi nových d¾ínsù, které mi ka¾dý závidìl.


Chmelovými brigádami konèilo i bezstarostné mládí. Po maturitì jsem se zúèastòoval jenom brigád dobrovolných, hlavnì, abych si vydìlal peníze, kterých nebylo nikdy nazbyt.


Mìsíèní brigáda v modøanské Orionce na mì zanechala hluboký dojem. Pouze práce v pivovaru pøedèí slasti spojené s prací v èokoládovnì. První den jsem se s oèima navrch neomalenì vrhl na èokoládou olepenou velkou mašinu. Lacinou èokoládou jsem se nacpal tak hroznì, ¾e jsem se pak týden na ni nemohl ani podívat. Kdy¾ jsem z èokoládového opojení vystøízlivìl, pøestal jsem ujídat ze strojù a zamìøil jsem se na opravdové lahùdky, jakými byly labu¾níky vyhledávané a drahé ledové kaštany. Bìhem svého pùsobení v Orionce jsem objevil demi¾óny griotky, rumu a jiných lihovin, které jsem zamìnil za èokoládu, a nìkolikrát jsem v pracovní dobì tvrdì usnul mezi pralinkami. Nemusím podotýkat, ¾e po mìsíèní brigádì jsem si nestøídmou konzumací sladkostí a lihovin zruinoval zdraví a navíc jsem byl tlustý jako vepø. Nastal èas se poohlédnout po seriózní mo¾nosti, jak vydìlat peníze a zùstat zdráv.


To, ¾e jsem se stal na plné dva mìsíce dla¾dièem, nebylo proto, ¾e by se bývala splnila tatínkova temná pøedpovìï, ¾e se tomu tak stane, jeliko¾ jsem bral studie na lehkou váhu. Ne. Dla¾dièem jsem se stal, jeliko¾ jsem vlastním prùzkumem zjistil, ¾e dla¾dièi jsou, kromì horníkù, snad nejlépe placení pracující v naší lidovì demokratické spoleènosti. Kam se na dla¾dièe výdìlkem hrabali slavní herci, chirurgové èi podomní obchodníci. Dla¾diè, který v tom umìl chodit, si za mìsíc vydìlal tak pohádkovou sumu, ¾e všichni slavní sportovci, zpìváci a hvìzdy støíbrného plátna bledli závistí.


Mistr Douša, dla¾diè s pomuchlanou tváøí, s vìènými ospalky v koutku oèí a rukama jako lopaty, nás, tøi brigádníky, hned první den bez obalu zavedl do tajù oslòujících výdìlkù. Šlo o to posypat metry i nevydlá¾dìných chodníkù pískem a vápnem, tak¾e kontrola naletìla na špek a namìøila extra nevydlá¾dìné metry, za které bylo samozøejmì dobøe zaplaceno. Douša byl na svoje øemeslo nále¾itì hrdý a v ¾ádném pøípadì nás, studentíky, nenechal dlá¾dit. Smìli jsme jen pøidávat. Dlá¾dìní bylo pouze pro ostøílené dla¾dièe, kteøí si dovedli poradit s velkým bouchadlem, kterým s citem a notnou dávkou umìní bušili do novì polo¾ených dla¾ebních kostek, tak¾e byly pìknì v rovinì. Jinak vìtšinu èasu mistr Douša kleèel na kolenì obtoèeném kusem pneumatiky a obratnì se ohánìl kladivem. Obdivovali jsme jeho zruènost, s jakou dovedl z dla¾ek vytváøet na chodnících ètverce, kruhy a jiné obrazce. Koukali jsme s ú¾asem, jak mu práce jela od ruky. Pokud ovšem byl støízlivý. Mistr Douša toti¾ pracoval, a¾ se z nìho kouøilo, tak do desáté ráno, kdy se ji¾ zmo¾en velkou ¾ízní uchýlil do hospody
U Váhy. V této silnì zaèouzené pivnici naproti Smíchovskému nádra¾í, ji¾ od samého rána plné po pivì prahnoucích dìlníkù a ¾en nevalné povìsti, mistr Douša vydr¾el sedìt dlouhé hodiny.


Na pracovištì se mistr obyèejnì vracel kolem druhé hodiny, v podroušeném stavu a veselý.
O dobrou náladu se pan Douša dìlil s chodci, které obveseloval peprnými øeèièkami. Kolem procházející dámy podnapilý mistr s úsmìvem zdravil svým drsným: „Dobrý den, suchej tam a mokrej ven“, z èeho¾ mìl náramnou legraci, zatímco my jsme nemohli uvìøit, ¾e mu ¾ádná nenafackovala. Rozšafnì ze zbavoval piva podél kleèícího kolene, ani¾ by si toho kdokoliv všiml.


Stará maringotka, ve které byl kýbl s vodou, nám slou¾ila jako pøevlékárna a koupelna zároveò. Ráno jsme se v ní pøevlékli do pracovního a po šichtì jsme se v kýblu od potu opláchli. Toto nám však jednoho rána bylo mistrem Doušou odepøeno, kdy¾ nám dla¾diè do maringotky zakázal pøístup.


„Kluci, dneska sem nemù¾ete, mám tam kurvu“, rezolutnì prohlásil Douša a pozdìji odbíhal, místo do své milované hospody, pomilovat se do maringotky. Ten den byl mistr tak emocionálnì rozpolo¾ený, ¾e mu bylo jedno, ¾e jsme pracovali s tì¾kým bouchadlem, a dokonce nám, do nebe vyvolávajíce pøednosti povìtrné ¾eny v maringotce, výsledek naší práce pochválil.


Trochu jsme se my, studenti, nezvyklí na tì¾kou práci, tím bouchadlem zmohli. U¾ jsme se proto tìšili, jak se po šichtì pìknì opláchneme a koneènì i my budeme moci usednout „na jedno“ v hospodì U Váhy. Ale i tato oèista tìla nám byla toho dne mistrem Doušou odepøena. Dla¾diè stál pøede dveømi maringotky, tváø mu planula hnìvem, mozolnatou rukou nám zamával pøed oblièeji a naštvanì prohlásil, ¾e se mýt dneska nemù¾eme.


„A copak, pane Douša, to u¾ toho milování za celej den nemáte dost?“ otázal jsem se mírnì pøidrzle. Douša znechucenì vysvìtlil, ¾e ta ¾enská musela být pìknì nevychovaná pobìhlice, proto¾e ne¾ odešla, tak náš kýbel pou¾ila jako záchod, tak¾e ne¾ ho znovu budeme moci pou¾ít, bude ho muset nejdøív vydezinfikovat. Naèe¾ kýbl i s jeho obsahem, za doprovodu našeho smíchu, vychrstnul na èerstvì vydlá¾dìný chodník...

 

Díky dvoumìsíènímu dlá¾dìní jsem se sice sepjal s dìlnickou tøídou a vydìlal jsem si na cestu do spøáteleného Bulharska, ale moje tøídní uvìdomìní se nezmìnilo. Spíše naopak. To, ¾e si dla¾diè vydìlal mnohem více ne¾ universitní profesor èi vìhlasný gynekolog, mì jenom pøesvìdèilo, ¾e je nìco výraznì nespravedlivého v našem socialistickém uspoøádání spoleènosti...
 


Ivan Kolaøík, OAM 

 

 

 

Další èlánky autora:

Neúspìšný hráè
Úvaha o bolesti
Nebezpeèná práce
Úvaha o taxikáøích
Policejní dar - 1
Policejní dar - 2
O lásce k umìní - 1
O lásce k umìní - 2
O lásce k umìní - 3
O lásce k umìní - 4
O lásce k umìní - 5
O lásce k umìní - 6
Opuštìný man¾el
Povídání dìdeèka
Rybáøem proti své vùli
O havìti
Neobvyklá zamìstnání
Úvaha o sportech
Rozhovor se zrcadlem
Vánoce jsou svátky klidu
Úvaha o vášních
Úvaha o chùzi a zdravení
Úvaha o pivì
Úvaha o kompjùtrech
Úvaha o kantorech
Úvaha o umìní a tetování
Úvaha o spaní
Úvaha o mluvì
Úvaha na nevšední téma
Moje štace v Americe - 1
Moje štace v Americe - 2
Další štace po svìtì - 3
Další štace po svìtì - 4
Fejeton o bázni
O svatbì a slavném spisovateli
Babièèino z mrtvých vstání
O tatínkovi
O oslovování a chabé pamìti
Ticho léèí
Neobyèejná svatba
Slu¾ba vlasti odrodilce
Setkání s královnou
Ouchylou proti své vùli
Silvestrovské muzikály
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Èásteèné pominutí mysli
Po¾áry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisù
Kulturní úroveò
O australském jaru
Kobylí závody

Úvaha o Silvestru

Kam s ním

O módì mládí a plášti Oberonu



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.04.2010  08:20
 Datum
Jméno
Téma
 23.04.  08:20 jjisuch53
 22.04.  22:26 Gabi-florka
 22.04.  14:02 Milena
 22.04.  12:46 venca
 22.04.  11:08 Kopøiva.
 22.04.  10:07 Ivan
 22.04.  09:21 KarlaA
 22.04.  09:05 Naïa
 22.04.  08:44 Ludmila
 22.04.  07:49 NaïaD