Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O ètení

 

Nadpis napovídá, ¾e chci psát o ètení a dodávám, ¾e to bude hlavnì o knihách.

 

Nejdøíve si vypùjèím pár slov od PANA SPISOVATELE Karla Èapka, který napsal - cituji:
Kdy co èíst… Øekl bych vùbec, ¾e se ráno jaksi nehodí ke ètení kní¾ek, èlovìku se to zdá být maøením èasu. Teprve s pokraèujícím dnem pomalu roste schopnost a potøeba èíst kní¾ky a vrcholí obyèejnì v noci. Celkem vzato, ètenáø patøí mezi zvíøata noèní, a proto jeho odznakem bývá sova a nikoliv slepice nebo kachna, je¾ by jinak vhodnì vyjadøovaly ètenáøovu hltavost. Jen noviny jsou dìlány pro ranní ètenáøe dr¾ící v ústech rohlík nebo visící v tramvaji na dr¾adle; abychom tak øekli, noviny jsou plachta, se kterou èlovìk vyplouvá do bo¾ího dne. Naproti tomu revue se ètou nejlépe po obìdì, kde¾to kniha, podobnì jako láska nebo flám, je hlavnì zále¾itost noèní. (citát je z knihy Jak se co dìlá)


Zaèátek povídání vìnuji èasopisùm:
v dobì dávno minulé vycházely také dìtské èasopisy, i kdy¾ jich nebylo tolik jako dnes. My holky jsme obèas dostávaly èasopis Mateøídoušku, který zaèal vycházet po válce a vychází dodnes. Pozdìji jako malé školaèky jsme èetli nepovinnì povinnì Ohníèek a ruský Ogonìk. V dobách puberty jsme milovaly Mladý svìt. Vzpomínám si na jednu pøíhodu, kdy jsme se kvùli tomuto èasopisu se sestrou strašnì porvaly. Bylo to koncem roku 1959, kdy¾ zemøel francouzský herec Gérard Philipe a v „mlaïáku“ vyšel jeho nekrolog. Sestra z toho moc nemìla rozum a mnì chtìla jen zlobit, ale já u¾ byla velká holka a „®érarda“ jsem milovala a strašnì jsem si chtìla ten èlánek schovat jako relikvii a ta moje copatá roš»anda mi ho roztrhala. Tehdy bylo doma plno øevu, chomáèe vlasù lítaly z jejích copù a pro zmìnu její drápky i plivance zdobily moje tváøe. Teta, mìla co dìlat, aby nás dostala od sebe. Køièela na nás, ¾e jestli toho nenecháme, tak umøe a v noci nás bude chodit strašit.


To bylo krátké povídání o èasopisech a nyní pøejdu ke knihám.
Co se týèe dárkù, od malièka jsme se sestrou dostávaly knihy. První obrázkové knihy tzv. Leporela nám slou¾ila hlavnì jako ohrádky a mosty pro panenky nebo pro naše oblíbené døevìné figurky na kolobì¾ce. Mùj byl Hurvínek a sestra mìla Mánièku.


Pozdìji pøišly na øadu „tvrdé“ knihy obsahující øíkadla, které jsme se jako malá dítka uèily zpamìti a jak cvièené opice jsme se pøedvádìly návštìvám nebo „tetám“ na høišti, které pak s pøedstíraným nadšením øíkaly „No podívejte se, jak ty holèièky to pìknì umí… “


Odrostly jsme „tvrdým“ kní¾kám a u¾ jsme dostávaly knihy s papírovými stránkami.
Nejdøíve nám je èetla naše stará teta nebo táta. Jak ten umìl èíst! Mìnil hlasy a my se sestrou jsme poslouchaly a ani nedutaly. Obèas nám èetla i maminka, ale to bylo velice vzácné. Moc pracovala a mìla na nás málo èasu. Po pár letech jsem tátu vystøídala já a moje mladší sestøièka poslouchala. To byly vzácné chvíle, kdy jsme se nehádaly.


V padesátých letech televize v naší zemi teprve zaèínala a vìtšina domácností trávila veèery u rádia nebo u kní¾ek a nejinak tomu bylo i v naší rodinì. Naši koupili televizi a¾ nìkdy kolem roku 1963. Zásoba knih v dìtské knihovnièce u¾ nestaèila a já i sestra jsme vyu¾ívaly slu¾eb Lidové knihovny. Èetly jsme jako divé. Rodièe nám zhasínali noèní lampièku, abychom u¾ spaly a my tajnì s baterkou pokraèovaly pod peøinou.


Jak jsem rostla, tak se mìnily moje zájmy i v oblasti literární. V ranné pubertì mì lákaly románky modré a èervené knihovny, které jsem si pùjèovala od kamarádek èerpajících ze zásob svých babièek . V naší intelektuální rodinì se taková literatura nevyskytovala a rodièùm, kdy¾ vidìli co ètu, naskakovaly pupínky. Po pøeètení nìkolika èervených èi modrých románkù jsem zjistila , ¾e pod rùznými názvy se skrývá stejný dìj, kdy bohatý pan Richard èi pan Antonín nebo pan Tenaten si namluvil chudou slu¾tièku Aninku, Márinku nebo Tuatu a ona s ním ke štìstí pøišla, u¾ mì to pøestalo bavit . Tuto brakovou literaturu posléze vystøídaly moderní dívèí románky Heleny Šmahelové nebo Stanislava Rudolfa. To u¾ bylo jiné ètení, ale pøesto nastoupil zájem o detektivky. Babièka pracovala v Mladé frontì, kde pravidelnì vycházely detektivky edice Smaragd, já „smaragdovky“ pøímo hltala. Kni¾ní ètvrtky a dlouhé fronty v knihkupectví mì nezajímaly, proto¾e jsem mìla pravidelný pøísun pøímo z nakladatelství.


Po èase jsem se provdala, narodily se dcery a zmìnil se kni¾ní repertoár. Èetla jsem svým dìtem dìtskou literaturu, a kdy¾ jsem veèer zrovna neusnula, tak pøišly na øadu ¾ivotopisné romány, ale také humoristické povídky a poezie. Mým oblíbeným básníkem je Jaroslav Seifert.


Dìti odrostly, opìt jsem chodila do zamìstnání a cestou jsem èetla v tramvaji, ale jinak ne¾ o tom psal pan Èapek. Hezky jsem si v klidu sedìla, jezdila pøes celou Prahu a vychutnávala jsem si obsah knihy. Doma v noci jsem dcery honila od kní¾ek, aby zhasly a koneènì spaly (také jsem je nìkdy nachytala s baterkou pod peøinou).


Obèas se mi do ruky dostala „tajná“ literatura, která se pokoutnì mno¾ila èi opisovala.
Tak jsem pøelouskala napøíklad Èerné barony na cyklostylu .
Dcera se vyuèila knihkupkyní a já jsem zase nemìla problémy s obstaráváním kní¾ek. Pro maminku se v¾dy nìco našlo „pod pultem“ .
A tak ¾ivot plynul, najednou u¾ nebyly kni¾ní ètvrtky, nestály se fronty v knihkupectví a knihy se neschovávaly pod pultem. Knih je všude dost a výbìr je obrovský.
Dnes nejradìji ètu novodobé cestopisy, pøíbìhy ze ¾ivota a zajímavé ¾ivotopisy.

Jak to mají dnešní ètenáøi? Ète se ještì vùbec? Nekonkurují poèítaèe a DVD knihám?
To víte, ¾e ano! Ale? S poèítaèem si do postele nevlezete, za to s dobrou kní¾kou v ruce si navodíte tu správnou atmosféru pro dobrý spánek . Jedu ve vlaku nebo v tramvaji a vidím kolem sebe ètenáøe. Jsem knihovnicí v malé obci a i tam lidé ètou.


Letos probíhá celonárodní anketa o KNIHU MÉHO SRDCE a do prvního kola této ankety o nejoblíbenìjší kní¾ku nominovali ètenáøi celkem 7 531 kni¾ních titulù a pøišlo celkem 91 635 hlasù. Tak to s námi není tak hrozné !


Všem ètenáøùm pìkné knihy pøeje

Janina Svobodová

 

Další èlánky autorky:

Mám ïábla seniora

Setkání ve Vesuvu



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.06.2009  21:08
 Datum
Jméno
Téma
 01.06.  21:08 vasi.m
 01.06.  15:23 imraL
 01.06.  12:02 janina
 01.06.  10:38 Kamila
 01.06.  08:32 jisuch53
 01.06.  07:40 Jaroslav