Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Al¾bìta,
zítra Nikola.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PØE®ILI JSME DVA TAJFUNY – 2014
 
Na cestu lodí do Japonska jsem se moc tìšila. Vladimír u¾ v Japonsku byl slu¾ebnì pøed nìkolika lety. Výlet byl rok pøedem plánovaný. Datum odjezdu se blí¾ilo, tím více i má radost z oèekávání nìèeho neznámého.

Naše sestava byla vyrovnaná, tøi Australani, tøi Èeši.  Èeská kamarádka s man¾elem jsou otrlí, zkušení moøeplavci. Tento styl cestování nám v roce 2003 pøiblí¾ili výletem do Nové Kaledonie. Australští man¾elé se plavby úèastnili poprvé.

Èeška našla pro všechny výhodnou nabídku. Devìt dní plavba kolem Japonska s nìkolika zastávkami v pøístavech a dále pak tøináct dní na té samé lodi pokraèování do Taiwanu, Hongkongu, Vietnamu a koneèná v Singapuru. Tøi dny pøed odletem jsme dostali avizo z organizace „Princess cruises”, ¾e naše loï „Diamond Princess“ místo plánovaného termínu popluje o den pozdìji z pøístavu Yokohama. Dùvodem zpo¾dìní je k Japonsku se blí¾ící tajfún „Vongfong” a loï nesmí z bezpeènostních opatøení do Yokohamy. Doporuèovali, zajistit si další den pobytu v hotelu pøed vyplutím. Jinak nebylo nutné mìnit plány. Všichni jsme mìli cestu zaplacenou a v Tokiu zajištìnou noc pøed plavbou. Hotelový pobyt o jeden den prodlou¾it snad nebude problém.

Let ze Sydney do Tokia byl pøíjemný a¾ na to, ¾e australská pøítelkynì zapomnìla v letadle kabelku s dokumenty. Po zjištìní panikaøila, ale naštìstí vše dobøe dopadlo. Letuška s nálezem bì¾ela do letištní haly a vše v poøádku pøedala.

Odvoz z letištì do hotelu byl zajištìný, tak¾e zatím vše šlo podle plánu.

Pøíjemní, úslu¾ní Japonci nás v hotelu ubytovali a my jako zvídavé dìti obdivovali a maèkali sedmnáct knoflíkù na záchodové míse v našem pokoji. Èeská kamarádka si naši partu zavolala, aby nám mohla oznámit, ¾e pøes svùj laptop dostala e-mail od spoleènosti  „Princess”. Vyplutí je opìt posunuto o další den. Tajfun na moøi stále øádí a není myslitelné riskovat bezpeènost cestujících a lodi. Nic nám nezbývalo, ne¾ se domluvit, co podnikneme dál.

Ten první odsun a pobyt u¾ jsme zaøídili a pak jsme se zhrozili, jak moc jsme museli zaplatit. Nemìli jsme ponìtí, jak je náš hotel v Tokiu drahý.

Výlet jsme zakoupili jako souhrnnou nabídku, co¾ bylo výhodné. Samostatnì, jedna extra noc stála nehoráznou cenu.

Ulevilo se nám pøi vzpomínce, ¾e máme cestovní pojistku a po návratu do Austrálie neèekané úèty pojiš»ovnì pošleme k proplacení. Na recepci nám milá japonská úøednice pomohla najít další noc ubytování. Bylo to blízko pøístavu Yokohama s polovièní cenou toho v Tokiu a s výhledem na pøístav. Byla to taková útulná garsoniéra.

I ten hotel v Tokiu byl pohodlný, luxusní, naprostá èistota se stoprocentním servisem.

Kdy¾ první veèer našeho pobytu zaklepal pokojský na dveøe a ptal se, jestli nám má pøipravit postel na spaní, nechápavì jsem na nìho zírala. O co ¾e mu jde? ®e snad špatnì rozumím?. Opakoval, ¾e chce odhrnout deky a upravit postel. Otoèím se ode dveøí smìrem do pokoje a vidím Vladimíra zachumlaného v dece. Øíkám pokojskému, ¾e to snad ani nebude potøeba.

Uklonil se a pozpátku couval po chodbì hotelu, ne¾ jsem za ním zabouchla dveøe. Cedule v pokoji, které jsme si dodateènì všimli, upozoròovala, ¾e jestli ne¾ádáme veèerní slu¾bu, a» zatelefonujeme na tel. èíslo…

Tajfun jsme sledovali odpoledne z hotelu a byli jsme rádi, ¾e jsme uvnitø. Nejezdila auta, nikdo nechodil po ulicích. Nebylo divu, øádil strašný vítr a roznášel, co se dalo, kolem dokola. Tvoøil strašný nepoøádek v ulicích a parcích. Nebylo na krok vidìt.

Druhý den ráno jsme šli na obchùzku a pracovní èety tu spouš» po tajfunu uklízely.

Za nìkolik hodin by èlovìk neøekl, ¾e se nìco podobného stalo. Vše jelo v normálu, všude chodilo plno lidí, auta v ulicích suverénnì jezdila.

Japonci jako mraveneèci odvedli vynikající úklid. Vše, co narušilo jejich pohodu, dali v krátké dobì do poøádku. Jsou na pøírodní katastrofy zvyklí.

Nemohli jsme uvìøit, ¾e i bezdomovci v parku, kterým jsme procházeli, zametali. Odklízeli polámané vìtve stromù z míst, kde veèer pravidelnì staví stany. Ráno je s ostatními vìcmi balí do úhledných uzlíkù, aby si vše veèer nanovo rozlo¾ili zpod keøù na spaní.  Všichni mají ú¾asnou zodpovìdnost za èistotu v zemi, ve které ¾ijí, a velkou úctu k pøírodì.

Pøed opuštìním hotelu z Tokia a odjezdem do Yokohamy jsem pro zmìnu zase já zapomnìla kabelku s dokumenty u recepce na ¾idli. Naštìstí mne vèas recepèní našla a pøedala k mému údivu ztracenou tašku. Nemìla jsem tušení, ¾e mnì nìco chybí.

Apartmá v Yokohamì jsme si u¾ívali. Kochali jsme se výhledem na pøístav a tìšili se na druhý den na loï. Teï snad u¾ nic nestojí v cestì. Tajfun je pryè a dovolená mù¾e koneènì zaèít.

Po tøech dnech napìtí, jsme se koneènì dostali na loï.

Bylo nám tam vyèítáno man¾elem naší krajanky, ¾e bez ní a jejího laptopu bychom se na loï nedostali. Neprojevili jsme údajnì dostateèný vdìk. Co¾e? Co to má znamenat?

Známe se tak dlouho a nikdy nic takového jako výèitky jsme neèekali. ®e by si na nás kamarádka stì¾ovala? Všichni jsme mìli stres, jak výlet dopadne. ®e by kamaráda nìkdo vymìnil? Nebo, ¾e by tajfun zapùsobil na lidské vztahy?

Jaké poklony od nás ètyø ¾ádali, nevíme. Dost nás to rozladilo a vytvoøilo hustou atmosféru. Pokud víme, Japonci se nám sna¾ili pomoci, a tak jsme netušili, ¾e úspìch dostat se na loï zaøídil laptop. Mìli jsme najednou o další stres postaráno. Úèastnili jsme se nesèetných dovolených a bez laptopu. Dr¾eli jsme se však zpátky. Nechtìli jsme další problémy. Netušili jsme, jak se pøátelé na nás dívají, jinak bychom si nabídku cesty vyhledali sami. Hraèièky v podobì i-potù, laptopù a mobilù na dovolené s sebou netáháme. Staèí, ¾e nám otravují bì¾ný ¾ivot. Dostali jsme se bez nich pøed tøiceti pìti lety do Austrálie, a tak se naše dovolené bez nich mohou obejít.

Plujeme den a noc a kapitán lodi oznamuje cestujícím, ¾e smìr plavby je pozmìnìn, nebo» se k Japonsku blí¾í další tajfun. Tajfun „Phanfone” je údajnì silnìjší ne¾ ten pøedešlý.

Místo plánovaných zastávek v Japonských pøístavech odplouváme na bezpeèné místo v ®lutém moøi k Èínì. To se nám snad jenom zdá!  Na lodi mezi cestujícími vznikla panika. Kapitán sliboval, ¾e jakmile bude mo¾nost a loï se navrátí do japonských vod, komu se to nelíbí, mù¾e v prvním pøístavu loï opustit. Samozøejmì peníze budou lidem navráceny.

Po sedmi ztracených dnech ve ®lutém moøi se „Diamond Princess“ koneènì objevila v japonském pøístavu v Yokohamì. Tam více jak tisíc naštvaných pasa¾érù loï opustilo. Nìkteøí se neobešli, ani¾ by svou zlobu potlaèili. Jako kdyby personál, nebo dokonce kapitán lodi mohl za nebezpeènou situaci, která nastala. Naopak, kapitán zvládl situaci na jednièku. Loï byla v bezpeèí a stále nabízela pohodlí a zábavu všeho druhu.

Tajfuny odešly tak rychle, jak se objevily, a my jsme mìli koneènì mo¾nost za¾ít krásné výlety.

Loï navštívila pøístavy Osaka, Yokohama, ostrov Okinawa. Dále pak pokraèovala do Taiwanu, Hongkongu, Vietnamu a koneèná byla v krásném Singapuru. Zpátky opìt let do Sydney a autobusem do Canberry. Všech šest se stále kamarádíme, chodíme na spoleèné veèeøe a rùzná jiná setkání. Pøi dobrém poháru vína a vzpomínek na Japonsko se smìjeme, ¾e naše kamarádství pøe¾ilo dva TAJFUNY.

 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 08.11.2019  08:21
 Datum
Jméno
Téma
 08.11.  08:21 Von
 08.11.  06:15 Ivan