Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Al¾bìta,
zítra Nikola.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Èas a krajina Vánoc


Co nám øíkají a dávají Vánoce

 

Je to zvláštní krajina. Není ohranièena zemìpisnými souøadnicemi. Vánoce se slaví tam, kde vládne zima a k zemi se snáší snìhové vloèky, i v zemích, kde je teplo, pod jasným svitem hvìzd Ji¾ního køí¾e, kdy¾ se octneme na ji¾ní polokouli a chodíme, ani¾ si to uvìdomujeme, hlavou dolù. Øekl bych, ¾e tyto nejvìtší svátky v roce mají souøadnice více z oblasti srdce, citu, dobroty a lásky a místo, kde ¾ijí aktéøi tìchto oslav, není a¾ tak dùle¾ité.


Pøišly prosincové dny a v Èesku, ale nejen v naší zemi, si lidé pøipomínají a budou pro¾ívat i slavit Vánoce.Pøinášejí, nebo by alespoò mìly pøinášet, radost a pohodu. V našich zemìpisných šíøkách vytváøí vánoèní náladu nejen odpoèívající zimní, ne v¾dy zasnì¾ená krajina, ale i tradièní zvyky spojené s Vánoci. Jsou osobité a jiné v ka¾dém národì a dokonce i v rodinách. Vánoèní stromek v domì èi bytì se k nám dostal z Nìmecka.Vánoèní stromy na námìstích je moravská a èeská tradice, kterou uèinil známou spisovatel Tìsnohlídek.


Pøedvánoèní chození Mikuláše s èertem a andìly je známo od 12.století. Nejvìtší radost ovšem pøináší tradice dávání dárkù. Z kronik je písemnì dolo¾eno, ¾e první dárek v Èechách o vánocích dala králi Jiøímu z Podìbrad jeho druhá man¾elka Johana. Byla jím kniha, bohatì zdobený kodex, s èesky psanými modlitbami. Dnes se nachází bohu¾el v soukromé sbírce mimo èeskou zem. Jinak, jak víme, dárky Je¾íšovi pøinesli do Betléma nejen pastýøi a prostí lidé, ale i bohatí králové z východu a Afriky.


Štìdrost k Vánocùm patøí. Byla patrná i ve vztahu k pøírodì i v ní ¾ijícím tvorùm, jak to krásnì sepsal náš spisovatel K. J. Erben v básni Štìdrý den.


Hoj, ty štìdrý veèere,
 Ty tajemný svátku,
 co¾e komu dobrého
 neseš na památku?
Hospodáøi štìdrovku,
kravám po výslu¾ce,
kohoutovi èesneku,

 hrachu jeho dru¾ce.
Ovocnému stromoví
od veèeøe kosti
a zlatoušky na stìnu
tomu, kdo se postí.
Hoj, já mladá dívèina,
srdce nezadané,
mnì na mysli jiného,
jiného cos tane.

 


Naše duše i mysl se v tomto èase stávají citlivìjšími, vstøícnìjšími, tolerantnìjšími nejen k našim nejbli¾ším, ale i k ostatním potøebným lidem. Tìch si v prùbìhu roku pøíliš nevšímáme. V tom je velký pøínos Vánoc a jejich trvalý vklad. Vánoce, jak je slavíme v souèasném svìtì a» v Evropì, Austrálii, Americe, v Asii nebo v Africe, mají køes»anský háv. Ale tyto oslavy mají svùj pùvod v dobách starších, pohanských, jako oslavy slunovratu, pøípravy pøírody po zimním odpoèinku k probouzení. Tedy dávno pøed narozením Krista.


Církev si je pøivlastnila a pokøestš»anštila je. Vylepšila je o øadu nových pøívlastkù a obohatila o poesii legend, okouzlením a dojímavostí chudoby nejen samotného Je¾íška narozeného v prostém chlévì v kolébce na senì, pastýøi, øemeslníkem, truhláøem Josefem, snoubencem a ¾enichem Panny Marie i pìstounem Je¾íše. Panna Maria poèala Je¾íše jako panna pøed porodem, zùstala pannou pøi porodu i po porodu. Je však bohorodièkou, co¾ je jedním ze ètyø mariánských dogmat, které po¾ehnal a schválil efeský koncil katolické církve roku 431. Další podobou je pokora v postavách tøí králù, kteøí se pøišli poklonit jeho chudobì a pøinesli dary jako symboly rozdávané potøebným. Proto se také naše láska, dobrota, pokora a zapomnìní na køivdy promìòuje v dáreèky a dary, které dáváme pod vánoèní stromeèek dìtem, blízkým a milovaným. Naše babièky myslely nejen na lidi, ale i na pøírodu a tvory bo¾í. Dávaly ovoce a jiné dobroty do zahrady a na zápra¾í domù, aby i bo¾í tváø pocítila dech i ducha Vánoc. Aèkoliv je v Èeské republice jen 32% obèanù hlásící se ke katolíkùm, slaví se Vánoce témìø ve všech rodinách. Postarali se o to v dobì minulé také obchodníci. V Èesku pak v posledních patnácti letech øetìzce super a hypermarketù, které ji¾ celé týdny a nyní ji¾ i mìsíce pøed nimi, vyvádìjí vìci neslýchané, jen aby navodily atmosféru pro nákupy dáreèkù. Pøedvánoèní atmosféra je navozována dále nejen kalendáøní zimou, ale i chladnìjšími dny a snìhem, který mívá v posledních letech v našich zemìpisných šíøkách èastou absenci. V ka¾dé zemi se zvyklosti a obyèeje trochu liší. V køes»anském pojetí se hlavními vánoèními svátky stal 24. prosinec jako Štìdrý den, dnes slaven v ÈR jako svátek s placeným volnem. Po nìm 25. prosinec Bo¾í hod vánoèní a 26. prosinec Štìpána.


Ale vánoèní atmosféra a duchovní krajina Vánoc zaèíná ji¾ v prosinci adventem. V jeho prùbìhu mají svátek dùle¾ití svatí. 30. listopadu sv.Ondøej, 4. prosince sv. Barbora, 6. prosince sv. Mikuláš a 13. prosince sv.Lucie. S tìmito jmény jsou spojeny èetné odkazy, zvyky a legendy. Ondøej a jeho bratr Šimon byli rybáøi v galilejské Betsajdì. Je patronem sedlákù, rybáøù a nevìst. Den, v kterém se vìští dívkám, zda a za koho se provdají. Svátek sv.Barbory se slaví pouhé dva dny pøed Mikulášem, který ji trochu zastiòuje. Je patronkou horníkù, slévaèù, stavaøù, pokrývaèù, tesaøù, architektù, kameníkù, kuchaøù a øezníkù. V ten den dávají dívky vìtvièku tøešnì do vázy a podle toho v kolikátý den do Štìdrého dne vykvete, v tolikátém mìsíci potká dívku štìstí a vdá se. Dívkám, je¾ nejsou pannami, prý nevykvetou.

6. prosince Svatý Mikuláš. Èetné legendy o nìm, tradice a oslavy jsou výrazné. V roce 300 n.l. byl biskupem v turecké Myøe. 6.prosinec 347 n.l. je údajnì dnem jeho smrti, kdy¾ byl léta pøed tímto datem ¾aláøován a trýznìn nekøes»anskými vládci. Jedna z legend øíká, ¾e bohatý šlechtic poslal své tøi krásné dcery do veøejného domu, aby si jako nevìstky vydìlaly na vìna pro své ¾enichy. Mikuláš hodil jedné noci oknem ka¾dé z tìchto ¾en, sáèek se zla»áky, aby mohly skonèit s tímto nejstarším ¾enským øemeslem a vdát se. Svatý Mikuláš je patronem mnoha profesí od soudcù, mlynáøù, sládkù a¾ po obchodníky. Patronuje také èetná mìsta, zemì, je ochráncem proti povodním a ztroskotání na moøi. Mikuláše znají snad všechny dìti, i kdy¾ podle kontinentù a zemí pod rùznými jmény. V Americe jako Santa Klaus, ve Francii jako Papa Noel. V Rusku se nenadìluje na Štìdrý den. Dárky pøináší Dìda Mráz na Nový rok.


Ve Finsku je Joulupulukki, postava odìná do kozlí kù¾e. Na Apeninském poloostrovì nadìluje dárky ¾ena, hodná èarodìjnice Befana, ale a¾ 6. ledna.


13. prosinec je svátkem sv. Lucie. Je jednou z katolických i pravoslavných svatých. Uctívají ji i církev anglikánská a luteráni.Narodila se v roce 284 n.l. v Syrakusách na Sicilii. Její rodina byla bohatá, ale Lucie rozdala svùj majetek i vìno chudým. Vynikala krásou. Byla køes»ankou. Aby si nemusela vzít pohanského ¾enicha, vydloubla si oèi.Tak praví legenda. Panna Maria jí vrátila oèi ještì krásnìjší. Je patronkou slepcù, nemocných dìtí, nevìstek a advokátù.


K adventu patøí také výzdoba adventními vìnci. Tento zvyk je starý více jak 150 rokù. Zrodil se údajnì v Hamburku, kde jej v podobì døevìného kola zavìsil poprvé Johan Heinrich Wichiem do slámou pokryté ratejny Záchranného ústavu pro opuštìné dìti. Kruhový tvar symbolizuje slunce a vìènost. Nemá konec. Na vchodových dveøích mnoha chalup a domù v Èesku jsou vidìt vánoèní vìnce a v pøedsíních se ètyømi svícemi, které se zapalují, visí v horizontální poloze. První na první adventní nedìli, pak druhá, tøetí a¾ dojde na poslední svíci, která se zapaluje na poslední nedìli pøed Štìdrým dnem.


Také jmelí patøí ke krajinì Vánoc.Vìènì zelené tajemné rostliny si všimli ji¾ Keltové. Roste vysoko v korunách stromù, její plody, bílé bobule, svítí jako perly. Dozrávají právì v prosinci.
Podle povìr nebo víry chrání pøed ohnìm, pøináší štìstí, jako podkova nebo ètyølístek. Podporuje údajnì plodnost. Proto se pod ním dvojice líbají v nadìji, ¾e pøijde odvaha, štìstí a láska.


Ke zøetelné vánoèní tradici patøí betlémy. Tu mìl zalo¾it v roce 1223 svatý František z Assisi v italské Umbrii. V Praze byl první betlém k vidìní v roce 1560 v dominikánském kostele sv.Klimenta. V dobì osvícenství koncem 18.století opustily jeslièky s Je¾íškem kostely a objevily se ve vesnicích a mìstech. Základní figurky tvoøil Je¾íšek v jeslièkách s Pannou Marií, Josefem, oslíkem, pastýøi s oveèkami a tøi králové.Vánoèní stromky pøišly a¾ po betlémech, ale nakonec splynuly oba jako symboly Vánoc.


Ještì k postavám tøí králù. Slaví se a¾ 6. ledna. Je to lidový název pro køes»anský Svátek Zjevení Pánì, tak¾e by se do betlémù mìli dávat a¾ po Vánocích, po Novém roce. Ale patøí natolik k betlému a tradici, ¾e jsou jeho trvalou souèástí, a» jsou jejich figurky a prostý chlév vytvoøeny ze døeva, papíru, malované, modelované z hlíny, odlévané i jakkoli jinak. Ale Tøi králové jsou postavièkami nesoucí symbolické poselství. Prostí pastýøi byli u¾ zpátky u svých stád, kdy¾ do Betléma pøicházejí tito mudrci, králové, kteøí z pohybu a postavení hvìzd ji¾ pøed tím vyèetli, ¾e se narodil velký král v Izraeli. Jsou to jinovìrci a cizinci, uèenci, bohatci a pøinášejí bohaté dary. Scéna jakoby ukazuje klanìní vládcù vazalských zemí novému, v jejich úvahách mocnìjšímu králi. Mnohde se na futra dveøí, u nás i leckde jinde, píší køídou 6. ledna písmena K+M+B. Ale nejsou to zaèáteèní písmena jmen Kašpar, Melichar, Baltazar. To je pozdìjší výmysl. Písmena jsou zkratkou významu slov ve smyslu pán, Kyrios, /øecky/ Kristus. M pak znamená obydlí, latinsky Mansionen a B Benedicat po¾ehnání. Kristus – Mansionem - Benedicat K+M+B. Ale lze jim dát, a také mají, øadu dalších významù.Napø. znamenají tøi fáze lidského ¾ivota. Jeden je mladý, druhý zralý mu¾, tøetí je staøec. Mladý král je králem budoucnosti. Na obraze slavných malíøù má zelené roucho nadìje. Králem pøítomnosti je král staøec. Pøejde do spánku smrti. A krále minulosti pøedstavuje zralý mu¾. Proti starci je mladý. Ale zralost a plnost pøichází podle gotických pøedstav v hodinì smrti. Ta zastavuje také èas ¾ivota a v této plnosti pak zùstává.

 


Daly by se popsat ještì další stránky o Vánocích, zvycích a obyèejích, které se k nim vá¾ou. Napø. štìdroveèerní veèeøe, o hvìzdì betlémské, o Herodesovi, o bibli - nejètenìjší knize v dìjinách - a mnohých jiných. To všechno tvoøí krajinu a èas Vánoc, nejen jako skuteènost kolem nás, ale také v našich myslích, vzpomínání, pøáních, tu¾bách i zklamáních, zániku i zrodu nového ¾ivota a nadìjí.


Vánoèní krajina a její èas by nás proto mohly a mìly vést také k rozjímání a meditaci o našich vlastních ¾ivotech, našem konání, úsilí, snahách a smìøování k dobrým cílùm s hodnotami, které nejsou módní, moderní, nýbr¾ provìøené, trvalé a stálé.


Milan Dubský

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora
 



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.12.2019  10:23
 Datum
Jméno
Téma
 21.12.  10:23 Von