Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Al¾bìta,
zítra Nikola.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tadeáš Hájek z Hájku, lékaø, botanik, matematik, geodet, astronom i astrolog

1. prosince 1525 - 1. záøí 1600

Èeský uèenec Tadeáš Hájek z Hájku patøil k onìm renesanèním osobnostem, u nich¾ obecnì nebylo mo¾né urèit, která jejich dovednost pøevládá. Vìtšinou je v povìdomí lidí jako osobní lékaø císaøù Maxililiána II. a Rudolfa II. nebo význaèný astronom, ale ostatní obory se ne v¾dy pøipomínají. Ještì je mo¾né dodat, byl také astrologem, jak u¾ bylo v rudolfinské dobì zvykem, chemikem a odborníkem na pivovarnictví, ale také uhlazeným diplomatem, který mj. provìøoval i alchymisty a astrology, kteøí se z ciziny pøišli ucházet se o pøízeò císaøe. Byl i organizátorem pra¾ského vìdeckého ¾ivota a udr¾oval kontakty s významnými evropskými vìdci své doby. Pravdìpodobnì byl známìjší za hranicemi ne¾ doma.

Nìkteré souèasné práce o Hájkovi velice „pøešlapují“ pøi zmínkách o všech jeho aktivitách, speciálnì z oblasti „tajných nauk“. - K oborùm, které jsou nyní v nìkterých kruzích nazývány „pavìdami“, lze jen dodat, ¾e se jimi tehdy zabývali nejvìtší uèenci té doby, nìkdy i hlavy „pomazané“ , jako císaø Rudolf II. (1552 - 1612) - Dnes není situace sice tak prùhledná, ale i mnozí souèasní a nedávní vládcové svìta mìli a mají oblibu také v tìchto zkoumáních, èi “pavìdách“ - viz americký prezident Ronald Reagan, který vìøil astrologii, a ruský prezident a premiér Vladimir Putin, který podle nìkterých pramenù podporuje sibiøský šamanismus...

Datum narození Tadeáše Hájka není zcela dolo¾ené. Uva¾uje se buï 1. prosince 1525 nebo 1. øíjna 1525, ale jsou i úvahy, ¾e se narodil pozdìji - v roce 1526 nebo 1527.

Celým jménem se jmenoval Tadeáš Hájek z Hájku, latinsky své jméno pøekládal rùznì - Thaddaeus Hagecius ab Hayek nebo Thaddeus Nemicus, kde latinské „nemus“ znamená „háj“ a „nemicus“ „hájek“. Pro korespondenci s tehdejšími vzdìlanci byl pøeklad jména do latiny nezbytný. Nìkdy byl pøeklad jeho jména Hagek, nìkdy i Hayko. Galileo Galilei (1564 - 1642) jej citoval jako Agecia a francouzsky byl nazýván Hagéce.


Jeho otec Šimon Hájek byl bakaláøem pra¾ské univerzity a pøedpokládá se, ¾e z køestního otcova jména bylo odvozeno i jméno synovo, toti¾ ze svátku svatých Šimona a Judy Tadeáše, Kristových apoštolù, kteøí podle starobylých podání pùsobili spoleènì a spoleènì podstoupili muèednickou smrt.
Známo je, ¾e babièka Tadeáše Hájka z otcovy strany, vdova Dorota Vítová, koupila v roce 1504 pro sebe a svého syna Šimona dùm v Praze na Starém Mìstì, nedaleko Betlémské kaple, který se nazýval U zelených hájkù nebo U Hájkù. Domovní znamení tohoto domu bylo základem pøíjmení Šimona a pak i Tadeáše. - Zde Tadeáš Hájek bydlel mimo své cesty po celý ¾ivot.

Šimon Hájek (1485 - 1551) stejnì jako pozdìji jeho syn, byl všestranným vzdìlancem a organizátorem duchovního ¾ivota Prahy. Uva¾uje se dokonce, ¾e se osobnì znal s Mikulášem Koperníkem (1473 - 1543), jeho¾ spis „Commentariolus“ (Malý komentáø) o heliocentrismu zøejmì znal. Vedle souèasnì uznávaných vìdeckých oborù byl i pøívr¾encem oborù dnes vìdecky neuznávaných - astrologie a alchymie i jiných tajných uèení. Z jeho spisù se zachovala filipika z r. 1549 (bouølivý proslov proti nìjakému nešvaru) proti tìm, kteøí kazili èeštinu „Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum“ (pøibli¾nì Seznam nìkterých vhodností mluvy èeské) a podle nìkterých zdrojù i Tadeáš tepal nesprávné pou¾ívání èeštiny.

Jisté je, ¾e Tadeáš Hájek ¾il v dobì, kdy v Praze vycházely mnohé uèené knihy z celé Evropy v dùsledku èinnosti dvou pra¾ských nakladatelù Jiøího Melantricha z Aventina (1511 - 1580) a jeho zetì Daniela Adama z Veleslavína (1546 - 1599), ale i dalších, a Praha byla centrem vzdìlanosti. Kde získal Tadeáš Hájek základní vzdìlání, není jasno. Mo¾ná ho uèil jeho otec, který byl bakaláøem, nìkteré prameny uvádìjí, ¾e otec svého syna uèil latinì, øeètinì a základùm filozofie. Mo¾ná chodil do školy u svatého Jiljí anebo do Týnské školy na Staromìstském námìstí. Není také zcela jasné, ve kterém roce nastoupil Tadeáš Hájek na studia na pra¾skou univerzitu, na její artistickou fakultu, tj. fakultu sedmera umìní. Mezi tìchto sedm umìní patøilo - na ni¾ším stupni ovládat gramatiku, rétoriku a logiku, vedle pochopitelné latiny a dobrého zpùsobu vyjadøování. V druhém stupni se jednalo o matematiku, geometrii, astronomii a rovnì¾ hudbu, která podle Pythagora spoèívala na matematických vztazích. Uvádìjí se data, ¾e vìkovì by byl Hájek na vstup na univerzitu dost starý - z toho nìkteøí historikové usuzují na pozdìjší letopoèet jeho narození.

Uvádí se také, ¾e na krátkou dobu studia v Praze pøerušil a odjel v r. 1548 do Vídnì, kde na vídeòské univerzitì navštìvoval pøednášky matematika a astronoma Andrease Perlachia (1490 - 1551), pùvodem ze Štýrska, jak se také podepisoval „Stiriensis“. Ve Vídní poslouchal také pøednášky dalšího matematika Wolfganga Laze, latinsky Lazia (1514 - 1565), který byl ale také kartografem a autorem první mapy Rakouska.

V té dobì bylo dost obvyklé, ¾e mladí šlechtici jezdili do svìta na zkušenou, na tzv. „kavalírské cesty“, kde se seznamovali se stejnì starými šlechtici, s nimi¾ zùstávali i pak ve spojení a tvoøili „nový svìt“. Sice v té dobì rodina Hájkova ještì šlechtický predikát nemìla, ale jistì bylo snahou jak Šimona, tak pochopitelnì Tadeáše, získat vzdìlání nejen doma. Na pra¾ské univerzitì fakulta lékaøství v té dobì nebyla, ale vídeòská univerzita tehdy lékaøství vyuèovala, co¾ bylo mo¾ná hlavním dùvodem, proè odešel Tadeáš studovat do Vídnì. V Praze toti¾ vyuèování lékaøství zastavily husitské bouøe a obnovení výuky medicíny trvalo a¾ do 17. století.

Hájek ve Vídni poslouchal pøednášky dìkana lékaøské fakulty Franze Emericha, latinsky Francisca Emerica (1496 - 1560), který byl v té dobì také císaøským lékaøem. Je uvádìno, ¾e Hájek v r. 1549 v Praze navštìvoval pøednášky mistra Mikuláše Šuda ze Semanína (1490 - 1558). Jeho dalším profesorem byl matematik Jan Hortensius - Zahrádka (1501 - 1557), který byl nìkolikrát dìkanem artistické fakulty.
Ji¾ za studií vyšly Hájkovi nìjaké spisy z oblasti astronomie a meteorologie, pøedevším v r. 1550 popis pozorování zatmìní Slunce a Mìsíce. Pozdìji se zamìøil na tzv. „minuce“, co byly kalendáøe s pranostikami. - Dnešní meteorologové si Hájka vá¾í jako jednoho ze svých kolegù, ovšem v „minucích“ byla sice dlouhodobá meteorologická pozorování, ale samozøejmì ještì ne podle dnešního vìdeckého hlediska. - Hájek se zabýval spíše pøedpovìïmi poèasí na základì astrometeorologie, co¾ by dnes zøejmì neuspìlo.

Bakaláøský titul získal z rukou dìkana Mathiase Curia neboli Matyáše Dvorského z Hájku dne 14. èervence 1550. Téma jeho bakaláøské práce napovídá jeho budoucímu lékaøskému zamìøení „Animi functiones et a ectus corporum temperamentis respondeant, an non?“ (pøibli¾nì Odpovídají konání mysli charakteru tìla, èi ne?).


Ve Vídni mu asi v roce 1550 vyšlo astronomické pojednání „Diagrammata seu typi Eclipsium solis et lunae futurarum“ (Pøibli¾nì Diagramy neboli budoucí typy ekliptiky Slunce a Mìsíce). V té dobì zøejmì Šimon Hájek stonal a roku 1551 zemøel.

Titul mistra svobodných umìní byl Tadeáši Hájkovi udìlen 29. dubna 1552. I tentokrát bylo tématem jeho magisterské práce zamyšlení nad lidskou povahou - „Jsou-li afekty v lidském srdci jevy pøirozenými èi násilnými“. Zabýval se i vlivy hvìzd na zdraví èlovìka, a také léèivými rostlinami.
Po smrti otcovì zùstal Tadeáš Hájek nìjakou dobu v Praze.

Jeho ¾ivotopisci uvádìjí rùzná data jeho pobytu v Itálii. Po studiích v Praze studoval prý v roce 1554 ještì lékaøství na univerzitì v Boloni a pak odešel za významným italským uèencem Girolamem Cardanem (1501 - 1576), na pøednášky do Milána, - arkády milánské univerzity jsou na dalším obrázku. Cardano byl matematik, fyzik, filozof, lékaø i hermetik. Dnes je jeho jméno známo pøedevším z názvu „Kardanùv kloub“ nebo „Kardanùv závìs“. Zajímavé z jeho ¾ivotopisu je i to, ¾e se dlouho po Hájkových studiích u nìj, pokusil astrologicky vysvìtlit ¾ivot Kristùv; byl ale za to - jako kacíø - jeden rok v pomìrnì vysokém vìku uvìznìn. Jeho synové  také nepatøili k normálnímu prùmìru „lidí“ - jeden z nich byl popraven za vra¾du a jednomu ze synù otec uøízl ucho. Proè - to u¾ prameny neøíkají. - O Girolamu Cardanovi se také tvrdí, ¾e podle horoskopu mìl v urèitý èas zemøít - a aby svou milovanou astrologii neznevá¾il, radìji ukonèil svùj ¾ivot sám...

V dobì Hájkových studií u Cardana se mezi uèenci tvrdilo, ¾e se Cardano zaobírá myšlenkou vydání spisu o metoposkopii, co¾ byla tehdejší vìda, která podle tvaru vrásek na èele usuzovala na povahu èlovìka, dokonce urèovala minulost i budoucnost pøíslušného jedince. Dokonce tyto vrásky odpovídaly charakterùm jednotlivých planet. Hájka tato myšlenka zaujala a pozdìji se jí dokonce vìnoval a kní¾ku o metoposkopii vydal ve dvou verzích. První byla v roce 1561 „Aphorismi metoposcopici“ (pøibli¾nì Metoposkopické prùpovìdi) a v roce 1562 kniha „Aphorismorum metoposcopicorum libellus unus“ (pøiblí¾nì Kní¾ka metoposkopických prùpovìdí), kterou autor pøipsal dokonce císaøi Ferdinandu I. (1503 - 1564), druhé vydání této knihy vyšlo a¾ v r. 1584 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Je zajímavé, ¾e Hájkùv souèasník, francouzský lékaø Antonius Mizaldus (1520 - 1578) pøelo¾il dokonce Hájkovu knihu do francouzštiny. - Ve stejné dobì se podobnými úvahami zaobíral další uèenec, saský matematik a astronom Johannes Praetorius (1537 - 1616), rodák z Jáchymova, jeho¾ kniha „Metoscopia seu prosopomantia“ (lze pøelo¾it jako Metoposkopie neboli vìštìní z vrásek), ve které jsou uvedeny i základy chiromantie, tj. ètení z ruky, vyšla a¾ v roce 1661 - viz obrázek. V souèasné dobì je tato staro¾itná kniha nabízena za „pouhých“ devatenáct a pùl tisíce eur.- Cardanova kniha „Metoscopia“ vyšla pravdìpodobnì v Paøí¾i také a¾ po roce 1658. - Nebylo tedy divu, ¾e se Hájek, jako i jiní uèenci touto „naukou“ také zaobíral a vlastnì druhé uèence pøedbìhl...
Jiné prameny uvádìjí, ¾e Hájkova italská studia se odbývala mezi získáním jeho bakaláøského a magisterského titulu.

Ale mezitím probìhla jiná událost: za znamenité zásluhy propùjèil císaø Ferdinand I. majestátem z 14. záøí 1554 daným v Podìbradech Tadeáši Hájkovi vladycký titul spolu s erbovním listem s právem psát se „z Hájku“ i pro jeho dìdice. Udìlení predikátu bylo za zásluhy astronomické, snad i lékaøské, zøejmì tedy léèil ji¾ døíve.
V Praze podal Hájek ¾ádost na místo profesora artistické fakulty a byl jím zvolen 12. prosince 1555. Následujícího roku - 9. øíjna 1556 byl profesorem jmenován a nastoupil na místo svého nìkdejšího uèitele Mikuláše Šudy ze Semanína. Pøednášel hlavnì matematiku, i kdy¾ k povinnostem profesora artistické fakulty patøilo vykládání všech sedmi svobodných umìní. Zajímavé je, ¾e praxi nezískával jako jiní absolventi artistické fakulty jako uèitel mìš»anských nebo vesnických škol i mimo Prahu, jak bývalo tehdy pro mistry obvyklé. Jako pøivýdìlek k profesorskému platu mu slou¾ily honoráøe za „minuce“. V tìchto kalendáøích byly vedle pranostik také údaje o polohách planet vzhledem k Praze a k Vídni.

Hájkovi ¾ivotopisci shodnì uvádìjí, ¾e jeho otec Šimon Hájek byl velmi dobrým hospodáøem a tuto vlastnost zdìdil i jeho syn. Byl pravdìpodobnì i proto hned v roce 1555 jmenován správcem fakultních financí.

Existuje záznam o Hájkovì pøednášce z roku 1556 o Euklidovì geometrii i jeho nabídce, ¾e bude zadarmo vykládat Euklidùv spis „Elementa geometrica“ (Základy geometrie). Své pøednášky euklidovské geometrie vydal i tiskem s názvem „Oratio de laudibus geometriae scripta et recitata in Academia Pragensi“ (pøibli¾nì Oslavná øeè ku chvále geometrie psaná a pøednášená na pra¾ské akademii). Citoval napøíklad díla slavného lékaøe Zikmundova a dvorního astrologa Jana Ondøejova, øeèeného Šindela (asi 1375 - asi 1456). Hájkovy matematické názory byly ovlivnìny Platónem (427 - 347 pø.n.l.). Nìkteré prameny uvádìjí, ¾e jeho zvýšená snaha nauèit studenty matematice, nebyla pøíliš úspìšná.

V roce 1556 na Bílou sobotu zaznamenal Hájek dvì komety, o kterých napsal a vydal spis: „Wypsánij s wyznamenánijm gedné i druhé komety, které¾ widijny byly bøezna a dubna mìsýcuów letha tohoto MDLVI.“ Hájek uvádìl názory na to, co kometa je - filozofù, teologù i antických uèencù. Uva¾oval, jak vzniká a pochopitelnì se nevyhnul ani tomu, jaké oblasti její astrologické pùsobení zasáhne.
Z univerzity odešel Hájek z dùvodu sòatku, proto¾e v té dobì museli profesoøi pra¾ské univerzity dodr¾ovat celibát. Pravdìpodobnì byl Tadeáš Hájek velmi spoleèenský, udr¾oval tedy nadále spojení se svými kolegy z univerzity, ale i dalšími humanisty nejen èeskými, ale i zahranièními, co¾ postupnì i rozšiøoval. Své spisy, pøedevším “minuce“ vydával u Jiøího Melantricha z Aventina a Daniela Adama z Veleslavína. Jeho spisy tiskl i další pra¾ský tiskaø Jiøí Èerný - Nigrin z Èerného Mostu (1572 - 1606). - Uvádìjí se Hájkovy pozdìjší styky s mistrem Martinem Bacháèkem z Noumìøic (1541 - 1612), který byl i v nìkterých obdobích funkcionáøem artistické fakulty i rektorem univerzity, podobnì s Petrem Kodicillem z Tulechova (1566 - 1589). Pozdìji, v dobì astronomických pozorování, udr¾oval korespondenci s rakouským hvìzdáøem Paulem Fabriciem (1525 - 1588), který byl autorem první mapy Moravy. Byl ve spojení s dalším èeským humanistou a majitelem rozsáhlé knihovny Janem starším Hodìjovským z Hodìjova (1496 - 1566), kterému dokonce prý vìnoval nìkteré ze svých básní, a také se uva¾uje jeho spojení s Lutherovým pøítelem, matematikem a astronomem Philippem Melanchthonem (1497 - 1560).

Tadeáš Hájek se 28. února 1557 zasnoubil s Kateøinou ze Stránova a svatba byla 4. kvìtna 1557. První dcera Anna se narodila 28. února 1558. Další syn Šimon, jeho¾ datum narození se neuvádí, studoval na oxfordské univerzitì, pak i na cambridgeské univerzitì a byl pak úøedníkem èeské dvorní kanceláøe. Zemøel v roce 1595, ještì pøed svým otcem. V Oxfordu studoval i další Hájkùv syn Jan, který se stal po studiích výbìrèím daní z piva, tzv. posudného, a zemøel také døíve ne¾ jeho otec. Uvádí se ještì další syn Václav, který podle jednìch pramenù z nìjakých dùvodù nejdøíve nestudoval, proto¾e jsou náznaky, ¾e si vydìlával jako spoleèník otcova pøítele Andrease Dudièe, spíše známìho pod jménem András Dudith de Horahowitza (1533 - 1589). Dudiè byl humanista a maïarsko-chorvatský diplomat na rùzných evropských dvorech. Podle jiných pramenù existuje dùkaz imatrikulace Václava Hájka na èeské vysoké uèení v roce 1578 s uvedením jeho uèitele mistra Jana Kaòhy z Veleslavína (1550 - 1599).

Mezi roky 1557 a¾ 1563 se Tadeáš Hájek zabýval triangulaèním mìøením Prahy, zøejmì se zámìrem zpracovat mapu Prahy. K jejímu dokonèení asi však nedošlo, jiné prameny uvádìjí, ¾e se mapa nebo podklady k ní ztratily. Podle jiných zdrojù ale pøedpokládal Hájek, ¾e císaø tuto jeho finanènì nároènou práci, o které vìdìl a chválil ji, také hmotnì podpoøí, ale proto¾e se tak nestalo, pøerušil Hájek svou kartografickou èinnost.

Doktorské zkoušky z medicíny slo¾il Tadeáš Hájek pravdìpodobnì v Itálii - v Boloni v roce 1560, ale titulu prokazatelnì pou¾íval od roku 1561 - i kdy¾ nìkteré prameny uvádìjí, ¾e lékaøskou praxi provádìl ji¾ døíve, jak stojí psáno výše.

Ve století šestnáctém se velice rozpínala osmanská øíše a¾ do tehdejších Uher a chorvatský spisovatel Bartol Durdiæ napsal o tom knihu, kterou Hájek pøelo¾il do èeštiny a vydal v roce 1550 pod názvem „Vejklad proroctví tureckého“. Na císaøovi Ferdinandovi I. si Hájek vymohl privilegium k tisknutí svých spisù, autorské právo - jakési copyright, tehdejším jazykem øeèeno „privilegium impressum“, které mu císaø udìlil 2. záøí 1561. Prohlášení o tomto právu uveøejnil v „minuci“ z roku 1564: „Toto se dává na vìdomí všem impressorùm a knihaøùm, ¾e jest mnì doktorovi Tadeášovi J. M. C. milostivé privilegium a obdarování dáti ráèil, aby ¾ádný impressor a knihaø nikde¾ mých minucí a pranostik v jakém¾ by koli jazyku vydány byly, aneb co¾bykoli jiného ode mne a mou prací vydáno aneb pøelo¾eno bylo, bez mé vùle a bez mého vìdomí netiskl a neprodával, jedinì ten, kterému¾ bych já takovou mou práci k vytistìní dal."

V roce 1562 vyšel u Melantricha „Herbáø jinak Bylináø velmi u¾iteèný a figurami pieknýmy zøetedlnými, podle prawého a jako ¾ivého zrostu Bylin ozdobený y také mnohými skušenými lekarstwymi etc. Od doktora Petra Ondøeje Matthiola Senenského neyprv v latinské Rzeci sepsany a ji¾ na czeskou rzeè od doktora Thadeásse Hajka z Hajku pøelo¾ený“.
Pietro Andrea Mattioli (1501 - 1577) byl italský lékaø a botanik a v té dobì byl osobním lékaøem císaøe Ferdinanda I. v Praze a pak císaøe Maximiliána II. v rakouském Ambrasu. Zajímavý pro nás je tím, ¾e vedle „Herbáøe“ Mattioli jako první popsal alergii na koèky. -
Tadeáš Hájek „Herbáø“ doplnil èástmi z èeského prostøedí - cestoval toti¾ po Èechách a získával údaje, které v latinském originálu chybìly a dal základ èeskému botanickému názvosloví. Tímto pøekladem získal Hájek asi nejvíce slávy. Jednalo se o objednávku od zemského snìmu, vydání podporoval i èeský místodr¾itel arcivévoda Ferdinand II. - Tyrolský (1529 - 1596), který je více znám svým romantickým man¾elstvím s neurozenou Filipinou Werserovou a z pobytù na Bøeznici a na Køivoklátì. - „Herbáø“ se velmi dobøe prodával, patøil k reprezentativním výtiskùm a pravdìpodobnì se jednalo po všech stranách o finanènì výhodnou práci.

Další vydání Mattioliho „Herbáøe“, vydaného u Daniela Adama z Veleslavína, nebylo u¾ z pøekladu Hájkova, ale z pøekladu Adama Hubera z Velkého Meziøíèí nebo té¾ Riesenpachu (1545 - 1613), proto¾e bylo nutné celé vydání pøepracovat, proto¾e Mattioli, kdy¾ opustil Prahu, vzal si s sebou všecky štoèky.

Roku 1564 Hájek pøelo¾il a upravil spis nìmeckého profesora lékaøství ingolstadtské univerzity Lorence Grylla (+ 1660) „De sapore dulci et amaro“ , který vyšel pod názvem “O sladké a hoøké chuti“ s poèeštìným jménem autora - Vavøinec Gryll. Rovnì¾ v tomto roce vyšla „Astrologia antiqua“ (Starobylá astrologie), pøevzatá od neznámého autora, kterou Hájek opatøil svým komentáøem. V podtitulu stálo „liber regum“, èím¾ se dokládalo, ¾e se jedná o královskou knihu, tedy, ¾e panovníci se o astrologii zajímají, a také s další èástí podtitulu „Liber Hermetis centum aphorismorum cum commentationibus Thaddaci H. ab H. (Doctoris)“ (Kniha hermetická sta prùpovìdí s komentáøem doktora Tadeáše Hájka z Hájku). Nìkteré prameny usuzují, ¾e spis, ze kterého Hájek èerpal, byl mnohem starší a pocházel od støedovìkého hvìzdáøe a astrologa, irského nebo skotského mnicha Johannesa de Sacrobosco (asi 1195 - asi 1256). Hájek dal ve svém pojednání dùraz na to, jaký význam se dával obì¾nicím a planetám z hlediska vlivu na zdraví.

V roce 1564 se stal po Ferdinandovi I. také i èeským panovníkem Maximilián II. (1527 - 1576), který v roce 1566 zahájil ta¾ení proti osmanské øíši na obranu Uher; byl však Turky pora¾en. Ta¾ení se jako vrchní lékaø zúèastnil od roku 1566 také Tadeáš Hájek z Hájku. Z roku 1565 je ale ještì jedno vydání „minuce“ z Prahy.

V roce 1566 byl Hájek nìkde poblí¾ Rábu, ale další jeho kroky ve válce jsou jen málo dokumentovány. V roce 1568 psal další „minuci“ ve Vídni a v roce 1570 v Prešpurce (Bratislavì).

Za své zásluhy v protitureckém ta¾ení se v roce 1571 stal Tadeáš Hájek protomedikem království Èeského, tj. nejvyšším zemským lékaøem, a byl povýšen do rytíøského stavu. V tomto roce toti¾ odcestoval Mattioli do italského Trenta a Hájek se po nìm stal osobním lékaøem císaøe Maximiliána II. Proto¾e Maximilián ¾il ve Vídni, trávil Hájek a¾ do jeho smrti v roce 1576 vìtšinu èasu ve Vídni.
Po návratu z vojenského ta¾ení se Hájek vìnoval astronomii. Bylo to zpùsobeno tím, ¾e koncem roku 1572 pozoroval výbuch supernovy v souhvìzdí Kasiopeja. V roce 1573 vyšlo jeho první informativní pojednání na toto téma „De investigatione loci novae stellae in zodiaco“ (pøibli¾nì O bádání o umístìní nových hvìzd ve zvìrokruhu) a „De mirabilis de novae ac splendissimae stellae“ (pøibli¾nì O neobyèejných nových, a to nejjasnìjších hvìzdách). Pozorování výbuchu novy, které bylo patrné a¾ do roku 1574 se mimo Hájka zúèastnili i další tehdejší astronomové - mezi jinými i mistr Petr Kodicill - a mimo naši zemi tehdy i slavný dánský astronom Tycho Brahe (1546 - 1601). Ten ji popsal ve svém díle „De nova stella“ (O nové hvìzdì).

V roce 1574 vyšel Hájkovi spis „Dialexis de novae et prius incognitae stellae“ (pøibli¾nì Zkoumání nových, pøedtím neznámých hvìzd). Z tohoto spisu ale je mo¾né zjistit i kritický postoj Hájkùv k astrologii a rùzným „falešným prorokùm“: „Chci nyní mluviti o významu této komety, co¾ u nás jest nejposlednìjší a nejnepatrnìjší, u jiných však nejdùle¾itìjší. Já nikdy se nesháním po takových významech, ne snad pouze proto, ¾e jest velmi nesnadné pravý význam úkazu nebeského uhodnouti, nýbr¾ ¾e, podáš-li jakýsi všeobecný úsudek, jak dalece se tento s vìdou a s nábo¾ností srovnává, nikterak nevyhovíš onìm protivným slíditelùm po vìcech budoucích... Tak øeší mnozí, jedni, ¾e dosti podivnì posuzují vìci budoucí pouze Bohu vìdomé, a druzí, ¾e na ka¾dou otázku ihned odpovìï najdou; oni se tá¾í na vìci, na které se ptáti nesluší, a tito odpovídají na otázky, na které odpovìdi není ... Tak dalece, bohu¾el! u¾ to pøišlo, ¾e takoví astrologiètí hádaèi a podvodníci, opovrhujíce pravým hvìzdáøstvím, pøedpovídají celému svìtu, jednotlivým národùm, krajùm, mìstùm i jednotlivým a vznešeným osobám nejrozmanitìjší vìci, jakoby radì Boha pøítomni byli, napomínajíce nás k lepšímu ¾ivotu, a stále huèíce: Teï bdìte! teï pozor dejte! - naè pak? snad na nì nepravé proroky?!“

K napsání „Dialexis“ Hájka pobídli rùzní další astronomové, dost dlouho si její napsání rozmýšlel. - V „Dialexis“ také Hájek vyvracel námitky svých nepøátel, týkajících se novy, hlavnì jakéhosi Raymunda nebo té¾ Hannibala Raimunda z Verony, který tvrdil, ¾e se nejedná o novou hvìzdu. Hájek mu odpovídal na jeho námitky dost ostøe.

Hájek ještì nemìl, v dùsledku nepøesnosti tehdejších mìøení, dostateèné dùkazy o heliocentrismu, zùstával opatrný ve svých závìrech, ale Koperníkùv heliocentrický spis z roku 1543 „Commentariolus“ s podtitulem „De revolutionibus orbium coelestum (Malý komentáø. O obìzích nebeských sfér) znal, i kdy¾ tento nebyl oficiálnì podporován - a jednu jeho kopii vìnoval Tychonovi Brahemu pøi jejich vzájemném seznámení v Øeznì v roce 1575 pøi korunovaci Rudolfa II. øímským císaøem, kde doprovázel jako osobní lékaø v císaøském doprovodu Rudolfova otce, císaøe Maxmiliána II. V tomto roce také stavové pøijali Rudolfa za èeského krále. Pøíštího roku ale Maximilián zemøel a Rudolf, jako¾to Rudolf II. se stal jeho nástupcem i v dalších panovnických funkcích. Brahe, který zdìdil po otci znaèné jmìní, cestoval tehdy po Evropì a po roce 1676 zaèal na pozemcích na ostrovì Hven, které mu vìnoval dánský a norský král Frederik II. (1534 - 1588), budovat astronomickou observatoø, nazvanou Uranienborg. Urania toti¾ byla múzou astronomie. Král Frederik se o astronomii, na rozdíl od svého následníka velice zajímal.

Man¾elka Hájkova Kateøina zemøela nejpozdìji v roce 1577, proto¾e jsou doklady, ¾e její náhrobek byl v roce 1577 v Betlémské kapli, kam byli pohøbíváni v té dobì mistøi pra¾ské univerzity i jejich rodinní pøíslušníci. Hájek se podruhé o¾enil, ale o jeho druhé man¾elce není nic známo. Pravdìpodobnì zemøela na mor, který v Èechách øádil v letech 1582 a¾ 1583 a je jisté, ¾e postihl nìkoho z Hájkovy rodiny. O¾enil se ještì potøetí se Zuzanou z Merklína, o ní¾ je známo pouze to, ¾e zemøela v roce 1610. Hájkovými dalšími dìtmi, o nich¾ jsou zmínky, ale neví se z kterého man¾elství, byly Zuzana, provdaná Strossburgerová, zemøela v roce 1635 a byla tetou malíøe Karla Škréty, který byl jejím dìdicem. Dále se uvádìjí ještì dvì dcery - Esther, která se provdala za zapisovatele desk zemských Víta Herkuliše, a pak ještì Ludmila, narozená v roce 1588, která se provdala za lékaøe Jana Kojitu z Bílé Hory, který byl mìš»anem z Hradce Králové.

Urèitým astronomickým „štìstím“ pro astronoma Hájka byla kometa, která se objevila v roce 1577. Vzhledem k nedokonalým pøístrojùm urèil Hájek její vzdálenost jako „sublunární“, co¾ podle tehdejšího astronomického jazyka znamenalo, ¾e se jedná o oblast menší, ne¾ je vymezená obì¾nou dráhou Mìsíce, ale r. 1580 svùj názor opravil, ¾e se jedná o vzdálenost mimo obì¾nou dráhu Mìsíce, tedy „supralunární“. O kometì napsal hned v roce 1577 „Descriptio cometae, qui apparuit M.D.LXXVII“ (Popis komety, která se objevila L.P. 57). Dílo vyšlo v roce 1578 u Melantricha.

Další kometa, u¾ rovnou urèená jako „supralunární“, se ukázala v roce 1580. - Èesky vyšlo v roce 1580 pojednání o této kometì z hlediska astrologického „O nìkterých pøedešlých znameních nebeských a úkazích v povìtøí, a o kometì tohoto roku 1580“, v nìm¾ popisuje vliv této komety na souèasnì probíhající války, nejen v Evropì, a na smrt nìkterých šlechticù. O obou tìchto kometách sepsal Hájek v roce 1581 pojednání „Apodixis physica et mathematica de cometis“ (pøibli¾nì Fyzikální a matematická demonstrace komety) a vìnoval ho svému pøíteli Dudithovi.

Jeho slu¾ba u císaøe Rudolfa, který svùj dvùr pøesídlil do Prahy, zahrnovala vedle slu¾eb lékaøských také posuzování rùzných alchymistù, kterých se do Prahy sjí¾dìlo pomìrnì dost. Zøejmì mu tyto povinnosti zabíraly hodnì èasu, proto¾e pak u¾ pøíliš pojednání nenapsal. - Na druhé stranì se dost èasto uvádí, ¾e císaø Rudolf mu za jeho slu¾by platil opo¾dìnì, popøípadì, ¾e mu strhával z platu, který mu zaslou¾enì patøil a ¾e Hájek psal mnohé supliky ohlednì své mzdy.

Nìkteré prameny uvádìjí, ¾e v domì Tadeáše Hájka konal seance také anglický matematik, astronom, astrolog a okultista John Dee (1527 - 1609) a pozdìji se Hájek seznámil i s dalším známým anglickým okultistou a alchymistou Edwardem Kelleym (1555 - 1597). - Podle toho, ¾e nechal své syny studovat v Aglii, mìl zøejmì k Anglii kladný vztah. Uvádí se, ¾e mu jako tajnému podporovateli Jednoty bratrské i protestantského hnutí na evropském kontinentì, byla mu Anglie jako protikatolická, sympatická.

Hájek se znal i s významným slovenským lékaøem Janem Jesseniem z Velké Jesenì (1566 - 1621), jedním z pozdìji popravených pánù na Staromìstském námìstí v roce 1621, který však svoji první veøejnou pitvu v Praze uskuteènil a¾ v roce Hájkovy smrti. Je mo¾né, ¾e se Tadeáš Hájek setkal i s dalším význaèným významným uèencem s tragickým osudem - Giordanem Brunem, který v roce 1588 pùl roku pobýval nìkde v Praze.

V roce 1584 napsal Hájek pojednání o pivovarnictví. Vyšlo z popudu dalšího osobního císaøského lékaøe Julia Alexandrina, který pøipravoval jinou publikaci a po¾ádal Hájka o zpracování èásti o pivu. Hájek se s pivovary seznámil tak, ¾e je navštìvoval a pozoroval práci sládkù. Výsledkem bylo dílo „De cerevisia eiusque conficiendi ratione, natura, viribus et facultatibus opusculum“ vydané v roce 1586 ve Frankfurtu nad Mohanem, které èesky vyšlo skoro o tøi sta let pozdìji pod názvem „O pivì, zpùsobách jeho pøípravy, jeho podstatì, silách a úèincích“.

Na základì svých zkušeností z „minucí“ napsal Hájek v roce 1584 svùj názor na kalendáøní reformu „O reformaci kalendáøe dobré zdání pana doktora Thadeáše Hájka z Hájku odeslané do snìmu pánùm Moravanùm z roku 1584“ a zaslal na moravský zemský snìm. Není známo, zda se Hájkovy pøipomínky vùbec projednávaly.

Jediný lékaøský spis Hájkùv z roku 1596, vydaný v Amberku, byla spíše polemika o zpùsobu léèby nebo dokonce obrana v pøípadì tragického pøípadu bývalé malé Hájkovy pacientky, šestileté Al¾bìty ze ®erotína, dcery Rudolfova dvoøana barona Kašpara Melichara ze ®erotína (asi 1559 - 1628). Po Hájkovi ji toti¾ léèil belgický lékaø Philippe Fanckel, latinsky Fanchelius a ona na následky jeho léèby zemøela. Spis má název „Actio medica Thaddaei ab Hayck adversus Philippum Fanchelium Belgam, incolam Budvicensem, medicastrum et Pseudoparacelsistam“ (®aloba Tadeáše z Hájku proti Belgièanovi Filipu Fancheliovi, sídlícímu v Budìjovicích, felèarovi a pseudoparacelsistovi). Spis se skládá ze tøí èástí - v první Hájek popisuje svùj lékaøský postup a vytýká chybné kroky Fanckelovy a to dost ostøe, dokonce ho viní z dívèina zabití. V druhé èásti je uveøejnìn otevøený dopis, kterým se Franckel hájí a v poslední èásti mu Hájek odpovídá a v závìru jsou i citované zákony proti lékaøským podvodníkùm. Zajímavé je, ¾e pokud se najde citace tohoto spisu v cizojazyèné literatuøe, napøíklad „Judgements de sauvans sur les principaux ouvrages des auteurs par Adrien Baillet“ (pøibli¾nì Názory vìdcù o podstatných dílech autorù od Adriena Bailleta) z roku 1725 z Amsterodamu, je tam Hájek oznaèen za nìmeckého lékaøe. - Adrien Baillet (1649 - 1706) byl prvním ¾ivotopiscem Reného Descarta (1596 - 1650).

Po smrti krále Frederika II. v Dánsku se stal králem jeho syn Christian IV. (1577 - 1648), se kterým si Brahe nerozumìl a byl nakonec nucen Dánsko opustit a cestoval po Evropì. V této, pro Braheho nelehké dobì, se sna¾il Tadeáš Hájek s pomocí svého asistenta Jana Kryštofa Witticha ze Streitfeldu, pohnout císaø Rudolfa II., aby Tychona Brahe pozval do Prahy na svùj dvùr. Brahe pak za císaøovy pomoci vybudoval observatoø v Benátkách nad Jizerou. V Praze byl Brahe od roku 1599 a hned pøíštího roku ho na observatoøi v Benátkách navštívil i slavný nìmecký hvìzdáø Johannes Kepler (1571 - 1630); byl tedy Hájek i nepøímou pøíèinou pobytu Keplera v Èechách.

Dlouho se vzájemnému pøátelství a spolupráci Hájek s Brahem netìšili, proto¾e Tadeáš Hájek 1. záøí 1600, právì pøed ètyømi sty deseti lety náhle zemøel. - Pochován byl v Betlémské kapli. O jeho skonu i ¾ivotì psali mnozí tehdejší básníci a opìvovali ho. Vzpomínali na nìj rùzní uèenci a vyzdvihovali jeho vìdecký pøínos i vzácnou povahu.

Ji¾ o pùl století pozdìji italský astronom Giovanni Battista Riccioli (1598 - 1671), který navrhl, aby krátery na Mìsíci, mìly jména po významných hvìzdáøích, navrhl také, aby se kráter, jihovýchodnì od kráteru Pitiscus, co¾ je jméno dalšího astronoma z té doby, jmenoval Hagecius, jak praví staré spisy: „naturalista, matematico e astronomo ceco; Tycho Brahe e Keplero furono invitati a Praga su suo consiglio“ (pøírodovìdec a astronom èeský; Tychona Brahe a Keplera nadšenì v Praze uvítal jako své rádce). Na Hájkovu poèest byla také pojmenována planetka 1995, která byla objevená v roce 1971 èeským astronomem Lubošem Kohoutkem.

V Národním muzeu v Praze bývala bysta Hájkova z roku 1899 od sochaøe Františka Rouse (1872 - 1936), která byla odstranìna v roce 1951; nyní je pod okny Národního muzea napsáno, mezi mnohými význaènými lidmi naší zemì, jeho jméno.

V roce 2006 vydala Èeská národní banka zlatou minci s nominální hodnotou 2 500 Kè k výroèí observatoøe v Klementinu, kde na rubu mince je zakomponováno zobrazení pohybu komety z knihy Tadeáše Hájka z Hájku „Descriptio cometae“.

 
Dobromila Lebrová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 04.09.2023  18:48
 Datum
Jméno
Téma
 04.09.  18:48 Vladimír Køi¾
 01.09.  22:15 Jaroslava