Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Nikola,
zítra Albert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pochoutka v ¾upanu?

Pochoutky jsou zpravidla jídla velmi oblíbená, pøinášející pocit slasti a¾ vrchol blaha. Jedna z jejich ¾ádoucích vlastností je také stravitelnost. Mo¾ná si øeknete, ¾e je to úplnì zbyteèná poznámka. Stravitelnost pochoutek by mìla být zcela samozøejmá vìc a pøi jídle bychom o ní nemìli, ani nemuseli pochybovat. Také si nelze pøedstavit dost dobøe pochoutku nestravitelnou. Leda, ¾e by chutná a slastiplná pochoutka v sobì obsahovala také nìco nestravitelného. Tøeba pecku nebo brok. To tìlo nevezme.

Pøíle¾itostí, jak si pochutnávat na pochoutkách, je mnoho. Napøíklad rodinné oslavy narozenin nebo svátkù, nebo rùzných pøíle¾itostí na pracovišti. Pøedstavte si, ¾e sedíte kolem prodlou¾eného stolu v obývacím pokoji mezi svými drahými a pøed vás jsou servírovány pøedkrmy se šunèièkou, kuøecí polévka, hlavní chod, øízky se saláty a kaší, dezert, vše je zapíjeno nápoji podle vìku a øidièských prùkazù. Naplnìná bøíška jsou lákána pokraèováním rozkrojeného dortu, zákuskù, suši, jednohubek. To je prostor pro pochoutky, a zde je i zrádná pøíle¾itost pro spolknutí nìèeho neblahého.

V tìchto pøíle¾itostech byl strejda Slávek, rodinný miláèek, mistr. Expert. Na takových hostinách a oslavách byl v¾dy spokojený. Ve své ètyøicítce byl stále ještì svobodný, starý mládenec, který se dokázal dobøe najíst právì pøi pohoštìní, za která nemusel platit, ani se starat o vaøení a servírování, ani o mytí nádobí a pøíborù. Umìl si to vychutnávat. Také toho dokázal dost spoøádat. Na jeho postavì ¾ádné pøe¾írání znát nebylo. Pøi jeho výšce byl stále jako tyèka. Nevynechal ¾ádný chod a vyu¾il ka¾dé pobízení, aby si pøidal. Další výhodou, kterou si u¾íval byly balíèky, které dostával na cestu domù. Vìtšinou mu jídla a pochoutky vydr¾ely i nìkolik dní.

Všichni ho na oslavy rádi zvali, proto¾e byl velmi spoleèenský. Bavil spoleènost svým vyprávìním, èasto vymyšlenými kousky, a hlavnì ho milovaly dìti. S nimi si dokázal hrát a nechal se od nich trápit a škádlit jako nìjaký maskot. ®ádný rodiè by nevydr¾el to, co si mohli dìti dovolit uspoøádat se strejdou Slávkem.

Rodina, u které Slávek byl na oslavách nejèastìji, mìla ve zvyku pozvat všechny pøíbuzné a rodinné pøíslušníky dohromady a slavit jejich narozeniny, svátky a výroèí v¾dy za urèité období. Sešlo se jich v¾dy dost. Byly to superoslavy s menu o mnoha chodech jak na setkání diplomatù a VIP osobností.

 

Od uzeného lososa s bylinkovou bagetkou, pøes hovìzí vývar s játrovými knedlíèky, plnìnou panenku se šunkou a sýrem, kuøecí steak a plnìnou rolku, øízky kuøecí, vepøové, krùtí, bramborový salát, pyré, tiramisu, smetanový dortík s ovocem a rùzné nápoje. Slávek se èinil a nevynechal ¾ádný chod ani pøídavky. Nakonec ho zaujal na postranním stolku tác s jednohubkami. Ochutnat takovou pochoutku musel. Neodolal. Základ byl plátek z bagety s tvrdou kùrkou. Slávek se zakousl, pøivøel oèi, ukousl a polkl. Vzápìtí se mu jazyk dotkl ostré hrany horní protézy. Podíval se na ni a pobledl. Na levé stranì chybìl zub.

Hledal ho na zbytku jednohubky, ale marnì. Uvìdomil si, ¾e zub spokl. Vynoøila se pøed ním pøedstava jeho zubu, jak putuje do ¾aludku, jak je v ¾aludku máèen ve ¾luèi, kyselinách, a hnìten a vysunut do støevního traktu. Teï si øíkal, panebo¾e, tam je tolik klkù, klièek a zákrutù, sedm metrù pøece nemù¾e proklouznout, tam se urèitì nìkde zachytí, poraní øasy. Litoval, ¾e pøíroda vytvoøila dvanácterník, jako by nestaèil šesterník, zub by mìl kratší cestu. Kdy¾ došel v úvaze a¾ na konec, byl blízko mdlobì, proto¾e si nedokázal pøedstavit, jak projde øitním kanálem, ani¾ by se zakousl.

Tentokrát nebyly ¾ádné hrátky s dìtmi ani další gratulace. Slávek se vymluvil na objednaného elektrikáøe kvùli pojistkám a spìšnì se rozlouèil. Všichni litovali, èekali, ¾e je Slávek zase pobaví.

Doma se Slávek vìnoval pozorování bøicha a jemnì prohmatával kù¾i od solaru a¾ po tøísla. Nepoci»oval nic, pøesto byl velmi neklidný. Ráno hned po probuzení pøemýšlel, jak si uspoøádat opravu protézy. Rozhodl se zavolat na dentologii k paní Marušce, která mu nìkolikrát do roka vyndavací zuby slepovala. Slávek toti¾ kousal a chroupal všechno jako kdyby mìl zuby svoje vlastní. Drtil všechno, co mu pøišlo do pusy, dokonce dokázal otevírat zuby i lahváèe Gambrinusu.

Kdy¾ se mu po zavolání jeho dentistka ozvala a byla ochotná mu protézu opravit hned, byl tak pøekvapen, ¾e nechal všeho, popadl penì¾enku a vybìhl radostnì z bytu. Jen si cestou chtìl nìco koupit ke snídani v Kauflandu.

Vbìhl na parkovištì, popadl vozík a vlítnul mezi regály. Jeho vysoká, hubená postava ve volnì vlajícím vaflovém ¾upanu vzbudila znaènou pozornost kolemstojících zákazníkù.

„Vidíš ho, chamtivce plesnivýho,“ ozývaly se hlasy mezi regály s ovocem a zeleninou, peèivem a uzeninami, kompoty a kysaným zelím.

 

„Vy¾írka, jede po slevách jak slepice po flusu. Samou nedoèkavostí se ani nevoblíkne a leze mezi lidi polonahej.“
„Paní, takový jsou nejhorší. Schramstnou to zlevnìný zbo¾í a na normální lidi u¾ zùstane jen prázdnej regál. Dyk se podívejte, von ten ¾upan má tak vyboulený, kdo ví, co tam má!“
„Je to òákej debil.“
„Jen hned ka¾dýho neodsuzujte,“ soucitnì projevila svùj názor mladá maminka s chlapeèkem, „ nemù¾ete vìdìt èím je posti¾enej.“
„Nebo vodnìkad utek.“
„Mo¾ná z blázince, tedy z psychiatrie,“ zauva¾oval ztichlým hlasem starší ohnutý mu¾.
„Heleïte, to je docela mo¾ný. Kdyby šel normálnì z domova, tak by se pøece voblíknul a nešel ven ve štráfovaným vaflovým ¾upanu na ostro a v pantoflích na boso.“
„Jestli by nebylo lepší zavolat policii,“ ustrašenì se ozvala menší dùchodkynì.
„Nebo sanitku,“ pøidal se usmìvavý, plešatý tlouštík.

Slávek na ty nará¾ky nereagoval. Peèlivì si vybíral nákup v regálech oznaèených Akce ve slevì a házel do vozíku rohlíky, kaiserky, ¾ervé a zlevnìnou èokoládu Merci pro dentistku. Mrštnì se se propletl mezi lidmi k pokladnì, kde si vytáhl papírovou tašku. Podíval se udivenì na pokladní, která si ho podezøívavì prohlí¾ela, pøipravená stisknout knoflík k pøivolání ochranky. Mìla s podobnými individui své zkušenosti a ponìkud uštvaný pohled Slávka ji varoval. Ulevilo se jí, kdy¾ Slávek zaplatil a nákup zašoupl do tašky.

Naštìstí nemusel na zastávce dlouho èekat na autobus a po pìti minutách nastupoval. Bylo mu divné, ¾e si ho cestující zvìdavì prohlí¾í, nìco si šeptají a ukazují. Pøece mu nikdo nevidí do huby, ¾e mu chybí jeden zub. To pøece nemù¾e být na ksichtì vidìt, pomyslel si. Øekl si, ¾e mu tváø asi trochu splaskla, co by na nìm jinak vidìli? Jeho obleèení v ¾upanu ho nenapadlo. U¾ to chtìl mít všechno za sebou. Pro jistotu zašmejdil v puse jazykem na levé stranì nahoøe, aby se ujistil, ¾e ¾ádný další zub nevypadl. Byly tam všechny. Tedy a¾ na tu díru po vypadlém.

 

Pátou stanici U remízku vystoupil a jeho pohled na rozsvícené okno v pøízemí ho potìšil, proto¾e tam kralovala jeho dentistka Maruška. Odhodlanì zaklepal a vstoupil. Ještì, ne¾ ji pozdravil, vyjmul z pusy protézu s chybìjícím zubem a podával ji Marušce.

Paní Maruška se podívala na zuby, pak na Slávka, a zatváøila se nedùvìøivì.
„Tak kde ho máte?“ zeptala se, kdy¾ si od nìho vzala do ruky protézu.
„Jako co?“
„No ten zub.“
"Já ho ale nemám,“ vypadlo z nìho pøekvapenì, „já ho spolknul!“
„Dobrá,“ zasmála se Maruška, „já vám dám nový. Pøijïte tak za hoïku. Zajdìte si na kafe. Nemìjte strach, budete to mít zase v poøádku.“

Vìdìl, ¾e na Marušku je spolehnutí, a to ho uklidnilo. Stále se mu ale vnucovala myšlenka, ve které èásti bøicha se ten neš»astný zub nalézá.
Poblí¾ dentologie, kde Maruška vyrábìla umìlé chrupy, bylo nìkolik obchodù a také cukrárna Ovocný Svìtozor. Byl to pro Slávka bezpeèný azyl, kde chtìl pøeèkat èekání na opravenou protézu. Prodavaèka se na nìho dívala úèastnì a laskavì, kdy¾ se jí Slávek sna¾il bez horních zubù øíci, ¾e by chtìl espresso, dortíèek a nìco studenýho. Vyznìlo to s nepøíjemným pøízvukem jako šišlání mongolského pastevce sna¾ícího se mluvit èínsky. Slávek nakonec své dostal, zaplatil kartou. Úspìch se dostavil, kdy¾ oba pou¾ili znakovou øeè obìma rukama.

Posadil se u okna k malému stolku a byl obslou¾en laskavou prodavaèkou. Podìkoval jen hlavou. Ochutnal zmrzlinu a l¾ièkou zamíchal kávu. Po chvíli pøišla mladší zákaznice, nìco si objednala a pøišla ke stolku, kde sedìl Slávek. Podívala se na jeho svraštìlý oblièej a øekla: „Hallo, excuse me! Is this place free?“ Slávek polknul na sucho a tváøil se, ¾e neslyšel.

Ona otázku opakovala velmi opatrnì a jistì vytušila, ¾e ten dìdek jí asi nerozumí. Slávek tentokrát polknul vìtší porci zmrzliny, pøièem¾ neèekal, ¾e mu sklouzne po bezzubém patru tak snadno a vypoulil na ni oèi. Rty se mu smrskly do úšklebku a vypadal na infarkt. Ještì zaslechl: „Are you not sick, sire? I am sorry!“ Dále neèekal a z cukrárny rychle odešel. Ostatnì zbývalo do jeho hoïky na èekanou asi deset minut, tak¾e se vydal za Maruškou. Dostal vyleštìnou protézu s úplným poètem zubù, ani nepoznal, který je ten nový.

Cestou domù zakoupil v papírnictví roli voskovaného balícího papíru a nìkolik umìlohmotných vidlièek. Rozhodl se, ¾e spolknutý zub musí najít, aby mìl jistotu, ¾e se nìkde nezakousl.

Melancholicky posedával na gauèi a oèekával pøirozenou èinnost svých støev. Jen¾e co se nestalo. Jeho vzrušení a stres zapùsobil zcela opaènì. Nastal útlum. Marnì chodil v chodbì kolem záchodu, aby pomohl pøedstavou jeho prkýnka vyvolat ¾ádoucí reflex. Nìkolikrát dokonce spláchl, aby vyvolal pocit nucení na stranu. Ani typický zvuk a šelest vody nefungoval a støevy to nepohnulo.
Sedl k poèítaèi a vyguglil si, jak podpoøit èinnost støev. Pøeèetl si velice odborné traktáty, ¾e nepøirozenìjší zpùsob je obohacení jídelníèku o vlákninu v podobì nìkolika porcí ovoce, zeleniny èi luštìnin dennì a místo bílého peèiva po¾ít celozrnné. K tomu holdovat pravidelné pohybové aktivitì.

Snìdl tedy obì kaizerky, na jemno nastrouhanou mrkev a kedlubnu, rozpohyboval se deseti døepy rozno¾mo a vše zapil vla¾ným polotuèným mlékem. Pøipravil si v pøedsíni voskovaný papír a umìlohmotné vidlièky a èekal. Výsledek se dostavil a¾ druhý den, kdy se podaøilo ulomený zub nalézt. Byl naprosto nepoškozený.

 
 
Pøemysl Èesar
* * *
Ilustrace: https://www.piqsels.com/cs https://moravskoslezsky.denik.cz/
https://www.photolamus.com/cs https://cz.depositphotos.com/ https://create.vista.com/cs

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 10.05.2023  11:50
 Datum
Jméno
Téma
 10.05.  11:50 Pøemek
 09.05.  23:33 Ivan Jaroslave
 09.05.  20:45 Vladimír Køi¾
 09.05.  13:40 Jaroslava
 08.05.  11:36 Pøemek
 08.05.  10:53 Vesuviana
 08.05.  10:50 Ivan
 08.05.  09:55 Pøemek
 08.05.  09:18 Václav
 08.05.  08:45 Von
 08.05.  08:06 Ivan