Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Válenky

Zimy byly kdysi kruté, sněhu hodně, mrazy přes dvacet stupňů, ale oblečení a hlavně obutí chatrné. Buď obyčejné kožené šněrovací botky a když bylo dobře, tak meltonky. Byly z černé vlněné látky, obšité černou kůží a po stranách se zapínaly na patentky. Podrážka byla gumová a moc v nich záblo. Z botek šly nahoru obyčejné bavlněné punčochy, které se kousek nad koleny upínaly na „haltry“. Jak jsem smlouvávala s maminkou, aby mi nepodvlékala triko. To se lýtka nepravidelně nadouvala a já pak jsem byla terčem posměchu spolužaček, které měly do školy blíže a nečekalo je každodenních pět kilometrů tam a pět kilometrů zpátky. Spolužačky měly punčochy vlněné a ještě schované ve válenkách.

Jejda, takové válenky, to byl můj sen. Myslím, že jsem ho tolik zveřejňovala, až se tatínkovi zželelo malé parádnice a asi také bylo více peněz, protože starší sourozenci už byli mimo domov. Zkrátka, sehnal někde kus houně a objednal mi opravdovské válenky u našeho ševce Šlapety. Ó, jak jsem byla pyšná na jeho dílo! Spodní část byla obšitá hnědou kůží s perforovaným okrajem. Pravá houně sahala až pod kolena a lemoval ji proužek kůže. Na vnější straně bylo krátké šněrování.

Byly to nejkrásnější boty mého mládí. Byly teplé a vysoké tak, že se málokdy nabral do nich horem sníh. A dalo se v nich vyjít i do nečasu, protože kožená podrážka a obšití nikdy nepromoklo.

Jednu nevýhodu přece jenom válenky měly. Dostala jsem je v době, kdy mi ještě rostla noha a tak už následující zimu mi jejich nošení místo radosti přinášelo jenom utrpení. Dnes se tato praktická zimní obuv už nenosí, ani já bych si na moje válenky nevzpomněla, kdybych je náhodou neviděla v nějakém záběru ze současné Ukrajiny.

Hana Juračková

* * *
Zobrazit všechny články autorky