Ve stínu rudé hvìzdy...
Ve stínu rudé hvìzdy aneb co nám zanechal srp a kladivo byla jsem lehce poš»ouchnuta k tomu, abych také nìco napsala. Tak beru tu¾ku do ruky a vrhám se vstøíc myšlenkám, které vyprovokoval èlánek Evy Støí¾ovské "Je pochmurno", vìnovaný u¾ pøed delším èasem sedmnáctému listopadu.
U¾ nesèetnìkrát jsem dostala otázku „A co ty si o tìch komunistech myslíš? V¾dy» jsi to neza¾ila!“ A tak vám to tedy chci øíct. Co já si myslím, jak to teï chápu.
Nepatøím k lidem, kteøí vás pøesvìdèují ve dvaceti nebo dvaadvaceti letech o tom, jak jako batolata také zvonily klíèi. Nemohu bohu¾el, nebo snad bohudík, napsat, ¾e jsem tu dobu za¾ila a rozumím tomu všemu. Ale mohu øíct jak to chápu a jak to cítím dnes. Mé informaèní zdroje jsou babièka, antikomunistický otec, matka, filmy typu „Pelíšky“ nebo „Bájeèná léta pod psa“, mùj profesor dìjepisu a obèasné èlánky v novinách. Kdy¾ k tomu pøidám polovinu rodiny, která emigrovala kam mohla, musím konstatovat, ¾e urèitý obrázek jsem si z toho udìlala.
Nedoká¾i to vyjádøit slovy ani vìtami. Komunismus pro mì znamená to samé jako nacismus a fašismus. Jako nìco, co by nemìlo být zákonné. Jako nìco, co by lidé u¾ NIKDY nemìli pouštìt mezi sebe. Jako ZLO. Proto nemohu pochopit, jak je mo¾né, ¾e lidé tak rychle zapomínají? Jak je mo¾né, ¾e po tom všem jde nìkdo volit komunisty? Moji rodinu o ka¾dých volbách mne jímá hrùza, aby se jen zas nedostali k moci! Aby se TO nevrátilo. A mì to všechno hýbe ¾luèí...
Vím, ¾e ka¾dá doba má nìco, chyby. Ale snad máme teï šanci ¾ít svobodnì, cestovat, vyjadøovat své názory. Nevìdomost a omezenost, to je oè tu bì¾í. Chápu, ¾e dìdek, který celý ¾ivot ¾ije na vesnici, dojí krávu a obèas si zajde na pivo asi ani nepostøehl rozdíly v re¾imu nebo dobì, mimo to, ¾e chleba zdra¾ili. Ale oproti tomu támhle paní Pšenièková z Hoøic, vìšící stále vlajeèky a volící „komanèe“ ka¾dým rokem, ráda jede nakupovat do supermarketu, ráda si koupí praèku na splátky a velmi ráda jede s vnouèaty v létì na Krétu. A chybí jí nìco? Ne, ale stì¾uje si na Standu (Grosse) na naše europolitiky a na to, ¾e prostì „pøed tím to byly èasy“. Lidé zøejmì oslepli. Netvrdím, ¾e naše politika není jedna velká „opièárna“, ale ¾ijeme, máme alespoò nìjakou svobodu a jde to...
