Drby a støípky ze ®i¾kovské republiky (10)
Sázka o tøi metry piva
Èím se ®i¾kov tolik liší od zbytku Prahy? Je to jeho specifický øád v chaotickém nepoøádku? Ano, ulice Konìvova pøipomíná ¾i¾kovský Las Vegas. Od shora a¾ dolù ke Florenci jsou casina, zastavárny, bazary, video kabinky, vykøièené domy schované za oprýskanými dveømi bez jmen. Kromì toho tu narazíte i na tatoo studia a zejména desítky klubù a barù na zvonek. I gayové a lesbièky tu mají svá místa, která se na první pohled nijak neodlišují. Jenom do té doby, ne¾ vyjdete vchodovými dveømi. V dolní èásti ®i¾kova ¾ijí spíše chudší obyvatelé hlavního mìsta, tak¾e se tu u¾iví zejména second handy a rùzná vetešnictví. Korunu tomu dodává ¾i¾kovský tunel, který spojuje ®i¾kov s Karlínem. Nijak nezapáchá, není ani tolik špinavý, jak to tak bývá v pra¾ských tunelech, ale jít tudy v noci se dá asi jen pod silným vlivem alkoholu èi jiné omamné látky.
Z Èasopisu o Praze 3
* * *
Bo¾enka Vaòousová byla svým zpùsobem neš»astná to ¾ena. Se svým drahouškem Béïou Beránkem se dlouho nenatìšila. Byl to ji¾ v poøadí její tøetí ¾ivotní partner, který ji v jejím ¾ivotì opustil. Stalo se to jednoho krásného letního dne v èase prázdnin, kdy¾ se spolu vraceli autem z chaty v Ji¾ních Èechách. Ještì nìkolik dní pøed tím osudným dnem si postì¾oval Bo¾ence, ¾e se mu z nièeho nic obèas udìlá pøed oèima mlha, tak¾e nic pøed sebou nevidí. Nic nedal na rady a k doktorovi s tím nezašel a to se mu stalo osudným. Na úplnì rovné silnici zaèal pøedjí¾dìt kamion s vlekem. Z protìjšího smìru se øítil na nìj druhý kamion a toho Béïa u¾ nevidìl. Na pár vteøin se mu toti¾ pøed oèima zaml¾ilo a s tì¾kotoná¾ním vozem se èelnì srazil. Byl na místì mrtev, jen Bo¾enka se zázrakem pøe¾ila. Byla tak zrychtovaná, ¾e nìkolik týdnù le¾ela ve špitálu, pak ještì doma polehávala a dlouho nikam ven nevycházela. Také zanechala svých politicko ulièních aktivit. Dost se toti¾ po nehodì zmìnila a zaèala nenávidìt komunisty, jako by za to mohli, ¾e pøišla o svého nadevše milovaného Beránka. Její mladièká sousedka Eliška, ¾ena se srdcem na dlani, dobrota sama, se o ni starala, jak jen mohla. Obstarávala nákupy a s domácností jí pomáhala a odpustila jí všechno, co za své politické aktivity napáchala.
Jednou, celá zkormoucená, Bo¾enka nabrala odvahu a nesmìle po¾ádala Elišku o mimoøádnou slu¾bu. Svìøila se jí, ¾e má doma tøi vkladní kní¾ky nebo¾tíka Beránka a jestli by byla tak hodná a kní¾ky jí ve Spoøitelnì nevybrala. Mìla strach, aby se nìjak o nich nedovìdìla jeho bývalka Beranice, a jeliko¾ nemìli ¾ádné dìti, aby si nìjakým zpùsobem neuplatòovala na nì nárok. Eliška to pro ni ráda udìlala a vùbec netušila, ¾e o dva roky pozdìji jí tenhle dobrý skutek bude k nìèemu dobrý.
* * *
Na Konìvovì tøídì hned uprostøed po ®i¾kabergem je ponurý tunel. Ten spojuje ®i¾kov se starým Karlínem. ®i¾kováci mu øíkají ¾i¾kovský a na druhé stranì kopce ho tamní obyvatelé zase mají za karlínský. Pro nìkolik loupe¾ných pøepadení a znásilnìní mají obyvatelé a hlavnì ¾eny strach vùbec tunelem procházet a to nejen v nejen v noci, ale i ve dne.
Tøi sta metrù dlouhý a strašidelný podchod pod Vítkovem je jen pro pìší a ukrývá tajemství sítì chodeb a místností - patøil k jednìm z nejdìsivìjších míst Prahy a snad i v republice. Nahrávalo tomu jeho osvìtlení, tajemná atmosféra, rùzné hrùzostrašné pøíbìhy i fakt, ¾e mìl pùvodnì slou¾it jako atomový kryt, mohl mnoha lidem nahánìt strach a husí kù¾i. Vìdìlo se, ¾e po jedné stranì tunelu je vchod do prostorù na uskladnìní mrtvol a hned naproti jsou zase kryty v pøípadì války pro pøe¾ivší obyvatelstvo.
Pøesnì naproti tunelu byla prodejna s drùbe¾í, rybami i jiným masem, kde èasto, kdy¾ mìli pøivézt nìjaké maso a tak na pár hodin zaplnit háky na stìnách, postávala u¾ od ètvrté hodiny ranní dlouhá fronta ¾i¾kovských hospodynìk všeho vìku. Ty starší si pøinesly z domova skládací stolièky, na kterých sedìly jak ty kvoèny a èile po celý èas jak ty husy štìbetaly.
Nedílnou souèástí této fronty byla babèa Andula Drozdová, domovní dodavatelka domu z Roháèové ulice, ve kterém hned v pøízemí bydlela. Nebylo dne, aby mezi ¾enskými chybìla. Byla hned na pøední pozici se svou obligátní rozkládací stolièkou a na té neochvìjnì sedìla. Øíkalo se o ní, ¾e touhle záslu¾nou èinností si vylepšovala svou nízkou penzi, za trest nízkou, ¾e pøed pøevratem mìla malièkou mlékárnu a sama sebe tak nemilosrdnì vykoøis»ovala. Mlékárna byla tak veliká, ¾e ji komunisté po zkonfiskování pøedìlali na koèárkárnu a úschovnu kol. K nièemu jinému se domovní správì nehodila.
Vedoucí téhle prodejny s drùbe¾í se jmenoval shodou okolností Arnošt Slepièka a jeho personál se skládal pøevá¾nì z mladièkých uènic, kterým s oblibou øíkával „moje kuøátka“. Na svých padesát let mìl neobvykle mladistvý vzhled, na hlavì tmavé husté vlasy, elegantnì prošedivìlé skránì a u¾ na dálku z nìho vyzaøovalo pøita¾livé charisma. Dobøe o tom vìdìl, ale nedával nic na sobì znát. Nejedna z jeho uènic po nìm zamilovanì pokukovala, snila v dívèích snech o nìm a sna¾ila se s ním v rámci svých pubertálních schopností i laškovat.
Jako ka¾dý den tenhle pán elegán, pár minut pøed otevøením, vynesl na ulici èernou informaèní tabuli a zavìsil ji hned vedle portálu na fasádu domu. Pousmál se mile a potutelnì na ¾enské ve frontì a zmizel mezi uènicemi v krámì. Na tabuli jako první hláška bylo bílou køídou napsáno „DNES ÈERSTVÁ DRÙBE®!“, druhý nápis tìsnì pod tím hlásal „DNES VÁS OPÌT OBSLUHUJÍ NAŠE UÈNICE!“ a na tøetí øádce úplnì dole byla velmi dùle¾itá informace pro zákazníky spíše mu¾ského pohlaví „MÁME PRSA I STEHNA!!!“. A tohle bylo nìco, co dokázalo ¾i¾kovské frontové bojovnice pobavit a do hlasita rozesmát. Hned bylo mezi ¾enskými náramnì veselo, celá fronta se smála, a¾ se kroutila a nohy všem od stání pøestaly bolet. Štìbetání pøibralo ještì více na intenzitì. Z fronty se jedna fešná zákaznice ozvala a køièela za panem vedoucím: „Pane vedoucí! Pane vedoucí! To budete mít také èerstvá vejce, ¾e? Poslyšte, vy byste se mìl jmenovat Kohoutek a ne Slepièka!“ ®enské ve frontì se neudr¾ely a zaèaly se ještì více smát. Byla to voda na jejich mlejn.
Jednoho èasného rána, kdy ¾i¾kovské ¾eny byly na chodníku všechny sešikovány v dlouhou frontu, se ze ¾i¾kovského tunelu ozvalo zoufalé volání o pomoc.
Všem ztuhla strachy krev v ¾ilách. Z tunelu vyrazila mladá ¾ena. Ustrašené oèi mìla a¾ na vrch hlavy. Byla tak vydìšená, ¾e koktala, zprvu jí nikdo nerozumìl, co se jí to vlastnì stalo. Po chvilce uklidnìní se všichni dovìdìli, ¾e se uprostøed tunelu pøed pøepadenou ¾enou objevilo chlapisko jako hora, a kdy¾ rozevøel svùj baloòák, tak byl pod ním úplnì nahý a své „beranidlo“ mìl hrozivì ztopoøené, a¾ z nìho šel strach.
Do toho všeho z nièeho nic zasáhla jako blesk z èistého nebe na stolièce rozkroèmo sedící babèa Drozdová do¾vykující bezzubou dásní k snídani suchý rohlík : „Má to ale nìkdo štìštííí! Mnì še nìèo takového neštanì...“.
A tohle byl zlatý høeb jednoho nevšedního rána všedního dne. Fronta se zaèala vlnit smíchy a i ta posti¾ená mladá ¾ena jménem Jarmilka se zaèala smát. Zákaznice ze solidarity, jako odškodnìní za nedokonané znásilnìní, jí nabídly èestné èelné místo hned vedle staré Drozdové a veselá zábava pokraèovala.
Stará Drbohlavová z Cimburkovy ulice, která nemohla ve frontì chybìt, si hned vzpomnìla na historku, co se stala její kamarádce, jak ji jednou pøepadl takový úchyl v Riegrových sadech, kdy¾ šla v èasných ranních hodinách ze ®i¾kova na Vinohrady do práce. Chudák byla tak šokovaná, ¾e místo POMÓÓÓC zaèala køièet na celý Riegrák „HURÁÁÁ, HURÁÁÁ, HURÁÁÁ!!!“ a tohle ten exibicionista neèekal. Musel být asi k smrti vydìšen, ponìvad¾ se co nejrychleji i se svým „obuškem“ zase zahalil do šus»áku a prchal rychle, jak jen mohl, pøes trávníky a tulipány smìrem k ®i¾kovu, kde se ztratil mezi èin¾áky.
Zábava na téma pøepadení a znásilnìní by snad trvala celý den, kdyby se neotevøely dveøe prodejny a pan vedoucí nevyzval milé dámy k nákupu èerstvých kuøat a vajec.
Toho rána odcházela z øeznictví Jarmilka celá š»astná se dvìma igelitovými taškami, ze kterých èouhala èerstvá prsa a stehna a od pana vedoucího Slepièky dostala ještì grátis drùbe¾í drùbky do polívky.
* * *
Bohouš Klika, jinak mezi kámoši zvaný Bohoušek „Výhybka“ anebo „Vsaïtese“, byl èistokrevný ®i¾kovák. Byl známý jako recesista a šoumen nejenom na ®i¾kovì ale i na Vinohradech, kam nejradìji chodil do hospody Chudoba IV. cenové skupiny. Pøesto¾e nebyl umìlec, tak nìjak zapadl mezi kumštýøe, kteøí se pravidelnì v hospodì scházeli; vzali ho mezi sebe do jejich vykutálené party. Všichni vìdìli, ¾e s Klikou bude v¾dycky nìjaká sranda a rozhodnì se nudit nebudou. Jeho velkou oblibou bylo, ¾e nejradìji se stále s nìkým sázel a pøevá¾nì vyhrával – z toho pramenila pøezdívka „Vsaïtese“. Jako bývalý tramvajový ajznboòák a mazaè výhybek dostal druhou pøezdívku „Výhybka“. Byl na svou profesi hrdý a od èasu, kdy skonèil v dùchodu, ze sebe pracovní mundúr Dopravních podnikù nikdy nesundal. Snad v nìm i spal.
Jednou takhle sedìl Výhybka jak zarytý v koutì jenom pøi sodovce, s nikým se nebavil a jak by o nìèem stále horeènatì pøemýšlel. Bylo tìsnì pøed dùchodem a tak chudák nemìl ani na jedno pivo.
Najednou, jak by se ze sna probudil, prudce sebou trhnul a zvolal: „Pánové! Pánové! Vsaïte se!“
Diskuze mezi chlapy jak by utnula a všichni najednou zpozornìli, podívali se na sebe a èekali, s èím zajímavým dneska Bohoušek vyrukuje.
„Soudruzi, pojïte se se mnou vsadit o tøi metry piva, ¾e zastavím pøed vašima oèima a¾ na Trafouš všechny tramvaje...“
Tak to tady ještì nebylo – zastavit od tr¾nice tramvajovou dopravu a¾ na Václavák. Za tìch tøiatøicet piv to stálo. Slovo dalo slovo, s Bohoušem si plácli a pak u¾ jenom bývalý výhybkáø zmizel z restaurace na Vinohradskou tøídu. Bylo ho vidìt jak v protìjším parku Svatopluka Èecha nìco hledá ve køoví.
Kdy¾ se vracel na ulici, mìl u¾ pøed sebou proutek ve tvaru ypsilon a zaèal chodit po kolejišti sem a tam. První elektrièka pøijela, zastavila a øidiè trpìlivì èekal, co bude dál. Bohoušek Výhybka jako by tramvaj nevidìl a jeji zvonìní neslyšel, chodil soustøedìnì v kolejišti s proutkem pøed sebou.
Netrvalo dlouho a za první tramvají stály další a to u¾ øidièi nedalo a vystoupil. „Prosím vás, mù¾ete mi øíct, co to tu dìláte?“ pøeptal se u¾ netrpìlivì svého kolegy stále chodího v kolejišti sem a tam.
„Pssst! Nemluvte na mne! Musím se koncentrovat. Dostali jsme na dispeèink hlášku, ¾e tu nìkde v tìhle místech praskla voda, a tak hledáme, kde to je. Je to záva¾né, ponìvad¾ se mù¾e stát, ¾e se mù¾e propadnout do zemì i elektrika. “
„Slyšel jsem o proutkaøení... Vy musíte být urèitì v tomhle oboru expert. Nikdy jsem nìco takového na vlastní oèi nevidìl. Je to tì¾ké poznat?“ - pokraèoval se zájmem øidiè.
„Není. To vám zaènou z nièeho nic brnìt ruce a proutek, kdy¾ v podzemí je voda, se vám zaène sám ohýbat. Chcete-li, tak si to mù¾ete sám vyzkoušet, tady nìkde to je.“
Bohoušek ochotnì vrazil proutek øidièi do rukou a ten se ho rád chopil a pokraèoval v kolejišti v hledání prasklého potrubí. V té chvíli byla u¾ Vinohradská zastavena tramvajemi a¾ k Èeskoslovenskému rozhlasu a z dáli bylo slyšet houkání sirény pohotovostního vozu Dopravních podnikù. Kdy¾ vùz dorazil na místo, tak Klika u¾ nebyl. Ten se, jak jen nejrychleji mohl, vypaøil a zmizel v restauraci, odkud s povedenými kamarády pozoroval, co se bude dít dál.
Øidiè s proutky zùstal v kolejišti úplnì sám a dál usilovnì hledal vodu. Na dotaz kolegù z pohotovosti, co to dìlá, jim zaèal vysvìtlovat: „Hledám tady vodu. Dostali jsme z dispeèinku zprávu, ¾e tady nìkde prasklo vodovodní potrubí. Je to velmi nebezpeèné, kdy¾ vozovka bude podemletá, mù¾e se i propadnout celý vagon. Je dobøe, ¾e jste u¾ pøijeli.“ a ochotnì pøedal proutek svým kolegùm se slovy: „Mù¾ete, soudruzi, dál pokraèovat!“ S pozdravem „Èest práci“ chtìl nasednout do tramvaje a odjet, co¾ mu bylo jeho kolegy znemo¾nìno. Za chvíli bylo slyšet další houkání. Patøilo sanitce a do ni byl øidiè proti své vùli nalo¾en a odvezen na psychiatrickou léèebnu v Bohnicích. Pak jeden z mu¾ù pohotovostního dispeèerského vozu Dopravních podnikù nastoupil do tramvaje, zazvonil a s celou soupravou odjel. Za ním se zaèaly pomalu rozjí¾dìt smìrem k Olšanským høbitovùm všechny nahromadìné vozy mìstské hromadné dopravy.
Bohoušek Vsaïtese sázku vyhrál, a tak mìl na hezkých pár dnù v hospodì Chudoba otevøené pivní konto na tøi metry piva.
Asi za pùl roku potkal Bohoušek ve Vodièkové ulici svého øidièe a oba se poznali velice dobøe. Zatím co Klika s klidem a pøátelským úsmìvem ho pozdravil a hrnul si to k nìmu, sna¾e se mu podat svou ruku, ten se prudce otoèil a dal se, s rukama nad hlavou, na zbìsilý útìk.
Od té doby se u¾ nikdy nevidìli.
Václav ®idek
* * *
Související èlánky: Drby a støípky ze ¾i¾kovské republiky
