®ivot vojenský, ¾ivot veselý ...Veselý?
Pøed dvìma nebo tøemi mìsíci jsem byl svìdkem televizní konfrontace pøedsedy amerického kongresu, Paula Ryana s jeho døívìjším televizním vystoupením ( z doby, kdy Donald Trump zaèínal svoji nemilosrdnou politickou kampaò). Døívìjší televizní záznam zvìènil Ryana v okam¾iku, kdy pronášel dnes ji¾ historická slova (doufám, ¾e si je pamatuji pøesnì) v èeském pøekladu:"Donalda Trumpa nepodporuji a nikdy podporovat nebudu." Pak se kamera vrátila k Ryanovi. Jeho tváø, normálnì vyrovnaná a disciplinovaná, zrcadlila pøekvapení, rozpaky, snad i výraz kluka chyceného na hruškách. Ale tam, kde by Trump okam¾itì prohlásil, ¾e jde o podvod placený demokratickou kandidátkou Clintonovou, Ryan nic nepopíral. Všecko, co øekl, bylo: "To ¾e jsem øekl?"
Tento èlánek není inspirovaný touhou kohokoliv napadat nebo oèeròovat. Je spíš pokusem ujasnit si problémy, které s sebou politické zamìstnání pøináší.První problém je zpùsob, jak politik zachází s pravdou. V první svìtové válce Tomáš Masaryk, tehdy ještì profesor snící o èeskoslovenském státì, stál pøede dveømi petrohradského hotelu, kde se konala schùze národního komitétu. Dveøe byly zavøené. Masaryk zaklepal, a ponìvad¾ na námìstí se u¾ støílelo, netrpìlivì èekal, a¾ dveøe nìkdo otevøe. Mu¾, který je otevøel, se Masaryka zeptal, má-li v hotelu zamluvený pokoj. Masaryk, který v hotelu objednaný pokoj nemìl, odpovìdìl: "Nedìlejte hlouposti a pus»te mì dovnitø." Pozdìji svoji odpovìï vysvìtlil: "Nechtìl jsem lhát."
Prezident Trump posuzuje zprávy, výroky, prohlášení podle toho, jestli jsou mu prospìšné (nebo mu alespoò lichotí). Jestli¾e ne, jsou výmyslem, podvodem, pravdu má on. Nemyslím, ¾e tohle je ¾ivotní filosofie Paula Ryana. Aèkoliv hrál významnou roli v krkolomném Trumpovì pochodu k snad nejmocnìjšímu úøadu na svìtì, nestal se Trumpovým tleskaèem. V poslední dobì odmítl podporovat Trumpùv návrh na vypovìzení nejen nedokumentovaných pøistìhovalcù, ale i jejich dìtí (zkratkovitì známých jako dreamers - snílkové), z nich¾ nìkteøí slou¾ili v americké armádì a jiní americký ¾ivot obohatili jinak. Po odporu Ryana a nìkolika dalších republikských zákonodárcùTrump dal kongresu mo¾nost, aby o osudu snílkù rozhodl. Co Ryana motivovalo? Èistì politické zájmy (reakce volièù) nebo i mravní imperativ (smí politik mlèet tváøí v tváø brutální nespravelnosti?)
Nemyslím, ¾e mnoho politikù vidí ¾ivot oèima Tomáše Masaryka, který smysl svého ¾ivota vidìl v tom, ¾e "ve vìèném sporu mezi dobrem a zlem stál na stranì dobré." Nebo oèima Winstona Churchilla (aèkoliv na formování jeho názoru se vedle mravního imperativu podílí praktická zkušenost-vyškrábat se z klubka l¾í není v¾dycky snadné), který v øeèi 11. kvìtna 1948 v Oslu své krédo shrnul do dvou vìt: "Byl jsem svìdkem mnoha událostí, ale faktem zùstává, ¾e lidský ¾ivot je nám pøedlo¾en jako jednoduchá volba mezi dobrem a zlem. Jestli¾e se budete tímto zákonem øídit, shledáte, ¾e tato cesta je dlouhodobì daleko bezpeènìjší ne¾ všecky kalkulace, které doká¾eme vymyslit."
V posledních dvou týdnech byly avizovány a citovány dvì nové knihy. Autorem první, "The Fire and Fury", je novináø známý volným, trochu nepøesným stylem, Michael Wolff. Wolf se domnívá, ¾e je na èase zaèít impeachment process, jeho¾ cílem je zbavení prezidenta úøadu. Autorem druhé knihy je Steve Bannon, hlasatel rasové nadøazenosti bìlochù a a¾ do propuštìní (údajnì inspirovaného prezidentovou dcerou Ivankou, její¾ matka èeského pùvodu byla pøedešlou man¾elkou prezidenta Trumpa).
Bannon hrál významnou roli ve volební kampani prezidenta Trumpa a pozdìji jako jeden z nejvlivìjších prezidentových poradcù. Obì kní¾ky (i jejich autoøi) byly nemilosrdnì prezidentem zesmìšnìny jako vymyšlené a vylhané slátaniny a prezident Trump se skromnì prohlásil za "velmi stabilního genia" (Výroky tohoto druhu jsou pova¾ovány za pøíznaky narcistické poruchy). A, ponìvad¾ v listopadu budou volby do kongresu, ve kterých by republikáni mohli velice snadno ztratit svoji tìsnou vìtšinu, bitva o ka¾dý hlas je èím dál tím zuøivìjší. Kdyby došlo k soudu nad Trumpem, konal by se v kongresu. Jak by lidé jako Paul Ryan hlasovali? Jako vìtšina politikù, se pøíliš neliší od svých volièù. Jako jejich, i jeho jednání je motivováno starostí o rodinu, kariéru, majetek, vliv, stranu, stát. Není mnoho politikù, kteøí vidí svìt oèima senátora Johna McCaina (a ovšem také není mnoho politikù, kteøí byli váleènými hrdiny a odmítli odejít z nepøátelského zajetí, dokud nebyli proputìni všichni vìzñové, kteøí byli zajati pøed ním). Patøí mezi nì Paul Ryan? At´ Trumpa vidíme jakkoliv, republikáni jsou si vìdomi, ¾e bez Trumpa by dosud hladovìli po prezidentství USA, které jim osm rokù upíral mnohými z nich nenávidìný Obama...
V jednom mi Trump pøipomíná Hilary Clintonovou: Duše obou je hnìtena nezøízenou ješitností a cti¾ádostí. Jak budou svou bitvu o moc vidìt, a¾ se jejich cti¾ádost ztiší a smrt se jim bude dívat pøes rameno?
