Gunther avenue
Domek, do kterého jsme se pøemístili, se nám moc líbil. Byl proti všemu, kde jsme doposud pøebývali, prostorný a mìl zahrádku s ovocnými stromy kolem dokola. Strom s pomeranèi a citróny a broskve, švestky, hrušky, úplná paráda. Tìšili jsme se na úrodu.
Dìti byly ve svém ¾ivlu. Zahrada byla vynikající. Hrály si tam ka¾dý den a obava o nì nebyla ¾ádná. Mýlila jsem se, nebo» i v uzavøené zahradì èíhá nebezpeèí.
Daniel vylezl na strom a spadl z dvoumetrové výšky dolù a byl chvíli v bezvìdomí. Nahnalo nám to hrùzu. V nemocnici zjistili, ¾e mìl otøes mozku. Tak¾e bez dohledu to stále nebylo mo¾né. A ne¾ dítka vyrostou, èeká nás stále nové napìtí a nepøedvídanost. To u¾ jsme mìli dva roky ¾ivota v Austrálii za sebou a sláva, zaèínáme chápat filmy v televizi. Doposud jsme se dívali a domýšleli jsme si, kdy¾ jsme nerozumìli všemu. Vzalo to dva roky úmorného uèení. Kdyby mnì to øekl nìkdo pøedem, tak bych mu to nevìøila. Ka¾dý má na to svùj èas. My pøi práci a starosti o tøi dìti jsme to zvládli a¾ za dva roky a bohu¾el perfektní to nikdy nebude. Kdykoli nìkde promluvíme, máme tì¾ký èeský pøízvuk a ihned se nás lidé ptají, odkud pocházíme. Dìtem se to nestává, ty mluví stejnì jako Australané. Doma si však stále udr¾ujeme èeštinu. Nechceme, aby dìti na svùj mateøský jazyk díky nám zapomnìli.
Po veèerech, kdy¾ u¾ dìti spaly, jsem èekala na Vladimíra, ne¾ pøijde z práce,trochu jsme si popovídali, co je nového, a šli spát. Tím, ¾e pracoval od tøí hodin odpoledne a já od rána do tøí, kdy jsme se míjeli, jsme se vidìli jen ráno, ne¾ jsem šla do práce, a veèer.
Dìti chodily spát kolem sedmé veèer a mnì nastal odpoèinek. Dívala jsem se na televizi, nebo jsem vaøila na pøíští den a také jsem pletla nebo èetla, a tak tìch pár hodin samoty, ne¾ pøišel Vladimír, rychle uteklo.
.jpg)