Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Leopold,
zítra Otmar.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem vzdìlán

aneb

vzpomínky na Josefa Hlinomaze


Dovolte mi pøedstavit úvodem Josefa Hlinomaze, jako (ne)vzdìlance. Jistì jste ji¾ postøehli, ¾e tento kumštýø, který hrál skvìle loupe¾níky, vandráky a darebáky, má tendenci pøedstavovat se jako blbec. Nechce vniknout do jízdního øádu, "èumí" na mistry logaritmických pravítek, které zatím pøedstihly poèítaèe, ale také ví, jak ještì uvidíte, ¾e Leonardovi nebylo tøeba ozdobných hodností. Naopak bychom se nejspíše smáli, kdyby se hovoøilo o akademickém malíøi jménem Leonardo.

Proto si Pepík Hlinomaz s velkou chutí vzpomínal na rùzné "pøedvádìèky"  v pøedváleèných  školách. Také do Pøíbrami pøivedli jednou malého chlapce z Podkarpatské Rusi, zázraèného to poètáøe. V tìlocviènì se pak konala soutì¾. Páni uèitelé matematiky mìli pøipravená logaritmická pravítka, chlapec pøedškolního vìku jako rozverné dítko poskakoval kolem davu školákù. 18.329 krát 191.387 kdosi z vyuèujících zadal jako úkol. Ne¾ si však páni profesoøi staèili vylovit z kapes pravítka, hoch se najednou zastavil a bez stopy námahy pøesnì odpovìdìl. A páni profesoøi pokus opakovali, a znovu poka¾dé ¾asli, a jejich ubohost pøed prazvláštním jedincem z dálné konèiny republiky a¾ do posledních dnù Hlinomaze znovu a znovu uchvacovala. Malý kluk polo¾il prostì na lopatky vydøené matematiky. 

A teï tedy dejme slovo panu Hlinomazovi, který mi ještì na stará kolena pøedvádìl veselé poskakování geniálního kluèiny.

Obèas se mì nìkteøí ptávají, jaké mám vzdìlání ?

Obecnou školu, samozøejmì, to mi eštì šlo. A reálku, která se studovala sedm let. Já tam chodil devìt. Vím tedy tøeba, ¾e jsou integrály a logaritmy, na co to je, ale nevím, nikdy mi to nedošlo. Proto, a ještì pro jiné, chodil jsem do sekundy dva roky a do septimy té¾. Zákon volného pádu je mi od té doby jasen a toté¾ troufám si tvrditi o principu Segnerova kola a o Atwoodovì padostroji s jeho záva¾íèky, o pøístroji tom, který má kouzlo verneovek. Vzpomínám i na ebenovou a sklenìnou tyè, z nich¾ jedna se tøe lišèím ohonem, druhá pak ko¾í. Maturitu samozøejmì dìlal jsem a¾ po reparátu po prázdninách a šel jsem na profesuru kreslení a zemìpisu, proto¾e kreslení mi šlo a na zemìpis jsem se dal, proto¾e profesor, jím¾ jsem chtìl být, musí mít dva pøedmìty. Profesorem pak býti jsem chtìl kvùli prázdninám, prázdniny jsem v¾dycky miloval ze všeho nejvíc. Vìdìl jsem holt, ¾e volný èas je ze všeho, co má èlovìk na zemìkouli, to nejcennìjší. 

Leè vystudovat tu profesuru, holenku, to je jiná otázka. Dokonce svým zpùsobem a pøi mé povaze bylo to, dejme tomu, nad mé síly. Jeden profesor na kartografii napøíklad asi ètrnáct dní ètyøi hodiny dennì èmáral køídou po dvou tabulích, a kdy¾ je poèmáral, smazalo se to, a on èmáral dál, èíslice a integrály a trojúhelníky a ètverce a kosoètverce a za ètrnáct dní dokázal, ¾e trojúhelník má tøi úhly a dokázal to mimo jiné i pomocí logaritmù, cosinusù, secansù a cosecansù, a pak pomocí argumentù, o kterých se mi nikdy pøedtím ani nesnilo. A dokazoval mi to, aèkoliv jsem mu to vìøil u¾ od zaèátku a bez dùkazù. Ale bavte se s ním. A pak dokazoval jiné vìci, daleko šílenìjší, ale pro to u¾ nemám slov. Dokazoval to celej rok a to byl teprve první rok z tìch ètyø, tak¾e výsledek mých úvah o zemìpise byl nakonec: No nazdar, tady ti hochu, štìstí nepokvete!
 
A to kreslení... pro pána Jána... študovalo se na architektuøe pozemního stavitelství a já mìl potom vyuèovat naše dítky a dìti našich dìtí kreslení. Ale vìtšinou se tam rýsovalo, støechy a terén a terén a silnice a ¾eleznice a tunely a podjezdy a nadjezdy a souøadnice a vrstevnice, ale já nikdy nechtìl dìlat návrhy nasilnice a ¾eleznice, ani rýsovat vrstevnice. Nìkterým vrstevníkùm ale vrstevnice nikterak nevadily, byli to vrstevníci na vrstevnice jako dìlaní. Samozøejmì taky jsme kreslili a dokonce o nìco víc ne¾ architekti a taky byli na nás daleko pøísnìjší. Jako akt kreslili jsme hlavnì Jo¾u Mrázka Hoøického, známého to malujícího umìleckého modela. A venku jsme kreslili malostranské støechy a malostranský terén a staromìstské støechy a staromìstský terén a uvnitø ve tøídách kreslili jsme báby a dìdky, vošklivý nahatý ¾enský kolem padesátky vìku a krychle a jehlany, té¾ komolé a ku¾ele a opìt krychle a koule, všechno taky buï komolé, nebo nekomolé a zase Jo¾u Mrázka, ale tentokrát s pravítkem. Ale taky ornamenty, ornamentíky a ornamentíèky a zase krychlokoule a koulokrychle a Jo¾u Mrázka a eštì vošklivìjší ¾enskou a mimoto tam nebylo místo, proto¾e ti pilní chodili do školy døív, aby mìli místo a já chodil spíš pozdìji a kreslil jsem tedy pokøiven nìkde v koutì a všechno, co jsem nakreslil, bylo taky pokøivený, tak¾e ty vošklivý ¾enský jsem eštì mrzaèil a dobøe mi šel akorát Jo¾a Mrázek, proto¾e jsem ho umìl nazpamì» ze všech úhlù a stran.

Ale mìli jsme té¾ modelování, abychom mìli ponìtí o sochaøinì. Modelovali jsme ruce, nohy a antický ksichty a jednou jsem vymodeloval velice nepovedenou nohu - ortopedické unikum. A èím více jsem ji opravoval, tím vìtší unikum to bylo, nìco monstrózního, a ta noha se mi tak eklovala, ¾e jsem ji vyhodil z okna a vona prorazila dole sklenìnou støechu a vlítla strojaøùm i se sklem do stroje a vyšetøovalo se to tak dlouho, a¾ jsem v tom lítal a stálo mì to potom majlant.

A tu jal jsem se choditi po divadlech, jal jsem se velice hercùm závidìti a velice se mi líbilo všechno vùbec, co kde na prknech bylo, a tak jsem z toho zblbnul, ¾e mì jala fascinovati i jakákoliv recitace a byl jsem tak voèarovanej, ¾e prvnì v ¾ivotì nauèil jsem se dvì básnièky a udìlal jsem zkoušku na dramatickou konzervatoø, a tak mnì tady máte herce, nebo» za ètyøi roky studií šel jsem k divadlu.

Ale sotva jsem byl druhý rok u divadla, zaèal jsem zuøivì malovati, a od té chvíle malíøi mù¾ou øíkat, ¾e jsem herec a herci ¾e jsem malíø. Leè já, byv u divadla, pøivydìlával jsem si muzikou. Jednou jsem dokonce napsal scénickou muziku. Toti¾ "napsal" - já ji vymyslel a napsal ji nìkdo jinej. Byl tam sbor antických dìdkù, já byl mezi nimi, a hulákali jsme jak smeèka splašenejch dervišù a všelijak stylizovanì jsme recitovali a já míval pokuty, proto¾e jsem taky øval, ale smíchem, a nic mì neomlouvalo, ¾e jsem byl v té¾e férii skladatelem. Mìli jsme zmalované vizá¾e na antické masky a byli jsme docela povedeným sborem neuvìøitelnì vyvedených šašourù. Staèilo, kdy¾ jsme se na sebe podívali, a u¾ jsme øvali.

Zkrátka, kde bych byl bez sinusù a secansù, kde bych byl bez vìdomí, ¾e trojúhelník má tøi úhly? To všechno jsem se v mládí nauèil a teï jako bych to našel. Vzdìlávejte se - a vy mladí zejména. Mù¾ete to pak dotáhnout tak daleko - jako já.

Mimochodem nìco jiného je akademická vzdìlanost, ale nìco jiného je moudrost. Tu první kategorii sbíráme ve školních lavicích, poslechem jiných vzdìlancù, zatímco moudrosti nás uèí ¾ivotní zkušenosti a kopance. Tak¾e  kdy¾ klasikové marxismu-leninismu uèili o  podílu  práce na polidštìní opice, já jsem teprve po absolvování tøí vysokých škol a rùzných kursù zaèal snít, ¾e v jejich stylu napíši paralelní dílo. To by se mimochodem líbilo i Hlinomazovi: O podílu kopance na polidštìní èlovìka. To mìl nejspíše na mysli ji¾ pùl tisíciletí pøede mnou francouzský renezanèní filozof M. de Montaigne, zatracovaný církví. Inu to proto, ¾e kritizoval autoritáøství, nemiloval dogmata a tím pádem i nesnášenlivost. Tento moudrý mu¾ kdysi napsal, ¾e "vzdìlanost lze pøejímat od jiných", zatímco "moudøí mù¾eme být jedinì moudrostí vlastní". Tedy nejlepším vzdìlavatelem je ¾ivot sám. To mìl ostatnì na mysli i G.B.Shaw, kdy¾ napsal, ¾e "vzdìlaný èlovìk je protivnìjší ne¾ nevzdìlaný."  Asi sázel také na  zkušenosti ¾ivota spíše ne¾ na tituly, hodnosti, taláry  a  poklony.

 
Slavomír Pejèoch-Ravik
* * *
Kolá¾e © Olga Janíèková

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 13.08.2017  10:28
 Datum
Jméno
Téma
 13.08.  10:28 Bohumil
 13.08.  10:15 Václav
 13.08.  09:33 Von
 12.08.  17:58 ferbl