Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Nenahraditelné vzpomínky
Píši èlánek do tohoto internetového èasopisu nás postarších (nechci psát starých) ètenáøù a pøispìvatelù a tak jistì mohu napsat, ¾e je krásné, máme-li pìkné vzpomínky na doby dávno minulé.
Pro¾ívala jsem dìtství za okupace a mládí za bolševismu,tedy za dob rozhodnì nedobrých, ale mìla jsem to štìstí, ¾e jsem vyrùstala s velmi dobrými kamarádkami a kamarády, z nich¾ s mnohými jsem stále ve spojení.
I kdy¾ nemám ráda øíkat nikdy, bohu¾el to nevypadá, ¾e bych se do svého bývalého domova, k rodinì a pøátelùm ještì nìkdy podívala.
Vyrùstala jsem v malé vilové ètvrti ®vahov, mezi Zlíchovem a Hluboèepy.
Kdy¾ jsem se narodila, byla jsem pokøtìná v církvi èeskobratrské evangelické. Kostel této církve byl dosti vzdálen a proto¾e maminka chtìla, abych vyrùstala v nábo¾enství,po¾ádala pana faráøe z kostela sv. Filipa a Jakuba na Zlíchovì (bývalá kaple v nynìjší barokní úpravì z roku 1714) zda se svými kamarádkami mohu do kostela chodit a pan faráø hned souhlasil. To urèitì také pøispìlo k tomu, ¾e moje vzpomínky na dìtství jsou stále tak pìkné a ¾ivé. Staèí na chvíli zavøít oèi a vidím ten zlíchovský kostelíèek a kamarádky.
Pravda, ten nejhorší stesk je ji¾ pryè, v Austrálii jsme doma ji¾ 49 let, ale Èeská republika zùstává domovem.
Mamince 1969
Mìsíc tam maluje stíny keøù a stromù
èernou køídou na zdi domù
droga, kterou nezaplatíš šeøíky a jasmín
vùnì, kterou nepolapíš
co vzká¾eš po ní a komu.
Vzká¾u stesk a slzy, ¾e se jednou vrátím,
nebude to brzy, cestu však neztratím
povede mì vùnì jasmíny a šeøík
jich¾ vìtve maluje mìsíc na tvých dveøích.
Není to ale jen ta moje drahá Praha, kterou mám v srdci, ještì mám milované Chodsko, kraj mojí maminky a našeho pøedka Jana Sladkého Koziny.Hned po válce jsme tam trávili nìkolik let prázdniny u pøíbuzných v Trhanovì.
Ztracené prázdniny
Buèení krav po ránu
a teplo letní návsi
ochraptìlý zvonek do krámu
nad prašnou cestou zvoníval si.
Medem lip voní vzpomínka
a hladí tichem hory lesnaté
zas za ruku mì vede maminka
a u rybníka vyplašíme èápy nohaté.
Ztracené prázdniny hledám vás
vra»te mi kousek toho léta
jen ještì jednou chtìla bych potkat zas
mír toho krásného kousku svìta.
Jak najít cestu podle potoka
ten potok s raky tam u¾ není
pozdì se vracet do dne èi do roka
co bývalo je na høbitovì psáno na kameni.
Ne, nejsou to vzpomínky smutné, stále chutnají po lesních jahodách a malinách a hora Èerchov na mì mává z dáli.
Pamìtníci, vzpomínejte!
