Nový šéf Milí pøátelé, zamyslel jsem se a usoudil, ¾e Tonda Suk byl pro nás takový velikán, ¾e by se na nìj nemìlo zapomenout. A proto¾e jsem mu pøed lety pro Pozitivní noviny pøepisoval nìkolik èláneèkù (nemìl tehdy ještì poèítaè), mám ty èlánky ve svém archívu. Redakce PN mi dovolila, abych je mohl pøedávat i SeniorTipu a tak zde jsou první dva z jeho doby pøed vojnou. Mara byla tak laskavá a udìlala k èlánkùm kolá¾.
Srdeènì zdraví Vladimír (von)
První cesta na motorce po mém nástupu na Vickovice vedla s novým šéfem na hráz Nového rybníka. Asi se mu to místo také líbilo!
Krása to byla. Rybník uprostøed lesa. Voda, na první pohled kyselá, nahnìdlá, ale èistá. Hladina se hem¾ila všelijakou tou mròavou ¾ou¾elí, ale pohyb ryby jsem nemohl zachytit. Ptát se, bylo mi v tu chvíli hloupé.
Ze bøehu se do vody natahovaly chuchvalce trávy a nad hládí se tyèily suché kmeny – asi olší, vrb a bøízek. Uschly, kdy¾ jim voda zaplavila koøeny. Na øeplické stranì byly zbytky po hradech dlakošù. To se nedivím tìm kutaèùm hrází, ¾e se jim tady líbí. Z protìjší strany se do rybníka vlévala voda z odvodòovací sítì.
Tyto konèiny toti¾ kdysi postihlo neštìstí v podobì záplavy housenek mnišky. Vznikly rozlehlé, podmáèené holiny. V té dobì asi vznikl Nový rybník, jak souèást odvodnìní. Voda se sice pomalu, ale bezpeènì stahovala od Øeplic a z Bohdaneèska právì do rybníka. Odtud pak pøes hráz starého rybníka, který u¾ nebyl, tekla zmolou za Vránovy do Sklaného a pryè k Èerveným Janovicím.
Dobu této katastrofy lesa lze odvodit ze stáøí zdejších stromù. Je to rozlehlá plocha stejnovìkých porostù. Muselo to být nìkdy kolem roku 1880. Pøi procházení tìmito porosty jsem byl unesen tím, ¾e v dobì, kdy se zakládal les po mnišce, nebyly k dispozici ¾ádné traktory, motorové pily a nevím jaká ta lesnická mechanizace. Ti lidé tehdy dokázali v neuvìøitelnì krátké dobì tento šrám na lese zlikvidovat. A nejen to, oni byli tak prozíraví, ¾e zbudovali odvodòovací sí»! Velice pøesnì vìdìli, odkud hrozí nejvìtší nebezpeèí porostùm.
Dnes v lesích hospodaøíme – lesáci povìtšinì nejménì se støedoškolským vzdìláním, o zpùsobu hospodaøení rozhodují lesní in¾enýøi. A les mezi Novým rybníkem a Øeplicemi pláèe a volá o rozumnou pomoc. Umírá pod našima rukama. A to bychom mìli být tìmi, kteøí jsou zde hlavnì proto, aby les ¾il!
Vysoce odbornì se zde plýtvá lidskou prací, materiálem, ale co je nejhorší – lesáckou ctí! V¾dycky se poèká, co¾e hospodáø vítr vyláme a vyvrátí. To se sejdou komise a s velkým køikem o kalamitì navrhnou zpracování. ®el bohu, v¾dycky je to likvidace hmoty, která u¾ le¾í. Sem tam se nìco málo zarovná. Zalesní se podmáèené holiny sazenicemi, které vyrostly v píseèné pùdì Øeèan, koutovì, je to tak nejrychlejší a nejlevnìjší.
Voda dnes neteèe ze Øeplic k Novému. Kolem samotného rybníka stojí a pracuje. U Øeplic teèe dále na Øeplicko a pod Novým k Vickovicùm. Na odvodnìní, které bylo vybudováno, nikoho ani nenapadlo sáhnout. Páni in¾enýøi! To si øíkáme odborní hospodáøi! Snad pøijde doba, kdy se toto zmìní ve prospìch naší ob¾ivy – lesa.
Ale radìji pojïme na zaèátek. Zasedli jsme s novým vedoucím na kamenné hrázi. Propust rybníka dal polesný prozøetelnì zasypat, tak¾e vypustit se voda nedala. Sedìli jsme a dívali se. Jen tak. Oba jsme byli lesáci.
Najednou jsem zahlédl u pøítoku pohyb vody. Nìco se tam dìlo. Obìhnout rybník v tìch letech, co jsem mìl, byla hraèka. V pøíkopu se skuteènì nìco pohybovalo. Opatrnì jsem pod trávu zalovil rukou. Vytáhl jsem lína víc jak kilo! Donesl jsem ho vedoucímu. „Tak tady eštì jsou!“ Nevzal rybu do ruky. „Kouknou, jak má krásný voèi, dy» je to snad zlatá rybka. Pøejou si nìco a pustìjí ho!“ Nemusel jsem si v tu chvíli nic pøát. Nakoukl jsem do duše foøta!
To ¾e se tak na svìtì stává, ¾e se nìkdo podepisuje Hodný a je to prevít, a druhý se jmenuje Hrubý a je to mìkota jako malé dìcko! A je to tak ale dobøe. (Kolem roku 1960)
První cesta na motorce po mém nástupu na Vickovice vedla s novým šéfem na hráz Nového rybníka. Asi se mu to místo také líbilo!
