SeniorTip

Babibajky (32)

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

Mara

Babibajky
*32*

Docela by se mi líbilo mít doma takovou pěknou starobylou lampu ze žlutého kovu, jak se dnes říká všemu, co není ze zlata a přitom jako zlato chce vypadat. Pečlivě bych ji oprášila, rukávem svetru vyleštila, a protože znám plno pohádek, ani bych se nedivila, kdyby z ní vykoukl Džin. Musím napsat velké D, aby si někdo nemyslel, že se jedná o počeštěnou voňavou jalovcovou. Problém by ale byl, co po takovém Džinovi chtít. Mám kde bydlet, mám si na co sednout i lehnout, po zlatě a drahém kamení netoužím, módní oblečení nepotřebuji. Ačkoliv, něco by se přece jen našlo, jenže nevím, jestli je k tomu Džin dost kompetentní! Tak dobře, chtěla bych, aby moji rodinu opustily všechny nemoci. No a pak už bych Džina k ničemu nepotřebovala. Vy ano? Vás práce nebaví?!

* * *

Byla to taková vlahá letní noc a na modročerném sametu oblohy se třpytily tisíce hvězd. Chlapec, spící pod otevřeným oknem, se náhle probudil a pozorně se zadíval na hvězdu zářící v pravém rohu. Zdálo se mu, že se pomalu pohybuje. Měl bujnou fantazii, a tak si řekl, že je to určitě vesmírná loď, začal snít o dalekých světech, až znovu usnul.

Návštěvníci z vesmíru se vznášeli neslyšně nad cizí planetou, viděli špinavá, přelidněná města, zničené lesy, zvířata v ohradách, silnice tak přeplněné plechovými krabicemi aut, že na nich všechen pohyb ustal, mrtvé oceány zamořené odpadky a jedy. A ten vzduch! „…když jsme tady byli naposledy, byl přece křišťálově čistý! No, viděli jsme dost, hoši, sem na dovolenou lítat nebudeme. A jestli lidé s našimi technologiemi dokázali jen tohle, ať se tady třeba uškvaří!“ Když se chlapec probudil ze zajetí snu, toužebně se zadíval na ranní oblohu. Tak rád by byl zůstal v té kosmické lodi!

* * *

Hele, holky, koukněte támhle u baru na toho fráju navoněnýho, co mu zastydla puberta a ve čtyřicítce honí mladý zajíčky! Jo, vy ho ještě neznáte?! No je to pořádná legrace, když se začne vytahovat, kde všude byl a co všechno viděl, že umí, na co se podívá a sáhne. Jen nesmíte chtít, aby to taky dokázal. Tuhle nedávno jsem ho prosila, aby mi vyměnil žárovku v koupelně, a to bylo vymlouvání, že nemá právě čas, že na něho čeká kámoš, aby mu pomohl spravit zámek u dveří. Tak jsem si ho zkontrolovala, jestli mluví pravdu, a on hned za rohem zapadl do hospody a tam valil šrouby do hlavy nějaký patnáctce.

Co s takovým mužským? K ničemu se nehodí, na práci není, jen se fintí a stará se pouze o sebe. A od holky si nechá zaplatit i lístek do kina. Víte co? Pošleme na něj Šárku Děvínovou, však si s ním poradí, na takové má svoji účinnou metodu. Ten dopadne, mamma mia!

* * *

Proč bych se já ne-e-tě-e-ši-ilo, když mně slunko po-o-hla-a di-i-lo, když mně plno zdra-a-vi-í da-a-lo, abych je vám ro-o zdá-a-va-a-lo!

Co se tak mračíte? Zazpívejte si se mnou, pak si mě nakrájejte na osminky, posolte a opepřete, na jemňounko nasekanou mladou cibuličkou posypejte, pár kapek olivového oleje přidejte a máte salátek pro zdraví jako víno. Jen se nestyďte, mám plno vyzrálých bratříčků, stačí jen zajít do zahrady a do košíčku nasbírat, vykoupat v čerstvé vodě, ostrým nožem nakrájet a do bělostné misky položit. To máme rádi. A taky nás můžete přizdobit křehounkým salátovým listem. To bude lahůdka pro oči i mlsnou pusu. Tak dobrou chuť!

* * *

Byl jednou jeden docela nový rýžový kartáč, ležel v obchodě na horní polici a těšil se, že si ho koupí nějaká pilná hospodyňka, aby

s ním doma pořádně vygruntovala. Od svojí maminky věděl, že patří k tomu nejlepšímu starodávnému rodu Rejžáků z Rejže, že se s ním vůbec nemůže srovnávat ta novodobá napodobenina Siloňák ze Silonu, který si neprávem přivlastnil šlechtický titul. Neodvádí ani zdaleka tak dokonalou práci jako stará šlechta a taky nic nevydrží, protože se po prvním vydrhnutí podlahy rozjede skoro naplacato. Je to holt póvl za pár šupů, a kdo ho jednou vyzkoušel, víckrát si ho nekoupí.

Proto měl rejžový rejžák dobrou náladu a ještě větší radost, když si ho do košíku položila pěkná mladá maminka a procházela s ním přes celou samoobsluhu a každý viděl, že mu dala přednost před silonovým sokem.

Tak se dostal do mladé domácnosti, kde sice nebylo dost peněz na drahé čistící stroje, ale kde měli dost síly na nefalšovanou pravou ruční práci. Rejžák si toho vážil a pracoval tak dobře, že si ho nechali, i když si po čase koupili nejnovější typ vysavače.

Marie Zieglerová

* * *
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
14.10. 21:39	Mirek	Mara, Květa
14.10. 18:39	Mara	Květě
14.10. 17:31	kveta.roz@email.cz	omlouvám se Maře
14.10. 12:14	ferbl
14.10. 10:39	kusan
14.10. 07:06	Květa	:-)))
14.10. 05:20	Bobo	:-)))

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás