Za všechno mù¾e èas
Ano, vá¾ení pøátelé, po dlouhém, témìø celo¾ivotním pátrání, se mi podaøilo odhalit viníka všech nedopatøení a neshod mezi mladými a staršími lidmi. Promiòte, ¾e prozrazuji jeho zloèineckou toto¾nost hned na zaèátku. V¾dy» jste ji¾ také zøejmì pátrali na vlastní pìst a souhlasíte se mnou.
Ano, je to právì èas, který z roztomilých rù¾ových miminek postupnì dìlá vytáhlé pøidrzlé klacky a ty pak pøetváøí ve starostlivé rodièe a nakonec v pohodové dìduly a bábinky èi v nevra¾ivé starce. A proto¾e ka¾dý z nich zrál v jiném èase, v jiné historicky podmínìné dobì, nìkdy velmi tì¾ce hledají spoleènou øeè.
Nedávno jsem se byla podívat na ochotnické divadelní pøedstavení v jedné vìtší obci na Kromìøí¾sku. Pøedstavení se vydaøilo. Ka¾dý z místních hercù znal svoje repliky, vìdìl, kdy má pøijít na scénu a kdy naopak jevištì opustit. V souboru se sešli lidé všech generací – od nejdéle úèinkující pohádkové babièky a¾ po divadelní potìr – malé školáky. Re¾isérka se v¾dycky sna¾í dát ka¾dému alespoò malou roli. Nikdo zde není bez šancí. Vedle hercù se uplatní textaøi i hudební tvùrci, muzikanti, švadleny, osvìtlovaèi i výtvarníci.
Ale proè vám to všechno vyprávím?
Spatøuji v tomto malém pøíkladu vzor pro vytvoøení vstøícných mezigeneraèních vztahù a snad i vztahù obecnì mezilidských. Mám dojem, ¾e v poslední dobì se a¾ pøíliš vyhrocují rozdíly mezi mladou a starší generací. Všeobecnì uznávaná mocná média vhazují s oblibou mezi pøíslušníky rùzných vìkových skupin povìstné jablko sváru. Snad jde všem pouze o vytøíbení odlišných názorù cestou rozumné diskuse. Èasto však veøejná debata sklouzává k hádce s pou¾itím nepublikovatelných výrazù. A tudy cesta k øešení rozhodnì nevede. V¾dy» ka¾dý z nás si bìhem ¾ivota vyzkouší témìø všechny úlohy.
Mù¾eme být souèasnì v úloze rodièe i v postavení potomka. Zkuste zùstat nad vìcí, kdy¾ vám bìhem jediného dne mládì pøinese na vysvìdèení pìtku z angliètiny a sklerotická babièka málem zapálí dùm. A nemusíme chodit a¾ do krajností. Staèí udìlit dospívajícímu dítìti nìkolik cenných rad – a pohled na jeho otrávený výraz se vám nadlouho vryje do pamìti. Teprve za nìkolik let, a¾ si váš dospìlý syn nebo dcera zaène stì¾ovat na neposlušnost svých ratolestí, mù¾ete vítìzoslavnì vykøiknout: „Tys pøece nebyl, nebyla lepší!“
Prosím vás, zatnìte zuby a nechejte si mravokárné øeèi pro sebe. Právì jste se posunuli na další vìkovou pøíèku. Tak s vámi budou dny a léta ještì chvíli šoupat, a¾ vás zcela jistì, pokud se š»astnì do¾ijete, vyklopí do pøihrádky s nápisem „dùchodce“. Ani nestaèíte nahlas vyslovit: „To to ale uteklo“, a u¾ vás vezou – v nejlepším pøípadì do domova pro seniory. O další, podstatnì delší cestì radìji nemluvit.
Jakmile se ocitnete výhledovì v poslední tøetinì ¾ivota, máte, vá¾ení spoluobèané, poøád ještì na vybranou.
Buï zakotvíte ve svém stáøí jako v opuštìném pøístavu a na veškeré podnìty z okolí budete hledìt nevra¾ivì jako na nebezpeèné vetøelce…
Nebo budete soustavnì navštìvovat fit centra a kosmetické salony, trápit se znièujícími dietami a pyšnit se tím, ¾e vypadáte o dva roky mladší, ne¾ uvádí váš køestní list…
A za tøetí zkusíte ¾ít dál jako by se nic nestalo. Dál budete chodit mezi lidi rùzného vìku a rùzných názorù. Nemusíte s sebou nosit zrcadlo. Uvnitø se budete cítit právì tak „akorát“ na nejlepší mo¾ný vìk – a ono to bude vidìt i zvenèí.
A nebojte se. Èas to ka¾dému spoèítá. Ti dnešní mladí budou mo¾ná za pár let pokyvovat hlavami a mudrovat: „Jo, to za našich mladých let nebývalo…“
Proto je dobré vyzkoušet si rùzné úlohy naneèisto nejdøíve na divadelních prknech. Tam ka¾dý zná svoji repliku a dobøe ví, kdy má nastoupit, odehrát bezpochyby dùle¾itou roli, a kdy se uchýlit do zákulisí. I za jevištìm je pøece potøeba schopných a znalých, šikovných a moudrých lidí.
Téma mezigeneraèních vztahù je vìèné a nevyèerpatelné. Po staletí se odrá¾í v umìní a literatuøe. Na základì jednoho pìkného citátu hrabìnky a spisovatelky Marie von Ebner - Eschenbach si obèas soukromnì testuji sebe i své bli¾ní.
Ten citát zní: „Èlovìk zùstává mladý, pokud je ještì schopen uèit se, získávat nové vlastnosti a snášet odlišné názory ostatních.“
Co øíkáte? Spatøuji v tom návod pro mladší i starší lidské bytosti: snášejme se navzájem, uème se jeden od druhého, hýèkejme se. Tøeba si i vjeïme navzájem do vlasù, ale usmiøujme se znovu a znovu ve spoleèném poznávání. Odpouštìjme si a bavme se. Tak si mù¾eme docela úspìšnì vytvoøit malé nebe tady na zemi. A nahoøe nás pozdìji od nebeské brány snad také nevy¾enou.
