Nìco o protipólech a zmìnách
Ka¾dá vìc, ka¾dý subjekt, ka¾dý dìj, reálný pøedmìt i myšlenka mají své protipóly a podléhají zmìnám podle úhlù pohledu na nì, úrovní vzdìlání a chápání svìta.
V matematice, ale nejen v ní, jsou to: plus-minus, ve spektru barev èerná-bílá, pøi obìhu Zemì kolem Slunce noc-den, v ¾ivotì radost-smutek, bohatství–nouze, oheò-voda, láska-nenávist, ¾ivot-smrt. Dalo by se pokraèovat dalšími pøíklady
Zastavuji se nyní u promìn plotù, zábran a pøeká¾ek, jak se také mìnily a mìní v prùbìhu èasu i svým posláním. V roce 1989 pøi poèetném exilu obèanù tehdejší NDR (Nìmecká demokratická republika), pøes Èeskoslovenskou socialistickou republiku do Maïarska se dosud nepropustná hranice Maïarska s Rakouskem promìnila v propustnou. Projít z Rakouska do Nìmecké spolkové republiky ji¾ nebyl pro tyto emigranty ¾ádný problém. Tehdy Maïarsko uvolnilo hranièní pøeká¾ky do Rakouska a východní Nìmci se dostali do Nìmecké spolkové republiky bez nebezpeèí, ¾e po nich budou støílet jejich soukmenovci, jak se to dìlo èastokrát pøi útìcích pøes berlínskou zeï.
Projdìme nyní sled dìjinných zmìn. Na zaèátku volný prùchod. Pak pøeká¾ky. Zprvu ostnatý drát a ozbrojené hlídky, pak zeï po celé hranici mezi východním a západním Berlínem a ostré støelby. Po zbourání zdi opìt volný prùchod a sjednocení Nìmecka. Ale náš spoleèný svìt je plný zmìn. Ji¾ se opìt staví pøeká¾ky, zdi, formují se policejní a vojenské patroly, aby pøechod z jednoho státu do sousedního byl nìkterým lidem znemo¾nìn. Pøíkladù je dost.
Betonová zeï mezi Izraelem a palestinským územím, kde pøes hranici pøecházeli kromì legálních obyvatel také nepøátelé Izraele.
Maïarsko, ètyømetrové vysoké ploty proti nelegálnímu prùsaku imigrantù a úprchlíkù z afrických, asijských zemí a z oblastí Blízkého východu pøes srbskou hranici.
V Evropské unii opìt hlídán schengenský prostor policejnì i vojensky.
Masu uteèencù, emigrantù a úprchlíkù tvoøí statisíce mu¾ù, ¾en, matek i dìtí. Brzy dosáhne milionu a na nìm se nezastaví. Je to jako v historii ji¾ jednou „stìhování národù“. Zde však nejde pouze o národy, proto¾e tìch národností je tam povícero. Jde o slo¾itý globální problém. Navíc je provázán s dalšími globálními problémy. Pøíèin je celá øada. Napøíklad pøelidnìnost v nìkterých zemích a státech svìta.
Tou hlavní je nerovnomìrné rozdìlení bohatství a pøírodních zdrojù ve svìtì.
Chybná politika svìtových velmocí.
Problém je nutno øešit v zemích, odkud tito lidé odcházejí a prchají. Tam musí být nalezeno øešení. Takhle se problémy jenom vyvá¾ejí za hranice zemí, ve kterých vznikají. Tito lidé do Evropy a vùbec do jiného civilizaèního prostøedí nepatøí. To není islamofobie. Jejich kultura a kultury evropské i z dalších civilizaèních okruhù, nábo¾entsví, ideologie, státní struktury se vyvíjely stovky let zcela odlišnì. Ka¾dá v jiných specificky rozdílých podmínkách. Proto nelze jejich zøízení, politickou, právní a celkovou strukturu, ¾ivotní a spoleèenský proces nìkam jinam pøesadit. To je kladení min na místa, kde je dosud klid. Doufat v jiná øešení je hluboký omyl a zadìlávání na øadu zlomových globálních problémù v budoucnu.
Øeèi o solidaritì, charitativní pomoci, tábory pro utíkající zoufalce, sna¾ící se dostat do Evropy, jsou málo platné. Stojí to hodnì penìz. A z tìch penìz, které mají pomoci potøebným lidem dojde jenom malá èást. Vìtší èást spolknou zlodìjny všeho druhu odìny do dobroèinných akcí všech mo¾ných zprostøedkovatelù, u rùzných mafií, zloèinných a lichváøských pøepravcù pøes moøe, zkorumpovaného státního aparátu zemí, jich¾ se to týká. Je to opìt spletenec vícero problémù, které potøebují komplexní a zásadní øešení.
Debaty a diskuse rozdìlují veøejnost a obèany ve všech státech na ty dobré, kteøí chtìjí pomoci a pøijmout je, na úkor samotných daòových poplatníkù, a na ty zlé bez soucitu, kteøí øíkají ne. Politikové jsou nerozhodní, proto¾e hledí na problém oèima voleb, aby neztratili hlasy volièù. Vìtšina z nich chce pøe¾ít a figurovat ještì v dalším volebním období. Øídí se rèením - po nás potopa.
Rada bezpeènosti OSN, Valné shromá¾dìní, Evropská Unie, všechny svìtové pakty a mezinárodní organizace, tahouni svìtového hospodáøství a pokroku nech» doká¾ou opodstatnìnost své existence. Ne øeèmi na zasedáních, ne prohlášeními a rezolucemi, ale realistickými, ale hlavnì okam¾itými opatøeními, je¾ povedou v zemích, odkud lidé prchají, toto „stìhování národù“ zastavit. Jinak by mìli uva¾ovat o svých demisích.
Milan Dubský
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora