Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Noc v kasinu
Ano, v Kanadì si mù¾ete zkusit všechno. Stát se boháèem, zchudnout, mít nìkolik zamìstnání najednou nebo vùbec ¾ádné. Zalo¾it firmu, kterou tvoøí v podstatì jenom listiny, úèty, fikce. Vlastníkem mù¾ete být vy sám, pøípadnì vaše cho» nebo milenka.
A mù¾ete se stát (alespoò na nìkolik hodin èi po dvì noci) spoluprovozovatelem noèního kasina. Zajistíte-li si potøebný poèet pomocného personálu a vyèkáte pøidìlení termínu a herny - jedné z nìkolika otevøených ve Vancouveru.
Zjistíte pak, ¾e ona kanadská spoøádanost, poslušnost, celkem dobrá organizace a lehká nuda jsou souèástí i takového místa hazardních her. Tìšíte-li se, ¾e si ve vìci poznání kasina ušetøíte cestu do Rena nebo Las Vegas, mù¾ete být zklamáni. Místnost pøipomíná spíše zasedací síò. Je celkem tichá, nepøíliš zaznívá øinèení hracích automatù, servírky neroznáší alkohol zdarma, nemù¾ete se osvì¾it u baru, zahrát si bakarat nebo Keno, odskoèit si na revui s hezky urostlými taneènicemi, které vám pomohou zapomenout na dosavadní nepøízeò štìstìny a o¾iví pøesvìdèení, ¾e ¾ivot je v podstatì krásný, tak¾e se chutì vrátíte k „Oko bere“.
Bude vám nabídnuta jen káva v prùhledném sklenìném hrneèku jaké mívají v moderních, sterilních bistrech. K jídlu si budete moci dopøát jen nìco menšího (burger nebo kuøecí no¾ky) za celkem pøijatelnou cenu. Zapíjet mù¾ete collou, kávou, èajem, š»ávami nebo vodou s ledem.
Kasino, ve kterém jsem se spolu s nìkolika kolegy ze Sdru¾ení ocitl coby doèasný provozovatel je v Surrey, ji¾ní èasti Velkého Vancouveru. Sestávalo z deseti stolù s Black Jackem (Jednadvacet neboli Oko bere), ètyø rulet obyèejných a jedné tuplované, veliké, komplikovanìjší a dra¾ší. Kasino zamìstnává krupiéry (zde dealery) a nìkolik èlenù managementu. Plat dealerù, kteøí absolvují pøedepsané 14ti denní školení je 5 a¾ 6 dolarù na hodinu plus podíl na spropitném, které se po skonèení provozu dìlí rovným dílem. Onoho veèera èinilo 1,538 dolarù.
Obìh hotovosti stejnì jako hracích známek (¾etonù) je velmi dobøe evidován a organizován. Pøesto se ale mù¾e stát, ¾e pøi bilanci v ranních hodinách figury nesouhlasí do posledního dolaru. Není nemo¾né vydat omylem dvì bankovky místo jedné v prùbìhu dlouhého provozu (od šesti hodin veèer do druhé hodiny ranní, sedm dnù v týdnu). Registrace ¾etonù a bankovek se dìje na poèetných formuláøích nezbytných k sestavení onoho koneèného a rozhodujícího z nìho¾ se dozvíte jak všechen ten pohyb kol štìstí, karet a obì¾iva dopadl.
Asi po dvou hodinách po zahájení chlápek z kasty podmana¾erské vybízí pomocníky (jste jedním z nich) k obchùzce hracích stolù. Vymìòujete pou¾ité skøíòky na peníze za prázdné, které vy donesete. Ty plné se pak v místnosti za kasou odemykají a obsah se poèítá manuálnì, stejnì jako na poèítaèi bankovek, pod vedením a dohledem managera nebo jeho asistenta. Rovnáte bankovky hlavami státníkù (a královny) na stejnou stranu a po chvíli zaèínáte mít své skuteèné zamìstnání a povolání rádi. Mezi druhou a tøetí hodinou ráno, kdy z pikslí vytahujete poslední bankovky - místo abyste nad jejich poètem jásali, skøípáte zuby nebo zíváte únavou.
Manipulace s cizími penìzi není nic pøíjemného.
Mù¾ete se stát svìdky jevu jak nenápadný mladík asiatského pùvodu si vybírá u kasy nìkolikatisícový obnos. Klidnì zasouvá balíèek bankovek do zadní kapsy kalhot a s úsmìvem se louèí: „Sorry, guys!“
Mo¾ná polovinu návštìvnictva kasina tvoøí ¾eny. V tom surreyském ale není vidìt dámy v drahých garderobách ovìšené zlatem a diamanty, vyzaøující znalost svìta, jako je tomu tøeba v Monaku. Pøevládají hráèky v dlouhých kalhotách, èasto více èi ménì pøes váhu.
Okouníte, seberete popelník, vysypete ho, èas od èasu stanete se poskokem managera pøi výbìru schránek a máte nutkání zahrát si také „Oko bere“. Je to sklon k hazardu, ono nutkání øíct si o další kartu, kdy¾ u¾ máte v ruce eso a ¾aludskou sedmu. Kolem jedenácté hodiny si nadáváte, ¾e jste si nevzali detektivku na ètení nebo pletení, pokud plést umíte.
Koneènì se blí¾í uzavírací hodina, druhá s pùlnocí. Uklízení, registrace všeho cenného. ®etony se shroma¾ïují v oné místnosti za kasou, zaregistrovány hbitì na pøíslušné formuláøe, které povìøujete svými iniciálkami. Tu noc, co já v kasinu pùsobil, provoz øídil tlustý Èíòan s lišejem kolem nosu, vlídný a vìcný to asistent samého managera. Udivoval mne ovládáním poèítaèky poslepu, s úsmìvem se dívaje na mì. Nicménì, došlo k menší chybièce.
„Well, I am one hour behind a schedule, tonight“, oznámil na vysvìtlenou, utíraje si pot z èela. Kasino se zavøelo ve dvì, teï jsou ale bezmála ètyøi hodiny ráno. Veliký koòak by pøišel k chuti. V tu dobu mù¾ete usednout do auta bez obav a uhánìt k domovu jakoukoli rychlostí. Koòaku ale nebylo...
Kdy¾ jsem pak docela k ránu usínal ve své posteli, pøed oèima se mi objevila tváø starého pána s rozhodným výrazem, vlídná tváø naší královny, ptáèci, Skalisté hory, do nich¾ se jako sníh sypou bankovky…
Vzpomínka je z roku 1991, jak je tomu dnes, nevím ...
Vladimír Cícha
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora