Čas jsme my, lidé

Jak často slýcháme: časy jsou zlé, blýská se na časy, jó, to byly časy, čas mládí, čas stáří, utíkající čas, zlaté časy a mnoho dalších již ustálených rčení.Co by se z toho dalo vyčíst? Čas existuje nezávisle na nás, bez lidí. Je čtvrtou dimensí. Teprve s našim postupným poznáváním, s naším vědomím i nevědomím jej vnímáme. Protože čas jsme my, lidé.

Přes všechny kotrmelce života, bolesti a slzy, problémy a strasti je naštěstí na co se těšit. Třeba na den plný slunce, na čerstvý před vánocemi napadlý panensky čistý sníh, na zdvižené ruce dětí běžících do máminy náruče, na zaslouženě pyšný pohled mechanika, kterému se podařilo zprovoznit motor auta, které již všichni odepsali.

Aféry v čase Nečase, Bendlů, Besserů, Topolánků, Bendů a dalších podobných exemplářů, falešné lhaní Hašků, Škromachů a jejich pokrevně příbuzných, Sobotkova potutelnost s možností spolupráce s Kalouskovou Topkou, plky neinformovaných na našeho prezidenta Zemana, na něhož lepí bláto ze svých kabátců, které lpí na každém z nás.

Novináři, blogeři, politikové, kteří nehaní Zemana, jakoby vůbec nebyli. Ale oni chtějí být viditelní, čtení, vnímáni. Takže se o Zemana otírají. To nic nestojí nebo je to laciné, tak proč tak nečinit. Daleko důležitější děje, problémy, starosti i radosti je nezajímají. Oni chtějí plavat a jít v proudu. Na originalitu, vlastní názor, odlišnost a hledání pravdy nemají. Lidi, kteří tvoří čas a jsou jeho nositeli, nelze jednoduše rozdělit jenom na dobré, úspěšné, krásné a na ty druhé zapříčinivší naše starosti a problémy, primitivy, otravné socky, což je tak často používaný slovní obrat s promyšleným nábojem. Všichni lidé, bez rozdílu, něco dobrého i špatného tvoří, opatrují a udržují většinu lidstva v naději, v jasu i ve víře, že svět nejsou jen hospodářské krize, hypoteční turbulence, přírodní a civilizační katastrofy, ale také úsměvy dětí, vůle a snaha mnohých, i když upadli opět vstali. Vstali, aby překonali sebe i své chyby a handikepy a každodenně se pokoušejí dávat svět opět do rovnováhy.

Australané nás také nazývají protinožci, jakož i my nazýváme je. Všechno velké vzešlo a vzchází z malého. Z dítěte roste muž nebo žena. Ze skromnosti vznešenost a úcta. Z roztomilého, mazlivého, skotačivého kotěte krvelačný tygr. Nechme na nás, nemající srdce kamenné, působit úsměvy krásných dívek, slzy trpících a ubližovaných dětí, vznešené vrásky stařenek, jež nám před oči přiblížili mistři kreseb Švabinští, Alšové, Mánesové, Mařákové a další, stále pochybující a zamyšlení vědci Wichterlové, Heyrovští, Reslové, Křižíkové a nositelé jména Holý i jim podobní.

Žízeň po životě a věčná láska nejen k životu, ale i dalším skutečnostem dokáže překonávat chudobu i bohatství a peníze, když neslouží dobré věci. Ve světě je tomu již tak, že ti nejpočetnější a nejužitečnější tvůrci veškerého bohatství a hodnot tohoto světa, se do Ottova naučného slovníku nedostali. Toto bohatství a hodnoty jsou dosud nespravedlivě rozděleny a rozdělovány, protože jsou rozdělovány podle nedobrých a nespravedlivých pravidel. K pravdě, lásce a užitečnosti je nutno se dostat duchovně, ne s myšlenkou něco z toho mít.

Milan Dubský, novinář-publicista, glosátor, básník

* * *
Koláže pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora