Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Vzpomínky na 21. srpen 1968

Letos jsme si připomněli 45. výročí okupace Československa. Pro mnohé z nás to jsou téměř poslední vzpomínky před odchodem z domova. Pražské jaro „68“ přineslo euforii po dvacetiletém životě za bolševika v zadrátované kleci, spolu se svobodou slova a cestování do celého světa. V noci 20. srpna začala okupace Československa Rudou armádou spolu se "spřátelenými" vojsky a nastala další doba temna až do roku 1989, kdy se všechny porobené národy vymanily z područí rozpadlého sovětského impéria.

* * *

Pamatuji se na krásný den 20. srpna, kdy jsme vyjeli s pár kolegy na služební cestu do Olomouce a Opavy. Ráno 21. srpna jsme již viděli moře tanků a vojsk, a cesta do Prahy nám trvala 12 hodin. Již tehdy jsem se rozhodl, že co nejdříve s rodinou musíme vycestovat. Začal jsem přemýšlet jen o Francii, kde jsem spolupracoval se dvěmi chemickými firmami. I když na ruzyňském letišti také hlídali Rusové, tak jsme to brali jako menší zlo než se trmácet s malým klukem hodiny vlakem a být třeba vráceni z hranic. Měli jsme s sebou jen kufr letního oblečení, kufr plen a sportovní kočárek, ale hodně kuráže do nového života na svobodě. Když jsme přistáli v Paříži a prošli celní kontrolou, tak z nás spadl veškerý strach a začal nám nový svobodný život. To jsme ještě netušili, že v Paříži prožijeme jenom měsíc "dovolené", ač pomalu s prázdnou kapsou.

Díky osudu jsme pak po měsíci přistáli v letním oblečení ve zmrzlém Montrealu, což byl šok. Po týdnu navíc napadnul první sníh a hned přes půl metru, což byl ještě větší šok. Díky Kanadě a dalším krajanským dobrovolníkům spolu s Čs. sdružením byly naše začátky snazší než jinde. Na kanadské zimy a horká léta jsme si však rychle zvykli a jsme vděčni Kanadě za krásných 45 let svobodného života v naší nové domovině.

Ladislav Křivánek

* * *
Koláž pro SeniorTip©Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora