O ceně piva, pekle a milence

Musím smutně a s notnou dávkou roztrpčení konstatovat, že přišla bída na Kozáky. Včera jsem si po celodenní úmorné práci zaskočil do mojí oblíbené hospůdky U Rudého Klokana na jedno a s hrůzou jsem zjistil, že nám zdražili pivo! Ne o centík či dva, ale rovnou o dolar za sklenici. To už přestává každá legrace, protože vyklopit pět dolarů za malou sklenici piva je pro penzistu nemalá oběť. Zvláště, když se jedná o pivo přechlazené a ne příliš uspokojující. Zvýšení cen přichází tajně, po špičkách a fikaně. Rozmrzelým opilcům je vysvětleno, že se nedá nic dělat, protože za to může Řecko a síla našeho dolaru. Všichni hořekují, z plna plic nadávají, ale milovník piva si mok stejně neodřekne, ani jeho spotřebu nezmírní, protože jak by člověk mohl bez následků na zdraví náhle pít jenom šest piv místo osmi. Tito pijáci si potom budou muset na manželky vymýšlet sto a jednu výmluvu, proč jim musí přidělit více bankovek na uhašení žízně. Osobně jsem ženě Máně ukázal článek z českých novin, který vědecky dokazuje jak úžasně zdravá je denní konzumace piva. Apeloval jsem na její lásku vůči mně a jestli opravdu chce kvůli mizerným pár dolarům předčasně ovdovět. Povolila, dobrá duše. Tím pádem mohu opět chodit k Rudému Klokanovi, nadávat na situaci a klábosit s mým věrným kamarádem Pepčou, kterému se také podařilo přemluvit jeho ženu, aby mu zvýšila dotace na pivo.

„Kamaráde, neměl jsem to s Evkou lehký,“ oznámil a do pusy si strčil párátko, které mu poslední dobou nahrazovalo cigárko. „Když jsem jí řekl, že cenu piva zvýšili o třicet centů, tak se celá naježila a řekla, že dětem nebude utrhávat od huby jen abych si já mohl dopřát pivo. No, ta kdyby věděla, že nám ho zdražili o dolar tak bychom se vídali při minerálce v támhletom parku,“ řekl Pepča a ukázal někam na obzor. „Takhle jsem ale na ní vyzrál a ještě jsem jí ukonejšil tím, že vlastně teďka ušetří fůru peněz páč jsem přestal hulit.“

„Já tedy nevím, proč tý Evce musíš pořád kecat. Já jsem na to šel přes zdraví a mám teď dobrý svědomí. Pamatuj si, kdo lže ten krade a do pekla se hrabe,“ řekl jsem a postrašil jsem ho, že se fakt dostane přímo do pekla, protože to nebylo poprvé co Evce říkal bludy, domnívajíc se, že je charabél na mozek a nepřijde na to.

„Tam já pudu tak jako tak, protože jsem sesmilnil a to se nemá. Na to jsou božský zákony a za to se trestá,“ zasmušile řekl Pepča a starostí překousnul párátko.

Ano, Pepča před mnoha lety nervově nevydržel a na chvíli se prudce zamiloval do jedné exotické tanečnice, kterou zdárně a k závisti nás všech kamarádů, svedl. Pak si uvědomil, že mít o třicet let mladší milenku je sice moc krásné, ale že to tělesně nelze vydržet a že je tudíž mnohem lepší se přitulit k obryni Evičce věda, že sice k ničemu nedojde, ale zato že mu uvaří jeho zamilované uzené s knedlíkem a vypere trenýrky. Bylo to takové malé životní zaškobrtnutí, ale Pepču dodnes hryzalo svědomí a čím více byl v letech, tím více se bál, že si to nahoře rozlil.

Pepča odešel k baru, přinesl si orosené páté pivo a začal nahlas přemýšlet o tom, že by mohl ledacos napravit, kdyby Evičce o svém záletu řekl. “Hele, dyk to bylo před tolika lety a vod tý doby jsem jí myslím ani nezahnul. Vona je Evka hodná, s láskou mi vaří a přes to, že pořád hudruje, tak mě dodnes má ráda. Jistě by mně vodpustila. Nejlepší bude, když příjdu domů střízlivej a koupím jí pugét. To jistě zapůsobí a Evka zjihne, odpustí mi a bude všechno jako dřív.“

„Jen aby ti tu květenu neomlátila o hlavu,“ podotknul jsem se smíchem. „A pozvi ji pak na večeři. Ne však k McDonaldsovi, pitomej jsi na to dost. Vezmi jí do nějakýho kulantního podniku. To napraví všechny hříchy. Tam jí pak jako za mlada vezmeš za ruku, budeš se jí vlaze koukat přímo do očí, tu ruku jí budeš žmoulat, vyleješ si srdce a budeš se kát. To na ženský působí. Pokus se trochu i fňukat a zamačkávat slzy,“ poradil jsem Pepčovi.

Kámoš ani nedopil a celý vzrušený, že nevěru napraví se rozloučil s tím, že mi příště poví jak to všechno dopadlo. „Tak jo, a držím ti palce!“ stačil jsem ještě zavolat než zmizel. „Hodnej kluk,“ pomyslel jsem si a dopil jeho nedopité pivo.

Přes týden jsem se těšil na pátek, kdy se Pepčou scházíme u piva. Máňa byla v dobré náladě a taky jsem si to trochu u ní vyžehlil, že jsem jí odpřísáhnul, že nikdy více nebudu čůrat do umyvadla. Do dlaně mně strčila pomuchlanou deseti dolarovku. „Tady máš, Ivánku, ale ne ať se vrátíš pozdě a zlískanej!“ upozornila a dodala, že jestli se vrátím s vrávorem, na pivo příští týden nedostanu. Opět jsem byl přinucen slíbit něco co jen stěží vyplním...

V útulné Hospodě u Rudého Klokana bylo nabito jak tomu každý pátek většinou bývá. Farmáři v propocených kovbojských kloboucích, neoholení řidiči kamionů, dělníci a řemeslníci a dokonce tu a tam bylo možné zahlédnout prodavače nebo úředníky v bílých košilích s vykasanými rukávy a kravatami na půl žerdi. Všichni se přišli po týdenní práci odreagovat a dát chlapské řeči. Proto tam také nejsou téměř žádné ženské. Jen tu a tam vidíte sešlou a otrlou ženskou tvář pijící levné víno, které nevadí sprostá mluva pijáků kolem. V jednom rohu chlapi hrají šipky, uprostřed salonu kulečník. Zbytek postává kolem baru a buď zarytě kouká do piva nebo vede hlasitou rozpravu o tom jak si vede jejich fotbalový tým.

Utrápěně vyhlížející Pepa sedí na vysoké barové židličce, okolo sebe má na stolku dopité sklenice, které barman ještě nestačil odklidit, osmahlou rukou pokrytou slunečními skvrnami do sebe leje pivo a ještě než mám možnost cokoliv říct, mě přivítá: „ Ani se neptej, dědku, jak jsem s Evkou pochodil. Nechtěj to vědět. To by mě ani ve snu nenapadlo jak dopadnu. Já, hodnej, Boha se bojící člověk, já si tohle ani nezasloužím,“ zahořekoval a navzdory tomu co právě řekl, mě objal kolem ramen a dopodrobna vyprávěl co se doma odehrálo.

Pepča skutečně koupil poměrně drahou a snad i krásnou kytici. Tu po příchodu domů podstrčil nic netušící Evičce přímo pod nos. Chudák ženská na nic takového v životě nebyla od Pepči zvyklá a tak ihned začala něco tušit. Pepča se přitrouble usmíval, vedl infantilní řečičky a nakonec ženě sdělil, že zamluvil večeři v čínské restauraci. Máma začala větřit levárnu. „Hele, jestli si myslíš, že tyhle tvoje dobrý skutky způsoběj, že se večer pomilujeme, tak máš hochu smůlu. Bolí mi hlava a jsi mi vodpornej, protože pořád z tebe táhne pivo!“ Nakonec si Evka řekla, že jít po dlouhé době zase mezi lidi a na večeři není zase tak špatný nápad. Dokonce se převlíkla z teplákové soupravy do slušivé sukénky, bačkory zaměnila za šikézní botky a k Pepčově dokonalému překvapení si z hlavy sundala věčné natáčky. I Pepča se hodil do gala. A manželský pár vyrazil do ulic...

V restauraci se Pepča řídil mými radami. Tokal, muchlal ruku, pil jenom vodu a Eva koukala jako ve snu. „Já vím, Pepánku proč ty takhle na mne. Ty mě chceš vobměkčit abych ti dovolila koupit nový auto! To jsem chytruška co? Vždyť se známe nějaká ta léta,“ pravila s úsměvem Pepčova manželka.

Pepča se kroutil jako had a nakonec to ze sebe vysypal. „Víš, pusinko, já se ti musím k něčemu tady přiznat.“ „No, že ty jsi na to auto už dal zálohu, kápni božskou!“ Pepča nabral hluboký dech, podíval se Evě přímo do očí a řekl jí, že jak se věci měly. Jak jí před lety zahnul, ale že to vůbec nic neznamená, protože v jeho očích je Evička jeho milovaná kočička, kterou obdivuje a kterou by za nic na světě nevyměnil, protože která nána by mu tak vyvařovala a tak pěkně o něj pečovala.
„No a teď to přišlo,“ vysvětlil Pepča a poručil si kořalku. „Stará mě to vůbec nevěřila.“ „ Ale ty můj šmudlíku, vždyť kde bys na to ty ňoumo, vzal. Vždyť já ještě za mlada, když jsme pro sebe jenom hořeli, tak jsem tě vždycky musela do ložnice přitáhnout jako koně. Vždyť ty jsi byl celej život v posteli k budižkničemu.Vždycky si zvadnul jako lilie.Tebe zajímalo jenom to tvoje pivo a kamarádi z hospody. Ty a milenka! To, broučku, říkej někomu jinému, vždyť jsi k smíchu.„

„Tak jsem jí při tom nechal. Když nechce věřit, tak ať nevěří. Ta by se ale divila jak jsem s tou krásnou, mladou holkou v posteli ozařoval. A že jsem jí málem kvůli tý holce vopustil. Ale stejně jsem si ulevil, že jsem jí řekl do očí svatou pravdu. Už mne nebude hryzat svědomí a protože se mne dotkla a zpochybnila moje mužský schopnosti tak se za trest kliďánko budu zase koukat po ženskejch. Kdyby mne zcela náhodou některá chtěla, tak svolím a budu nevěrnej, protože tím nikomu neškodím, jenom dělám krásný věci a službu nějaký ženský co po tom prahne,“ řekl jedním dechem Pepča. Pak dodal „ Když tak na to myslím tak si mne Eva stejnak nezaslouží. A furt se jenom vymlouvá, že jí bolí hlava a já přece nemůžu bejt furt vyprahlej.“ A začal marně koukat kolem sebe. To, že se svým chováním zaručeně Pepča dostane rovnou do pekla, to mu nějak přestalo být jedno...

Ivan Kolařík

Další články autora