Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Leopold,
zítra Otmar.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O korupci døíve a nyní

Dost se dnes všude píše a mluví o hroznì bující korupci, „kmotrech“, a jiných nemravech. Kdy¾ jdeme v Praze po Staromìstském námìstí kolem paláce Kinských, ani netušíme, ¾e i tento velký dùm byl kdysi postaven vlastnì té¾ díky korupci. Kdy¾ uva¾oval Jan Arnošt hrabì Goltz o tom, ¾e, na místì nìkolika starších domù postaví palác, chtìl na sebe tou stavbou, správnìji pøestavbou tøí starších objektù na této parcele, pøedevším nìjak upoutat pozornost mìš»anù a šlechty. A to nejen skvostnou architekturou podle starších plánù Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který ale ještì pøed zapoèetím stavby zemøel.

 

Stavba pak pokraèovala pod vedením Anselma Lurago. Palác Golz - Kinský, postavený v letech 1755-1765, kdysi prý nekrásnìjší pra¾ský barokní palác s klasicistickými prvky, je dnes známý jen pod jménem palác Kinských. Tehdejší pøedpisy øíkaly, ¾e všechny domy na Staromìstském námìstí mají mít prùèelí ve stejné linii. To se hrabìti pøíliš nelíbilo. Spolu s architektem a stavitelem Anselmem Luragem se rozhodl, ¾e svévolnì o kus posunou prùèelí paláce do prostoru námìstí. Aby pozdìji nenastaly nìjaké nepøíjemnosti, podplatil hrabì tøi úøedníky, kteøí mìli na starosti povolováni staveb a dohled na jejich bìh. Kdy¾ byla stavba témìø hotova, byla zbourána vysoká ohrada, která a¾ do té doby bránila pohledùm zvìdavcù na stavbu. Tehdy upozornil nìjaký pilný Novomìstský obèan na to, ¾e ta novostavba svojí polohou porušuje stavební pøedpisy. Nastalo vyšetøování. Hrabì Goltz pøed soudem prohlásil, ¾e úøedníkùm na jejich ¾ádost zaplatil po¾adovanou èástku a tím pova¾oval vše za vyøízené. Jen¾e milí úøedníci popírali nejen to, ¾e by pøijali úplatek, ale pøedevším to, ¾e by si o nìj byli bývali sami øekli. A tak nezbylo nic jiného, ne¾ se celou zále¾itost podrobnìji zabývat, pøísnì vše vyšetøit a dát dále k soudu. Nakonec se úplatní úøedníci pøiznali a skonèili velice bídnì. Byli toti¾ pro výstrahu dalším mo¾ným následovníkùm odsouzeni k trestu smrti.

 

Pøedstavte si tìch mrtvolek, kdyby tomu tak bylo i dnes. Pøímo pøed palácem byla tehdy postavena šibenice, na které byli korupèníci obìšeni. Ale pøísný úøednický šiml se tím nespokojil a pracoval dál: celý ten nový palác mìl být zbourán. Jen¾e: proto¾e u¾ vlastnì existovalo stavební povolení, dovolující výjimeèné porušení pøedpisù, bylo od tohoto krajního øešení upuštìno.

 

Pozdìji, v roce 1768, po smrti hrabìte Goltze, koupili palác od jeho vdovy za 35.000 zlatých hrabata Kinští, konkrétnì František Oldøich Kinský. Starobylý a rozvìtvený, snad u¾ ze 13. století pocházející rod Kinských zde dlel pøi svých pobytech v Praze.

 

V tomto domì se také narodila a èást dìtství pro¾ila známá èlenka této rodiny, hrabìnka Berta Kinská z Vchynic a Tetova ( 9. 6. 1843 - 21. 6. 1914), pozdìji provdaná Berta von Suttner. Tato dáma byla po celý ¾ivot radikální pacifistkou a spoleènì se svým man¾elem neúnavnou bojovnicí proti válce a za celosvìtový mír. Napsala té¾ knihu „Odzbrojte“, která byla tehdy velmi populární. Mezinárodní soudní dvùr v Den Haagu byl vlastnì zalo¾en tak trochu na její popud. Za toto své vytrvalé úsilí byla v roce 1905 jako první ¾ena vyznamenána Nobelovou cenou míru. Zajímavé je, ¾e byla nìjakou dobu té¾ sekretáøkou vynálezce dynamitu Alfreda Nobela, který se do ní zamiloval a chtìl se s ní o¾enit. Ale ona tehdy u¾ byla tajnì zasnoubena s von Suttnerem, za kterého se pøes odpor celé rodiny provdala. Nobel na ní po celý ¾ivot nezapomnìl a zùstali pøáteli a¾ do jeho smrti. Byla to také ona, kdo Alfreda Nobela pohnula k zalo¾ení ceny míru.

 

Místo, na kterém byl palác postaven, má také zajímavou historii. Napøíklad tam 23. srpna 1436 „sedì na stolci královském“ pøijímal slavnostní pøísahu vìrnosti èeských stavù èeský král Zikmund Lucemburský, který tehdy pøijel do Prahy. Kolem roku 1500 vlastnil na stejném místì dùm staromìstský konšel a lékaø Vít, zvaný Salius.

 

Zdá se ale, ¾e Kinští sami ke svému krásnému paláci nikdy pøíliš nepøilnuli. Byl to ponìkud neš»astný dùm a nepomohlo mu ani to, ¾e (prý) bylo podle tehdejších drsných zvykù pro štìstí do základù tajnì zazdìno nemluvnì… Aby byl palác nìjak vyu¾it, byly nìkteré jeho prostory pozdìji pronajímány. V prvním patøe bydlela napøíklad rodina Hermanna Kafky, který mìl v pøízemí obchod se støi¾ním zbo¾ím a galanterií. Jeho syn František, dnes svìtoznámý spisovatel Franz Kafka, navštìvoval v tém¾e domì umístìné Staromìstské nìmecké gymnasium, a tam také v roce 1901 maturoval. Na tomto gymnáziu studovali také Franz Werfel, Max Brod a Karl Kraus.

 

Èas plynul a nastala zcela nová doba. Po revoluci roku 1945 byl palác sídlem nechvalnì známých Revoluèních grad, pøezdívaných té¾ Gardy rabovací. Byl zde tehdy té¾ doèasnì umístìn Národní výbor hlavního mìsta Prahy.

 

Palácový balkon by mohl vyprávìt mnoho zajímavých historek. Jedna je všem známá dodnes: 21. února 1948 byla na Staromìstském námìstí manifestace pra¾ského lidu a pøi ní byla z tohoto balkonu na dlouhou dobu projevem Klementa Gottwalda ukonèena demokracie v Èeskoslovensku. Zaèalo smutné období procesù a komunistické diktatury. Snad nikdo tehdy neèekal, ¾e bude trvat a¾ do roku 1989. Pozdìji se na balkonì dokonce záhadnì ztráceli rùzní komunistiètí politici. Jen se podívejte. Na snímku z toho neslavného únorového dne roku 1948 mù¾eme vidìt Klementa Gottwalda, jak s beranicí na hlavì (zapùjèenou Vlado Clementisem, prý proto, aby vypadal lidovìji) oznamuje vítìzství pracujícího lidu a Komunistické strany. Clementis, kterého vidíme po jeho pravé ruce, má na hlavì Gottwaldùv klobouk. Zajímavé je, ¾e kdy¾ byl zrádce Vlado Clementis ve známých poúnorových procesech spolu s celou skupinou dalších umìle vyrobených „zrádcù“ odsouzen k smrti a hbitì popraven, zmizel z fotografie jako kouzlem, v nenávratnu. Vedle nìj stojící fotograf Karel Hájek, pozdìji známý fotograf zvíøat a pøírody vùbec, sice do nièeho zamotaný nebyl, ale ze snímku zmizel té¾. Asi proto, aby ten historický okam¾ik lépe vypadal. Viz druhý snímek. Pøesto¾e byl Clementis pozdìji rehabilitován, byla ta retušovaná fotografie dále pou¾ívána jako historická. Originální fotografie se prý ztratila. Ostatnì o tom, jak se za komunismu z fotografií retuší odstraòovaly nepohodlné, v nemilost upadlé, èi zavra¾dìné osoby, byly v roce 1968 napsány a publikovány rùzné èlánky. Jistá studentka se chystala napsat na toto téma doktorskou práci, ale zabránil jí v tom chod dìjin a nedostatek informací. A¾ po roce 1989 vyšla kniha fotografií “Zakázané dìjiny ve fotografiích ÈTK“, ve které je mnoho takových dalších pøíkladù falšování dìjin, a to a¾ do normalizace. Tehdy byl napøíklad z mnoha fotografií „zmizen“ Alexander Dubèek. V knihách vìnovaných dìjinám komunismu je vìtšina fotografií takto upravená, èili padìlaná. Co¾ témìø nikomu nevadí. Podle známého výroku: „Pøišli jsme o víc.“

Karel A. Pokorný



Komentáøe
Poslední komentáø: 18.10.2014  10:17
 Datum
Jméno
Téma
 18.10.  10:17 Petr Kuèera omyl
 12.05.  11:43 Jaroslav
 12.05.  10:22 Ivo
 12.05.  09:47 Ivo
 12.05.  08:05 venca
 12.05.  07:52 Hanka
 12.05.  07:23 Ivo
 12.05.  06:33 KarlaA
 12.05.  06:11 Jarek